Filosofie + duchovní věda 27
Komentáře
Přehled komentářů
Láska předpokládá relativní dvojnost „milujícího a milovaného“. Na konkrétní osobě milujícího a na konkrétním milovaném předmětu tedy vůbec nezáleží. Záleží jen na tom, aby milující nemiloval sobecky:
Milovat sobecky = milovat kvůli sobě, kvůli svému zalíbení v milovaném předmětu, to je kvůli svým vlastnostem a sklonům.
Milovat nesobecky = milovat kvůli milovanému předmětu, bez ohledu na to, co láskou k němu „získáváme“, tedy kvůli jeho vlastnostem a sklonům.
To platí i pro lásku k pravdě. Husův národ se k lásce k pravdě hrdě hlásí, dokonce deklaruje, že je za ni ochoten bojovat. Neklade si však otázku, zda a jak pravdu vůbec pozná. Tuto otázku nenajdeme ani mezi proslulými Husovými hesly: „Miluj pravdu, braň pravdu, atd.“
Svého času v TV „Kotli“ (moderovala Jílková) padla otázka na shromážděné gaye: „Proč vlastně chcete své „partnerství“ legalizovat?“
Odpověď mně odporného „předáka gayů“ zněla: „Abychom mohli žít v pravdě!“
Není nad lásku k pravdě...
Re: Re: Re: láska
(PD Tce, 1. 8. 2014 15:12)
Ano, mimo způsoby jak poznat onu pravdu (negací negace, spravedlivý soudce, reálná logika…), je tedy jistě i potřeba rozlišovat druhy pravd:
1. Pravda o mně.
2. Pravda o okolí.
3. Pravda o okolí + Já v ní. (pravda 1+2)
Nepravd pak asi může být 5 variant:
- Nepravda o mně
- Nepravda o okolí
- Pravda o okolí + nepravda o mně v ní
- Nepravda o okolí + pravda o mně v ní
- Nepravda o okolí + nepravda o mně v ní
Každá pravda má své (1, 2, 3). Každá pravda je důležitá. Jedna je pravdou pro všechny (2), jiná ne (1, 3), ale přesto je pravdou, pokud je pravdivě poznána.
Myslím tak, že některé citáty o pravdě J. Husa mohu bez kontextu evokovat to (zda J. Hus vůbec pravdy takto rozlišoval), že někdo může svou pravdu (1) či častěji nepravdu (ani sám sebe přesně nezná) vnucovat druhým jako vzor - pravda vhodná i pro druhé (jako pravda č. 2). A takový mám často pocit z těch homosex-lidí. Ano, je to pravda o nich samých. Je fajn, že si to třeba přiznali - pak žijí v pravdě (nač pak lézt do kotle za Jílkovou a všem do Tv). Možná jim šlo o určitou právní rovnost - dědictví, apod., to pak O.K. Často mi ale přijde, že sebe v této věci presentují jako něco super obdivu-hodného. To je pak jak projev bezohledného-vtíravého-narcismu. I tak už narcismu své podstaty dovedeného do extrému - sex a život sám se sebou - tvar s tvarem, forma s formou.
Kdyby i lidé rozlišovali druhy pravd, nemusely by možná být ani ony homo-průvody. Pokud by poté nějaký takový průvod byl, pak by se jasně jednalo jen o presentaci. pravdy č.1. Ale každý by věděl, že pravda č. 1 existuje a je to v pořádku, pokud tedy pravda č 1. nikoho druhého (třetího) neomezuje, nepohoršuje, neohrožuje. Je pak asi na lidech v obci, zda by tento presentační průvod povolili.
Je mi pak ale záhadou, kdo by chtěl tuto svou vlastnost takto veřejně presentovat. Proč? Pochopil bych třeba i průvod těch, kteří když už jedí buchty, tak jen s mákem - ano, od nich recese. Nebo průvod křížovkářů, taky beru. Je asi i důležité pak rozlišovat to, jak onu presentaci správně pojmout, čeho se týká. Třeba takový pochod pojídačů kamení, nebo narkomanů. Nebo průvod těch, kteří trpí rakovinou.
Pak tedy i možný průvod homosexuálů - ok, jejich pravdou je, že jsou homosexuální. Je to jejich vlastnost. Vlastnosti jsou asi dobré, špatné, neutrální. Do pravdy č. 1 také asi patří to, aby člověk onu pravdu také dokázal pravdivě zařadit. Je homosexualita dobrá vlastnost, špatná či neutrální? Asi jak pro co. Tedy presentaci homosexuálů bych pochopil jen v tom případě, že by poukazovali na to, k čemu je to dobré. Nebo jsou třeba i tací, co by se chtěli stát heterosexuální a průvod by pojali jako průvod těch, kteří presentují špatnou vlastnost (chtějí pomoci). Nevím, popravdě mě i zajímá, zda jsou homosexuálové, kteří svou orientaci vnímají kladně, záporně či tedy neutrálně. Prostě zda hodnotí své vlastnosti, a pak tedy vůči čemu…asi tedy ale otázka na ně, nejde-li to vydedukovat…
Re: Re: Re: Re: láska
(zmp, 2. 8. 2014 12:12)
Relativních pravd je tolik druhů, že je ani nelze vyjmenovat. Také to nemá smysl. Pravda je pravda v každé souvislosti a dost. Vedle pravdy a nepravdy lze rozlišovat už jen pravdivost a nepravdivost.
Všechno dryáčnictví kolem homosexuality atp. nesleduje jiný cíl, než tím lidi neustále otravovat, aby si na takové zvrácenosti zvykli a přestali je odsuzovat. Kdo však sám není zvrácený, nikdy si na žádnou zvrácenost nezvykne a pokud má tu moc, žádnou jejich prezentaci nestrpí.
hodnota bankovky
(PD Tce, 4. 7. 2014 9:36)
Píšete i:
''V principu tedy platí: Obohatíte-li trh nabídkou totemu, musíte dát do oběhu také poukázku na koupi tohoto zboží (peníze, dluhopisy atp.). Tu poukázku musíte dát v principu tomu, kdo si totem koupí. Nedáte mu ji však zadarmo. On Vám musí dát na oplátku poukázku na své zboží. ''
Já jsem asi blb, já jsem v tomto totálně zamotanej.
Jak si toto i představit v dnešních podmínkách? Dnes přeci není na bankovce psáno, že je určena jen pro určitý totem. Jak by to bylo v obci TSO?
Kde by i ten druhý k té mé ''totemové'' bankovce přišel? A já k té jeho?
Také si toto vše nedokážu představit od úplného začátku. Někdo něco (třeba zžp) prvně musí vyprodukovat jako oběť, že? Bez poukázky. Nebo na dluh, nebo z vize budoucí tvorby - viz princip grantu?
Dejme i tomu, že bankovka (jako dnes), by měla svou obecnou ‘'systémovou hodnotu’’. V obci (třeba i TSO) by bylo vyrobeno někým 100 totemů, někým druhým zas 100 chlebů, atd + jiné výrobky a služby. Tady jsem právě zas u toho, jak mám určit cenu toho svého totemu? Jakou hodnotu bankovky mám vydat, abych pekaře nezrujnoval. Protože já budu chtít třeba zítra chléb. Musím prostě myslet i na něj při tvorbě hodnoty bankovky za mé zboží. Já jsem v tom prostě zamotanej, něco mi uniká. Vlastně aha, TSO vlastně ZŽP vyjímá z volného trhu. Tak to je ono, to jsem si asi vyřešil, pochopil. No jo, ale dnes to tak není a já pekaře rujnovat nechci, jak tu hodnotu totemu tedy určit - proto jsem psal, k čemu si to mám přepočítat (k jídlu). Ale hodnota bankovky je vůči dnešnímu pracujícímu (tvořící hodnoty) nevýhodná, nespravedlivá (i pekař co tvoří to jídlo). Když si to přepočítm tedy na (dnešní) jídlo, tak se tím vlastně zařadím do spolku vydíraných, neprosperujících, živořících. Chci být fér vůči tomu kdo tvoří také hodnoty (ty hlavní - zžp), ale ostatní příživníci zas vydělaj na dalším blbu - mně. Zase jsem u toho, jak si v tomto systému mám férově určit hodnotu toho totemu. Problém je u mne s tímto ale asi v tom, že já hledám férovou cenu, kterou jsem schopen vydedukovat jen dle TSO systému (kde s totemem nejsou ve společném hodnotovém systému i zžp) a ne dle tohoto systému…
Nebo?
Re: hodnota bankovky
(zmp, 5. 7. 2014 15:48)
Musíte dát do oběhu cenu, za jakou chcete své zboží prodat. Při naturální směně by jste dal pekaři za jeho chleba totem, popřípadě dluhopis v ceně totemu. Při finanční směně by jste „správci trhu“ (orgánu ekonomické sféry) nahlásil jen hodnotu svého zboží. Kdyby bylo na emitované bankovce napsáno, ke koupi jakého zboží je určena, pak byste v případě nenahlášení svůj totem neprodal. Protože na bankovce nic takového napsáno není, pak by zboží v ceně Vaší tržby za totem neprodal své zboží někdo jiný (např. pekař).
Kdyby na bankovkách bylo napsáno, co za ně lze koupit, pak by šlo vlastně o naturální směnu. Pak by k Vaší totemové bankovce přišel pekař tak, že Vám za Váš dluhopis dal svůj chléb. Nebo naopak by jste Vy přišel k chlebové bankovce (dluhopisu) tak, že vám ji za Váš totem dal pekař. Bankovka je vlastně Vaším dluhopisem, který nabízíte komukoliv, kdo je ochoten od Vás „koupit“ totem, výměnou za jeho zboží. Aby jste při obchůzce potenciálního zákazníka nemusel tahat totem na zádech, nosil a nabízel by jste pohodlnější dluhopis.
V podstatě probíhá naturální směna (trh) mezi dvěma lidmi tak, že se sejdou někde v hospodě (na tržišti) a vymění si jen své dluhopisy, za něž by pak dostali od toho druhého zakoupené zboží (u něho doma).
Z uvedeného příkladu je zřejmé, že dluhopisů (peněz) musí být v oběhu jen tolik, kolik nabízíte k prodeji (kolik je na trhu) zboží. Ty dluhopisy (peníze) jste si jen vzájemně předem vyměnili, jako jistiny (úpisy), že za ně dostanete zboží přislíbené k výměně (Vy chleba u pekaře, pekař totem u Vás).
O žádnou oběť se tu nejedná. Prostě se na výměně zboží předem domluvíte, dáte si na to čestné slovo (dluhopisy) a slíbené zboží pak vyrobíte a vydáte proti navrácenému dluhopisu (bankovce).
Je jen na Vaší zkušenosti s trhem, zda své zboží vyrobíte až po domluvě (po výměně dluhopisů) nebo předem (před výměnou dluhopisů). Jste-li si jistý, že své zboží prodáte, protože je o něj na trhu zájem, pak můžete vyrobit zboží předem, naložit je na káru, dovést na tržiště (např. na náměstí) a lidé Vám za ně budou dávat své dluhopisy (třeba psané na místě), div Vám ruce neutrhnou.
Tím se již dostáváme od naturálního trhu k finančnímu trhu, který pracuje s neadresnými penězi. Oba trhy (naturální i finanční) musejí jen dbát na „zákon trhu“, který praví:
Peněz smí být v oběhu (na trhu) jen tolik, kolik je trhu (v oběhu) zboží.
O naplnění tohoto zákona trhu však již nemohou dbát účastníci trhu, ale nějaký ústřední „správce trhu“, jímž je v TSO příslušný orgán horní ekonomické sféry, který k tomu pověří určitou „dolní organizci“.
Čím více je účastníků trhu, tím je dodržování „zákona trhu“ problematičtější a lze ho naplňovat jen v určité (+-) toleranci, kterou příslušný finanční trh vstřebá.
Naplňování tohoto „zákona trhu“ (možné jen v TSO) je i tak nesrovnatelně jednodušší, než udržování současného totalitního trhu před zhroucením. „Zákon trhu“ totiž nemusí navíc počítat se systematickým kontaminováním trhu falešnými (inflačními) bankovkami a s drancováním jeho tržního zboží.
Vyjmutí ZŽP z volného trhu, je v podstatě enklávou naturální výměny zboží, v rámci volného finančního trhu.
Jak již bylo jednou řečeno, cenu svého zboží si určuje každý sám. Jeho určování je však limitováno ochotou spotřebitele si Vaše zboží za Vaši cenu koupit. V naturální směně jde o ochotu spotřebitele za směnit své zboží za Vaše zboží.
Ptejte se tak dlouho, dokud Vám to nebude do všech detailů jasné. Pak teprve pochopíte, jak je zákon trhu jednoduchý a snadno proveditelný a žádný bankéř Vás již neoblbne...
Re: Re: hodnota bankovky
(PD Tce, 9. 7. 2014 10:55)
Děkuji!
Napadá mě:
Dejme tomu, že se díky mému totemu vydá do oběhu (bankou tso) neadresná bankovka o hodnotě 5000. To asi ale musí být tajně, jinak by si pekař mohl říci: hele, v oběhu je více peněz, tak já chleba zdražím, protože peněz je v oběhu dost. Jednak mě tím vlastně může obrat o mně původně adresné peníze, ale jednak si může rychleji našetřit na ten můj totem. Buď mě tímto gestem zrujnuje (mé peníze utratí za něco jiného), nebo si tím rychleji našetří na můj totem. V druhém případě zas pekař jistě rujnuje nepřímo někoho třetího v rámci trhu……?
Myšlenkový pochod:
Ale ty mé peníze někdo teprve musí nějak dostat (do své peněženky), že?, aby se staly součástí trhu. Dostane je tedy někdo za práci. Od koho? Kdo mu a za co vydá těch mých 5000? Jaká je vůbec pravá hodnota těch pěti tisíc? Vůči čemu se to přepočítává v té či oné třeba obci? Tedy ty mé peníze teprve musejí čekat, zda se objeví někdo, kdo je svou prací dostane a tím vnese do trhu? Mé peníze zde mají motivační charakter pro druhé? Mé peníze umožní práci druhým? A to stejné pak ty jejich vydané peníze za svou práci, pokud tedy vytvořili zboží a ne službu? Netisknou banky (a státy) peníze, aby umožnily práci druhým. Na něco, co bude teprve vytvořeno?…..je to divné, asi se v tom zase i zamotávám…
Re: Re: Re: hodnota bankovky
(PD Tce, 10. 7. 2014 13:47)Koukám, že jsem chleba pekaře zamíchal do společného volného trhu s totemem. Tak třeba dejme tomu, že ten chleba byl vyroben nad rámec zžp. Nebo lépe - nahraďme chléb pekaře třeba stolem truhláře…
Re: Re: Re: Re: hodnota bankovky
(zmp, 11. 7. 2014 10:33)
V rámci TSO není nic tajné. Vše je tu kontrolovatelné plnoprávnými občany. Z metodiky TSO vyplývají také stálé ceny. V rámci ZŽP není nijaké zdražování prakticky možné a ceny na volném trhu se v podstatě odvíjejí (+ -) od hodnoty ZŽP.
V naší diskusi jsme si již řekli, že cena Vašeho zboží na volném trhu není dána pouze Vaší nabídkou, ale také ochotou poptávky si za ni Vaše zboží koupit. Je-li Váš stůl prodejný i když ho zdražíte, pak musíte dát do oběhu víc peněz (nahlásit ek. sféře TSO jeho novou cenu). V současných totalitních poměrech platí: Zdraží-li stolař, zdraží i ostatní, tedy i já zdražím svůj totem. Z takového svévolného zdražování v podstatě nula z nuly pojde. Ani totalitní trh nemá v principu důvod ke svévolnému zdražování. Neustále narůstající totalitní inflace, není dána svévolným zdražováním tržního zboží, ale falešnými penězi, dávanými do oběhu penězokazem FEĎkou...
Pravou hodnotou 5000 za Váš totem, se v TSO nikdo zabývat nebude. Takové bláznivé počínání přenechte „odborníkům“. Peníze (5000), které jste nasadil jako cenu svého zboží, představují samy o sobě pouze a jen míru hodnoty. Zdůrazňuji „míru hodnoty“, nikoliv hodnotu, kterou má jen zboží. Peníze (poukázky zboží atp.) jsou jen mírou hodnoty! Míru hodnoty nemá smysl vůči něčemu přepočítávat, vždyť je to přece jen svévolně zvolená nebo dohodnutá míra. Odvozování míry je jen sehraným „divadlem“ pro ohlupování davů. Odvozuje-li například geometr délkovou míru 1m od míry obvodu Zeměkoule, pak se musíme ptát: Pane geometr, aby jste jednotku míry (1m) mohl odvodit, jako zlomek obvodu Zeměkoule, pak jste ovšm míru obvodu musel znát dřív než jste z ní odvodil její zlomek (1m). Nuže, čím jste obvod Zeměkoule změřil, když jste ještě neměl jednotku míry (1m)? Ne-li libovolně zvolenou jednotkou míry (např. 1 krok)?
Obdobně byla libovolně určena hodnota zlata, aby se od ní zpětně mohla odvodit peněžní jednotka (1 koruna atp.), jíž se opět zpětně vyjadřuje hodnota zlata. Je to je teatrální „vědecké“ oblbování odvozováním míry od míry, kvůli oblbování obecného „lidu“, jemuž se tím má namluvit, že naše míry nejsou „laicky“ libovolné (resp. dohodnuté), ale „vědecky“ odůvodněné, z něčeho odvozené (přepočítané). Tím si máme sami zakázat vlastní svobodnou volbu a vlastní rozum, a navyknout si respektovat autoritu „odborníků“.
Vaše peníze jsou jen poukázkami (dlužními úpisy) na vaše zboží. To, co ty druhé motivuje k práci (k výrobě svého zboží), je poptávka po Vašem zboží. Peníze pouze usnadňují naturální směnu. Máme-li za to, že nás k práci motivují peníze, pak si vůbec neuvědomujeme smysl peněz, jako míry hodnoty (hodnoty zboží), nikoliv jako hodnotu samu. Proto jsme tak ochotni pracovat za falešné peníze (FEDem natisknuté bezcenné papírky).
Zákonem trhu je rovnost abstraktní míry peněz v oběhu a míry konkrétní hodnoty tržního zboží! Vnesete-li do toho zákona úvahy o službách, pak si jeho pochopení jen znesnadníte. Peníze, které utržíte za službu, musejí být rovněž kryty zbožím, jinak sloužíte jen za „pěkně děkuji“. Službami nelze peníze krýt, neboť i služebník si chce za své služné koupit zboží. Proč by jinak sloužil? Peněz se nenají! Představte si, že holič utratí služné v divadle, komediant totéž služné utratí ve vykřičeném domě atd. Nyní si namísto peněz představte naturální služné, například krajíc chleba. Holič jím zaplatí v divadle, komediant ve veřejném domě. Ač krajíc prošel službami třikrát z ruky do ruky, přece je to stále jeden a tentýž krajíc, kterého se nají jen služka lásky, nikoliv komediant a holič...
Chce-li pekař koupit váš totem, pak si od něj přece nedáte zaplatit jednorázově tunou chleba, co by jste s ním dělal? Určitě budete chtít, aby Vám pekař dodával chleba postupně v tempu, v jakém ho jíte. Tzn., že chcete, aby Vám ihned zaplatil poukázkami na své budoucí zboží, které ještě neexistuje, které ještě nevyrobil. Je jen na Vás, zda přijmete toto „divné“ splácení, nebo budete trvat na dodávce tuny chleba ihned...
Re: Re: Re: Re: Re: hodnota bankovky
(PD Tce, 11. 7. 2014 17:37)
Ano, děkuji, jsem opomenul, že truhlář by svou vyšší cenu musel hned nahlásit…už mi to pasuje. A ano, chléb raději postupně. Asi budu jak blb, ale zeptám se dále, stále mi totiž není něco úplně jasné:
Bance nahlásím, že jsem prodal zboží za 5000? Ona musí co nejrychleji dát do oběhu 5000? Tedy až po prodeji nebo před prodejem? A když za mne banka vyrobí a eviduje onu bankovku, komu a jak se k někomu dostane, aby se stala součástí trhu? Zase se v tom zamotávám…
S tím přepočítáváním jsem to myslel zprvu pro sebe, abych si tu cenu mohl nějak vnitřně pro sebe obhájit, či lze-li to vůbec. Jako kdybych já amatér přišel mezi třeba údajné mistry pány zeměměřiče a zeptal se jich - podle jaké míry měříte? Používáte společnou míru? Chtěl bych si pak jejich míru sám ověřit (zda je společná!) a pak se případně zapojil do jejich společného zeměměřického ‘’spolku''.
U zeměměřičů je to tedy asi jasné, tam je potřeba společná míra. U tvorby vlastní ceny ale ne, každý je jiný. Zprvu jsem prostě myslel, že nějaká společná míra je i zde třeba (tvorba ceny), vůči čemu to přepočítat.
Ale zase mne díky této diskusi lépe napadá, jak jsem to vlastně myslel:
U zeměměřičů - společná míra v centimetrech, i společná hodnota míry 1cm = určitá délka, ale rozdílná velikost měřeného objektu - zeměkoule, řeka, hora…).
U cen - Karel není Ota, Ota není Karel, chápu. Tedy ale i zde zase společná míra (měna) v korunách,…společná hodnota koruny, kterou se snažím najít, jako když 1cm = určitá délka v realitě…..…dále ale zas správně rozdílné velikosti cen - totem, stůl, pero.
Já jen prostě u té ceny hledám pro sebe nějaký záchytný bod v okolní realitě, prvně v realitě trhu. Jde-li to. Omlouvám se za případné nervy se mnou…snad to již brzy pochopím. Nebo nepochopím a nechám tomu čas.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: hodnota bankovky
(zmp, 13. 7. 2014 14:32)
A/ Vyrobíte totem za 5000kč, stolař vyrobí stůl za 5000kč a vzájemně si své zboží směníte.
B/ Vy i stolař vypíšete dluhopis na své zboží (na totem a na stůl) a pak si své dluhopisy vyměníte. Jakmile za dluhopis stolaře dostanete jeho stůl a stolař za Váš dluhopis dostane Váš totem, oba své dluhopisy zničíte.
C/ dluhopis vypíše pouze stolař a zaplatí jím totem, který si od Vás hned odnese. Vy pak později za stolařův dluhopis koupíte od stolaře stůl a stolař svůj dluhopis zničí.
D/ = C/ s tím rozdílem, že stolař svůj dluhopis nezničí, ale použije ho znovu na koupi něčeho jiného, např. kola od koláře. Vždy, když se ke stolařovi jeho dluhopis vrátí, použije ho znovu k nákupu u někoho jiného, atd stále dokola (= oběh týchž peněz).
Ve všech případech ABCD došlo v podstatě k téže směně zboží téže hodnoty (5000kč). V případě C a D však dojde ke směně s určitým časovým zpožděním:
V případě A a B byly v oběhu dluhopisy v celkové hodnotě 10 000kč.
V případě C a D byly v oběhu dluhopisy v celkové hodnotě 5 000kč (díky časovému zpoždění).
Přesto byl ve všech případech (ABCD) dodržen zákon trhu („kolik je na trhu zboží, tolik je v oběhu peněz“).
Čím víc je účastníků trhu, tím víc lze počítat s časovým zpožděním v rámci varianty D, která snese tím větší toleranci (nepřesnosti a výkyvy) při naplňování zákona trhu.
Nahlásíte-li tedy jednorázově tržní zboží za 5000kč a pak už nenahlásíte nic, vždy se najdou jiní, kteří Vaše nic nahradí svým jednorázovým zbožím. Takto je v oběhu stále táž (+-) suma peněz. Banka pak hlídá jen trvale výrazné výkyvy (např. při nějaké módní vlně)...
Jak se dostávají peníze správně do oběhu:
Protože peníze jsou v podstatě dluhopisy na tržní zboží, má každý výrobce v bance konto v hodnotě vyrobeného zboží, z něhož může (ale nemusí) čerpat jen vratné peníze, jako „bankovní úvěr“. Případný úvěr se splácí penězi z tržby za prodané zboží, jejichž přebytek lze uložit do banky jako své vlastní konto. Banka pak takto uložené peníze může půjčovat (viz Pilíře TSO příloha č. 03m)...
Jako mají geometři dohodnutou společnou jednotku míry (např. 1m), tak i účastníci trhu mají dohodnutou společnou jednotku míry (např. 1kč), jíž se vyjadřují tržní ceny.
Důležité je porozumět a pochopit! K tomu potřebný čas je druhotný!
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: hodnota bankovky
(PD Tce, 14. 7. 2014 10:33)
Bravo, děkuji!
Možná by tedy mohly být třeba dva druhy dluhopisů. Osobní a bankovní. Oba vydané bankou, ale jeden zaručuje krytí, druhý ne. Druhý je půjčkou od banky. Je otázka zda to tedy rozlišovat. Že pokud splní bankovní podmínky, že ty druhé dluhopisy budou stejného vzhledu - trhovec nic nepozná, není to ani potřeba. Jde mi o to, zda nenechat také nějaký prostor trhovnci, zda chce přijímat bankovní dluhopisy a tím vlastně podporovat možnou devalvaci měny v obci. Ještě jinak, jde i o důvěru, známého zná, od něj bankovní dluhopis třeba přijme, ví (má větší jistotu) že své zboží dovyrobí, že není škůdcem trhu. Ale u neznámého si třeba nebude jist a bude přijímat jen osobní dluhopisy, třeba, jak kdo, ale mohl by mít na to právo.…?
psal jste - ‘’Jako mají geometři dohodnutou společnou jednotku míry (např. 1m), tak i účastníci trhu mají dohodnutou společnou jednotku míry (např. 1kč), jíž se vyjadřují tržní ceny.’’
Tady ja ale rozdíl v tom, že trhovec musí být ‘’geometr’’ (chtěl jsem 1m lana), ale geometr nemusí být trhovcem, aby třeba ono lano správně změřil.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: hodnota bankovky
(PD Tce, 14. 7. 2014 14:22)
Jistě asi i bude muset být nějak ošetřeno, aby někdo nevyráběl něco nepotřebného, nebo předraženého, jen proto, aby měl kryté své dluhopisy, ač jeho výrobky nebude nikdo chtít.
Např. bych vyrobil zjevně odpudivej totem a řekl bych bance, že jeho cenu jsem si určil na 10milionů…hned mám možnost čerpat dluhopis na 10milonů? Asi tedy bude banka mít své podmínky, dle návrhu občanů v obci, to je asi logické. Ale i tak, předem nemůže nikdo vědět, zda své zboží prodá. Sice bude mít plný obchod svého zboží, ale bude zadluženej, protože nakupoval za dluhopisy, ale jeho zboží nejde tak na odbyt - aby tím dorovnal dluhy. Pak se musí přizpůsobit trhu, hold, to mi přijde normální…vyrábět něco, co žádá trh. Nebo lépe (ale fér!) presentovat své zboží, že ho je potřeba, atd. Nebo zboží, které si jinde zakoupil, vrátit…..Ne jak nyní, že se uměle dotuje třeba určité zboží. Také dotyčný asi bude muset vykazovat bance nějaký přehled své obchodní aktivity, aby mu mohla banka včas pozastavit výdej dluhopisů, když je zjevné, že jeho zboží nejde na odbyt…..?
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: hodnota bankovky
(zmp, 15. 7. 2014 10:16)
Kdyby byly v TSO v oběhu nekryté bankovky, nikdo by je přirozeně nebral, neboť by s nimi převzal závazek splatit dluh. Bankovní úvěr v TSO není nekrytý. Je sice nekrytý zbožím dlužníka, je však krytý zbožím vkladatelů, kteří mají v bance konto z tržeb za prodané zboží.
Kdo si v bance uloží peníze za prodané zboží, ten se vlastně na čas vzdává možnosti tyto peníze obratem utratit. Tím dává možnost tyto peníze utratit jiným, jako peníze z úvěru.
Úvěr je možnost daná již zmíněným „časovým zpožděním“ varianty „D“.
Kdyby geometr nebyl současně trhovcem, zemřel by hladem, neboť by se svého měření nenajedl. Změří-li trhovec 1m prodávaného lana, je současně také geometrem.
Pokud někdo svůj úvěr utratí, ale své zboží neprodá, dal tím do oběhu cizí peníze (peníze věřitele), ty však bude muset při splácení úvěru vrátit (stejně jako dnes bude muset např. prodat svoji dílnu atp., popřípadě bude občanským soudem odsouzen k náhradě škody). Tím je také ošetřena výroba neprodejného zboží.
Přehled své obchodní aktivity vykazují výrobci hlášením každé změny v rámci své tržní nabídky a svých tržeb (viz příloha č. 03m)...
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: hodnota bankovky
(PD Tce, 15. 7. 2014 16:29)
Už chápu, děkuji,...ale ještě mi stále není jasné toto:
''Kdyby geometr nebyl současně trhovcem, zemřel by hladem, neboť by se svého měření nenajedl. Změří-li trhovec 1m prodávaného lana, je současně také geometrem.’’
Ano, ale podstatu o kterou mi jde, lze lépe stále vyčíst z této věty:
''Jako mají geometři dohodnutou společnou jednotku míry (např. 1m), tak i účastníci trhu mají dohodnutou společnou jednotku míry (např. 1kč), jíž se vyjadřují tržní ceny''.
Řekl bych, že to prostě není obdobné. Jinak by hodnota peněžní měny mohla být také v soustavě SI. Ten problém je asi v tom, co jsem už říkal.
‘'Obdobné'' (kč Vs km) by to bylo v obci TSO, kde zžp nejsou součástí volného trhu. Vlastně by se jednalo ale stále o obdobnou podobnost, jako když je jasně dáno, že 1m = určitá délka, a že je jasně dáno, že hodnota 1kč = dle trhu. Podobnost je zde v tom, že obojí je ''jasně dáno’’. O hledání této nepřímé podobnosti mi ale nešlo.
Nyní je problém v tom, že součástí trhu (co můžu mít) jsou i zžp (co musím mít). Kdyby součástí trhu bylo jen to, co můžu mít, tak bych tuto diskusi, z mé strany, již ukončil jako pochopenou. Ale není to tak. Tím, že jsou nyní součástí trhu i zžp, tím se do trhu vnáší i něco, co je nepřímo spojeno s fyzikálními zákony potřebných pro život. Proto jsem mluvil o tom, zda je něco, vůči čemu je vhodné si přepočítat návrh ceny svého výrobku, abych tím třeba výrobce zžp nedegradoval v rámci trhu na ty chudobné. Lidé mají rádi volbu. To co musí, je jim trochu otravné. Raději by své peníze utratili za to, co chtějí - třeba precizní totem, než-li precizní a zdravou housku (kolikrát to tak je). Nechci prostě svým totemem podporovat to, že tím v podvědomí lidí můžu udávát a vzbuzovat rozdíl a samotnou existenci volby chtíče mezi ''můžu'' a ''musím''. A být s totemem na straně '’můžu''. Tady nejde o to, že bych nechtěl umožnit druhému svobodnou volbu, tu mu umožním (totem, židle, pero atd.). Ale nechci umožnit svobodnou volbu tam, kde jedna z voleb vede do zániku (když to přeženu). Jde mi o podstatu. Vím, že já za to prvotně nemůžu, že jsou nyní součástí trhu i zžp, to ale neznamená, že nevím, co to znamená, a že s tím co vím nebudu nakládat tak, abych neminimalizoval to, co negativního to může způsobit. Ne, já prostě vím, že ''muset'' je víc nežli ''moci''. Prostě, svůj totem chci presentovat jen v prostředí ''můžu''. I pro toto nechci zžp ve volném trhu!!! Tak jak na to poukazuje metodika TSO (zžp mimo volný trh).
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: hodnota bankovky
(zmp, 16. 7. 2014 7:13)
Totalitní trh mate zboží, které musíme kupovat (ZŽP) se zbožím, které můžeme, ale nemusíme kupovat. To nás nutí (soukromě) přepočítávat hodnotu toho co nemusíme na hodnotu ZŽP. Podle toho se pak rozhodujeme, zda to co nemusíme je to pro nás drahé či levné.
Protože však ZŽP musíme kupovat, stáváme se jím vydíratelnými a ceny ZŽP jsou proto na totalitním trhu přemrštěné. Tím je zásadně zkresleno také naše přepočítávání, takže zboží které nemusíme kupovat se nám zdá být relativně levné. A protože v totalitách je naše minimální pracovní doba a mzda pro všechny předem vyměřena, kupujeme to, co nemusíme buď z přebytečných příjmů (proto často zbytečně) nebo na úkor svých ZŽP, pomocí tzv. utahování opasků.
V TSO jsou naše ZŽP z volného trhu vyjmuty, a každý má minimální pracovní dobu (ZPP) jinou (podle toho, v jakém rozsahu si ZŽP sám zvolil). Zboží, které nemusíme kupovat, si pak každý může koupit na volném trhu a přivydělat si na ně nad rámec ZPP. Tím je dáno, že v TSO se hodnota zboží, které nemusíme kupovat, přepočítává v podstatě na hodnotu našeho volného času, jak si svého volného času kdo cení...
autorské právo
(PD Tce, 9. 7. 2014 16:50)
A autorské právo na ten totem? Jaké druhy práva by v obci TSO mohla platit? Co vše by bylo vhodné si patentovat, autorizovat, chránit? Dejme tomu, že ten totem vyrobím za 20 hodin, v určité kvalitě, v určitém uměleckém provedení, za cenu 5000. Totem jsem vyrobil první svého druhu. Dejme ale i tomu, že název TOTEM jsem ještě nevymyslel, teprve jsem ‘'totem'' vyrobil. Také chápu, že někdo může být více zručný či s lepším uměleckým projevem. Také to může někdo vyrobit rychleji, třeba i s vlasatní představou menšího zisku Ale já to vymyslel. Ale kmen je z přírody, ''jen'' jsem mu dal opracováním jiný (umělecký) tvar….
Re: autorské právo
(PD Tce, 9. 7. 2014 18:07)''někdo s lepším uměleckým projevem'' nahrazuji za ''někdo s jiným uměleckým projevem''...
Re: Re: autorské právo
(zmp, 10. 7. 2014 9:28)
Autorské právo nemá jiný smysl, než po určitou dobu chránit toto „duševní vlastnictví“ (myšlenku, objev, vynález, dílo), aby se jeho vlastník (autor) mohl pokusit uplatnit svou věc na trhu, aby mu ji mezitím někdo jen tak neukradl. Nebýt autorského práva, málokdo by takto duševně namáhal. Všichni by se honili za okamžitým ziskem.
Autorské právo však uplatnění na trhu nijak nezaručuje. Tak se stává, že „mistrovská díla“ dojdou ocenění (uplatnění na trhu) až po smrti autora i dědiců jeho práv. Často se stává, že se na vyhynutí těchto oprávněných vlastníků vypočítavě čeká. Z těchto důvodů se např. v ČSSR dlouho nevydávalo tiskem dílo A. Dvořáka. S tím autorské právo nic nesvede.
hodnota bankovky
(PD Tce, 4. 7. 2014 21:49)...klidně schrábnu za ten totem i milion, když si to tak někdo ocení....ale nechci tím zároveň škodit třeba pekaři (viz. ten společný bankovní systém i s zžp.)
výdělek
(PD Tce, 24. 6. 2014 12:16)
Jak vůbec správně definovat pojem - výdělek?
Jak ho spravedlivě určit?
Příklad:
- Vyrobím z klády totem….20h práce….dejme tomu, že totem nikdo nikdy před tím neviděl, tedy jsem vyrobil něco nového. Výrobek, který nikdo nikdy nevyrobil. Tedy není ani předem poptávka. Konkurence není. Cenu tedy určím jako první.
- přičtu do ceny všechny možné náklady
- provedení totemu je perfektní
- umělecké provedení nyní neberme v úvahu
- totem je original - však je i první svého druhu
- znám cenu nákladů
- nevím co dál….?
Kdo určí cenu? Kdo určí výdělek? Předložím náklady a cenu určí ostatní? Je jen na mně, zda to co nabídnou (zda něco nabídnou) mi postačí jako výdělek? Jak si určím, že to co mi nabídnou, je adekvátní výdělek? K čemu si to mám přepočítat, abych to poznal? K jídlu? Zda jsem při výrobě totemu vyprodukoval tolik práce, kolik koupím za onen výdělek? Jíst se musí. Ale v životě člověka je vedle ''muset'' i ''chtít’’. Tedy vydělám si sice na to co musím, ale ne na to co chci. A každý chce něco jiného. Tedy mi vychází, že výdělek si určí každý sám (zda si vidělal a na co vše co předem chtěl) = co musí za to koupit + co chce za to koupit……?
Re: Re: láska
(zmp, 27. 7. 2014 14:43)