Filosofie + duchovní věda 7
Inka
22.02.2012, 16:00:55
RE:
...zvláštní... ptám se na fakta, z různých úhlů, aby moje otázka byla správně pochopeně, ale jsem nejen nařčena, že se neptám na to, na co ptám..., ale ještě mi podsouváte kdeco...
100bodů je výraz, který se v mém okolí používá jako hovorové vyjádření poděkování. Nešlo o hodnocení. Omlouvám se za použití hovorové mluvy v písemném projevu, kde může vzbuzovat jiné významy. V té jedné větě jsem shledala celek - proto jsem na ni reagovala.
Moje chyba, že jsem se na tento web nechala nachytat. Můj omyl, že jsem vycházela z předpokladu, že základem je snaha o pravdivost.
PD Tce
22.02.2012, 22:00:24
RE:
Ptám se, proč neberete na vědomí, když píšu - ''Třeba je vše jen nedorozumnění...''
V tomto jste moc hrrr...
I to poděkování........Aneb tedy - děkuju, konečně jsem Jí dostala.......nabízí se to...ale třeba to tak není...
Jen se snažím naplnit závěr Vášeho třetího odstavce.
Hledáte snahu o pravdivost, ale co Vaše vlastní snaha a způsoby? Váš přístup je zaujatej, negativní, proč? Nebo jste tu větu přehlédla - ''Třeba je vše jen nedorozumnění...''. Přehlédla jako již dříve jiné věty? Ale vím, ty souvislosti jsou čato složité, uznávám. Často i pro mne. Přeci jen se zde diskutuje na téma filosofie-duch.věda...
S Vámi je to ale vždy strašnej boj. Sice plodnej, ale...
Nevím jestli i pro Vás je plodnej, protože jakoby stále jednáte obdobně, jakoby máte před sebou stále silnou opoziční zeď, ať se děje co se děje...
Uznávám ale, že diskuse s někým kdo o sobě píše že – ''Bohužel necítím, nemyslím a ani to nevím, zdali toto jen tak cítím, myslím si, či to vím...''
, že je to pro druhou stranu složité, protože nechávám vše na Vás.
V té věte je skryt (snad zatím) můj vlastní problém, který ale na druhé alespoň nepůsobí kantorsky,aneb je to jen na Vás...
Inka
23.02.2012, 11:54:16
RE:
Jen jsem se "chtěla dobrat jádra pudla" - netušila jsem, že na Vás to bude působit, že jsem zaujatá, v opozici, apod....
Neumím to jinak vyjádřit. Přijmete omluvu - přecenila jsem své vyjadřovací schopnosti.
PD Tce
24.02.2012, 12:57:47
RE:
Možná jste se 'chtěla dobrat jádra pudla' někdy v začátku, ale pak už mi to tak nepřišlo. Jádro pudla přeci nehledá ten, kdo opakovaně uzavírá diskusi...nikdy přeci nevíte, či se vlivem např. dodatečného uvědomění nevynoří další možné souvislosti apod. (od kohokoliv)...ten kdo hledá pravdy by neměl uzavírat diskusi...
Také jde o to, z čeho je (pokud je) ta 'opoziční' zeď postavena. Může to být zeď z egoismu, z nedůvěry, z absence dostatečných argumentů od oponenta apod...
Vyjadřovací schopnost je až následek určitého vnímání...
Někdo má obecně hlubší vnímání, někdo jen v určitém okruhu, někdo je na tom obecně hůře, někdo je na tom hůře jen v něčem apod...v diskusi filosofie-duchovní věda je snad nejvíce potřeba toto brát v úvahu. Ten boj zde bude vždy, ale pokud si uvědomíme, či připustíme, že nám zde jde o ''nalezení pravdy'' (usilujeme o ní) , tak by se ten boj mohl oprostit od zdi nedůvěry apod.
Z podstaty do diskuse povedou tázajícího se pocitové či myšlenkové popudy - a ty je zde potřeba (snad to chce) posunout na další úroveň, od pocitů k myšlenkám, od myšlenek k určité fázi, kde zatím docházejí možné další souvislosti, možnosti (argumenty), které by vše posunuly dále (neuzavírat diskusi)...tímto způsobem jeden bude v diskusi přínosem v onom směru, jindy pomůže nalézt další jiné souvislosti někdo jiný, aneb sám za sebe a zároveň pro všechny, pro všechny a díky tomu pro sebe.
Je ale nutné počítat s tím, že ono posunování od pocitů k myšlenkám a dále, je často doprovázeno oprávněným vnitřním (převážně egoidním) bojem v každém, kdo k tomu přechodu nejen přistoupí. Je důležité se snažit ten vnitřní boj nepromítat do příspěvků, ve formě přehlížení fakt apod., což vyžaduje koncentraci (u toho kdo k tomu přistoupil) či charakter (u toho kdo k tomu zatím nepřistoupil).
No obecně to není vůbec lehké, ale velmi toto může ulehčit fakt, pokud si těchto možností-souvislostí budou diskutující vědomi.....navrhuji, v tomto směru buďme tým...
Spatrakus
15.02.2012, 08:04:09
vybírá si žena muže a nebo muž ženu?
Reagovat
Děkuji.
Mám ještě otázku:
Říká se, že žena si vybírá muže. Proč je tomu případně tak?
Pravdou je i ale to, že některé ženy to popírají. Tvrdí, že si je vybral muž. Někteří muži se zase holedbají, jak sbalili tu svoji, jak ji popadli do náruče a bylo a neptali se...atp...
Můžete se vyjádřit k těmto zákonitostem světa, k této psychologii života, psychologii muže a ženy, vyvěrající z těchto souvislostí, se kterými nás seznamujete? ?
ZMP VM
15.02.2012, 15:12:01
RE:
Reagovat
Předchozí otázka (žena jako stín) měla odpověď především ve světě duálních idejí, který je světem nenaplněných forem a tvarů (možnosti a možného), jež jsou relativním projevem absolutna.
Tato Vaše otázka má pro změnu odpověď především v nám známějším světě duálních těles (těl), který je světem plných tvarů a forem, jež jsou relativně plným projevem relativně duálních idejí.
Ve světě idejí jsou vztahy mezi formami a tvary čisté, tj. neposkvrněné naplněním (plností).
Ve světě fyzickém jsou vztahy mezi muži (tvary) a ženami (formami) nečisté, to je poskvrněné naplněním (plností). Biblicky řečeno, vztahy jsou tu naplňovány „prachem země“, který je vlastně společným pojmem pro tzv. čtyři živly (oheň, vzduch, voda, země) starořeckých filosofů.
Vaše otázka na výběr partnera opačného pohlaví má proto odpověď jen na fyzické úrovni, neboť jen tam jsou mužský a ženský princip od sebe odděleny a účelem výběru partnera je tam „naplnění vztahu“.
Ve světě idejí jsou forma a tvar (možnost a možné) od sebe neoddělitelné (bez možnosti není nic možné a bez možného není možnosti, neboť není co umožňovat). Proto tu nemůže být jedno dřív než druhé, ale obojí tu musí vzniknout současně.
Ve fyzickém světě je původní plný tvar (biblický Adam). Forma (biblická Eva) se tu může plně projevit jen „parazitně“ na úkor plnosti tvaru, tj. jako otvor v plnosti tvaru (= biblické Adamovo žebro = mezikruží). Biblická Eva je vlastně otvorem v plném těle Adama a má tedy Adamovo tělo, biblicky řečeno pro ni platí: „budete jedno tělo!“ Učená nevědomost tato slova vykládá nejapně, jako sexuální spojení muže a ženy. Jenže aby se tím stali skutečně jedním tělem, musel by patrně jeden sežrat druhého. Pro sexuální spojení muže a ženy má bible výraz: „Adam poznal Evu.“
Odpůrci bible kladou mj. provokativní otázku, proč vlastně Stvořitel (biblický Jahve) učinil Evu z Adamova žebra, proč ji neuplácal z prachu země jako Adama. Jan Dačický z Heslova na to má přiměřenou odpověď: „Pařez zůstane pařezem a vůl volem!“
Samozřejmě, že Eva byla učiněna z prachu země, jako Adam. Jinak to přece není možné. Na rozdíl od Adama však musela být učiněna nadvakrát. Nejdříve musela být učiněna jako plný tvar (Adam) a teprve potom do tohoto plného tvaru Adama mohl být učiněn otvor (Eva v Adamově těle = Adamovo žebro). Na jedné straně je tedy stvořen plný tvar Adama, na druhé straně Eva, jako dutý tvar Adama, jako otvor v plném tvaru Adama, jako Adamovo žebro. Na fyzické úrovni je tedy muž mužským tělem pojímaným z venčí (z hlediska jeho vnějšího tvaru), zatímco žena je mužským tělem pojímaným z nitra (z hlediska jeho vnitřní formy otvoru). Jen takto lze tělesně oddělit ženu od muže.
Na fyzické úrovni je tedy žena (plný projev formy otvoru) závislá na mužském těle, biblicky řečeno: „žena je poddána muži“. Žádný jiný druh poddanství tím odůvodněn není...
Z uvedeného vyplývá, že muž si nemůže vybrat ženu z titulu přirozené „poddanosti ženy muži“.
Neexistuje princip, který by něco takového mohl odůvodnit. Tzn., že muž si může vybrat ženu jen agresivním aktem „zvůle“ (ohlupováním, ukecáním, obelháním, podplacením, znásilněním atp.).
Naproti tomu existuje princip, zdůvodňující výběr muže ženou.
Pro názornost se tu dejme poučit slévačským (vodnářským) řemeslem:
Slévačská forma je vlastně otvor v plném tvaru. Chceme-li získat odlitek s otvorem, můžeme do pískové formy vložit ještě tzv. „jádro“ (pískový tvar). Zatímco písková forma se bez jádra obejde (lze do ní odlít odlitek), jádro bez pískové formy je k ničemu (nelze kolem něj nic odlít).
V principu tu tedy platí. Naplnění vztahu mezi mužem a ženou je zcela přirozeně závislé na ženě (tělesné formě), nikoliv na muži (tělesném tvaru).
Zkrátka, není-li žena nějak znásilněna (duchovně, duševně, tělesně), pak je to ona, kdo si vybírá muže, nikoliv naopak!
Jako doplněk si lze věc potvrdit tzv. „nejstarším řemeslem“:
Muž, který se na ulici nabízí ženám, je zpravidla směšný. Žena, která se na ulici nabízí mužům, je zpravidla úspěšná...
zmp
Spatrakus
12.02.2012, 14:46:40
Je to pravda?
Reagovat
Říká se: Žena je jako stín, běžíš-li za ní, běží před tebou. Běžíš-li před ní, běží za tebou. Je to pravda?
ZMP VM
13.02.2012, 11:24:39
RE:
Reagovat
V tělesně fyzickém světě jsou takové věci plným projevem principů (idejí), zejména to platí pro těla lidská. Oproti světu idejí, však v tomto fyzickém světě existuje možnost svobodné volby a jejího naplnění, to je možnost se z nutnosti (z daných principů) v určitých případech vymanit. Proto tu o daných principech není jistoty a tedy ani shody. Někdo si jich na fyzické úrovni všimne, jiný nikoliv. Teprve na úrovni idejí jsou evidentní, jenže na tuto úroveň každý neproniká. Ne, že by nemohl, ale zpravidla proto, že se mu nechce.
Na úrovni idejí (možnosti a možného) je totiž ženský princip formy od mužského principu tvaru neoddělitelný. Na fyzické úrovni lze od sebe oddělit jejich plné kopie. Představíme-li si pak duální ideu koule, pak máme ideální tvar koule uvnitř ideální kulovité formy otvoru v okolí. Tato forma vlastně sjednává tvaru místo (otvor) v okolí. Jinak by tu tvar nemohl vůbec být. Obdobně krtek nemůže pod zem, pokud si takovou možnost nejdříve nesjedná , pokud si v ní nevyhrabe otvor (místo). Proto ženský princip formy zveme „možnost“ a mužský princip tvaru zveme „možným“ (umožněným možností). A protože ideální možnost a možné od sebe nelze oddělit, může se tvar (tvor) pohybovat jen tak, že formu možnosti (své místo, otvor v okolí) bere všude sebou. V Novém zákoně má tato skutečnost následující podobu:
„Vezmi lože své a choď!“
A protože je forma možnosti kol dokola možného tvaru, lze říci:
V libovolném směru pohybu je forma nesena tvarem jako jeho stín:
a/ forma se vždy pohybuje před tvarem (běží před ním)
b/ forma se vždy pohybuje za tvarem (běží za ním)
Totéž platí také na fyzické úrovni. Zde si však nejsme vždy vědomi okolní formy, neboť se tvar (tvor) může pohybovat jen v takovém prostředí, které je relativně řidší než jeho tělesnost. V tomto prostředí (např. ve vzduchu, či ve vodě) však forma otvoru v okolí (místo) není patrná. V předchozí diskusi jsme si ukázali, jak ji zviditelnit (zmrazením vody)...
I ty nejtriviálnější věci tohoto světa mohou poukazovat do vyšších světů.
zmp
Spatrakus
04.02.2012, 17:40:52
Kde se vzal Stvořitel?
Reagovat
Děkuji za odpověď.
Jak si mám ale v této souvislosti představit Stvořitele? Aktivně se projevující vědomí.
Co dá podnět neprojevujícímu se vědomí, aby se projevovalo, když tu kromě něj přece nic nemůže být?
Je Bůh i Stvořitel duální? Nejsou ale totožní, jejich dualita bude odlišná, v čem se liší? A jak to, že se hovoří místo duálnosti o trojnosti, resp. svaté trojici?
ZMP VM
05.02.2012, 11:15:53
RE:
Reagovat
Vaše otázka: „Co dá podnět neprojevujícímu se vědomí, aby se projevovalo, když kromě něj nic jiného není?“ je jednostranná.
Také je třeba se ptát: Co dá podnět projevujícímu se vědomí, aby se neprojevovalo (aby usnulo)? Může mu dát takový podnět jeho vlastní relativní projev?
Co dá podnět našemu vlastnímu vědomí, aby usnulo? Náš nebo cizí dům? Naše nebo cizí košile? Uspávací prostředky tu nepočítáme, protože se jen zdají vyvolat spánek. Ve skutečnosti vyženou vědomí z těla tím, že z těla učiní nevhodné (nemocné) prostředí pro vědomí, podobné smrti těla.
Budeme-li pozorní, dříve či později si všimneme, že usínáme únavou nebo nudou. Za reálného socialismu probíhal v TV experiment, při němž se skupina mladých lidí snažila (pod lékařským dohledem) co nejdéle vydržet v bdělém stavu (neusnout). Vydrželi to tuším maximálně pět dní, nepočítáme-li za usnutí četné mikrospánky, z nichž se vzájemně budili.
Také máme zkušenost, že snadněji udržíme bdělost, zaměstnáme-li se nějakou činností, která nás nenudí a naopak snadno usínáme (i když jsme vyspaní), když se nic neděje nebo nás probíhající dění nudí. Usnutí nudou se velmi podobá hypnotickému spánku.
Zkrátka, vědomí usíná únavou nebo nudou. Podnět k usnutí tedy není vnější, ale ve vědomí samém.
A protože se obecné vědomí probouzí, i když (jak správně podotýkáte) mimo ně nic jiného není, je zřejmé, že ani podnět k probuzení není vnější, ale ve vědomí samém. Tuto zkušenost nejlépe zaznamenáme, když nejsme žádnými vnějšími okolnostmi nuceni vstávat. Tehdy se probudíme prostě proto, že jsme si tzv. „odpočinuli“...
Z naších předchozích dialogů také vyplývá, že neprojevující se všeobecné vědomí se nikdy neprobouzí veškeré, ve své nezměrnosti (jako obecný Bůh), ale vždy jen jako kapka vědomí, jako konkrétní Stvořitel, jako absolutně anulovaná spára kružnice, jako absolutní počátek stvoření ve svém relativně duálním stvoření (v ideji) Nebe a Země, tj. mezi oříznutou mateřskou formou možnosti (otvorem) a obříznutým synovským možným tvarem (tvorem)...
Z uvedeného je zřejmé, že spící Bůh (obecné neprojevené vědomí) a probuzený Stvořitel (ve spáře ideje) nejsou relativně duální, ale absolutní. Bůh je absolutně všeobecný, Stvořitel ve svém duálním stvoření absolutně anulovaný (0)...
O trojnosti, místo o dualitě, lze mluvit jen tehdy, chceme-li upozornit na absolutně anulovaného (0) Stvořitele v relativní dualitě (mezi Nebem a Zemí), tj. na dualitou utiskované vědomí duality. Pro zjednodušení výkladu mluvme nadále namísto o Stvořiteli či o vědomí jen o nule (0).
Nuže, co představuje absolutní nula (0) v relativní dualitě? NIC, co JE nebo NIC, co NENÍ?
Máme-li za to, že mezi Nebem a Zemí NIC NENÍ, tu mluvíme o dualitě.
Máme-li za to, že mezi Nebem a Zemí NIC JE, pak mluvíme o trojnosti...
Zcela jinou Trojnost představuje samotná nula (0), neboť jejímu vědomí jsou jeho relativně duálním projevem (formou a tvarem) vtisknuty vjemy:
Vnější vjem je jí vtisknut formou možnosti, jako relativně vnější tvar nuly (0).
Vnitřní vjem je jí vtisknut možným tvarem, jako relativně vnitřní forma (otvor) nuly (0).
Trojnost nuly tedy představuje její vnější tvar (Bůh Otec), její vnitřní forma (Matka Boží) a mezi obojím samotná podstata nuly (vědomí Stvořitele). Tato Trojnost nuly (0) je vlastně Trojjediná.
Připočteme-li k Trojjediné nule (0) její duální projev (stvoření), bude se nám Bůh Otec jevit jako manžel či syn formy možnosti (Nebeské matky zvané také Magna Máter), Matka Boží jako matka či manželka možného synovského tvaru (Země). Tím dospíváme k pěti principům (pentaklu) světa idejí...
Křesťanská Trojnost „Otec, Syn a Duch sv.“ nám zůstane, pomineme-li v předchozí pětici oba ženské principy (Nebeskou matku a Matku Boží)...
U neprojevujícího se (spícího) obecného Boha samozřejmě nelze mluvit o pětici světa idejí, ani o Trojjediné Trojnosti, ani o trojnosti či dualitě ideje. Otázkou je zda a nakolik tu smíme mluvit alespoň o jedinosti, neboť jednotka i jednota jsou relativní pojmy, zatímco Bůh je absolutní...
zmp
Spatrakus
03.02.2012, 08:29:30
co bylo dřív?
Reagovat
Děkuji doslova až za neuvěřitelnou odpověď.
Já jen děkuji, ale zdá se mi to málo za to, co mi sdělujete. Sytdím se až za to, že Vy mi dáváte poklady a já jen tak za to řeknu...fajn...dík... cítím se tady být nesmírným dlužníkem, navěky....
Je tam tolik dalších myšlenek, že tam je skoro celý svět.
Přesto mám zatím svůj postup a rád bych věděl, nebo jestli byste mi poradil prosím, co bylo bylo, resp. je první. Idea kružnice nebo sama kružnice.
Jak by mohla být kružnice dříve než její idea? Ale jak by mohla idea být bez toho, co má představovat? Je to jakýsi začarovaný kruh.
Zase to nějak neumím ani naformulovat, ale možná tušít:-) opět jasnovidně:-) co chi říci, ale neumím to správně formulovat v logických pojmech světa rozumového poznání.
Opět jen tak Vám prostě řeknu...fajn...dík... ale vím, že to je nesmírné poznání a za to ještě jednou díký Vám. Námám slov, abych Vám vyjádřil co ve mně nyní je....snad jen to, že mám slzy v očích...a ještě jednou děkuji. Promiňte prosím.
Váš Spatrakus.
ZMP VM
03.02.2012, 10:38:16
RE:
Reagovat
Na Vaši otázku nám odpoví jednoduchý experiment:
Vřízneme kružítkem do archu papíru spáru kružnice. Kružnice (= mezikruží s absolutně nulovou mírou) je nyní mezi vyříznutou formou otvoru v jejím relativním okolí a vyříznutým tvarem kruhu na její relativně vnitřní straně (nesplést s vlastním nitrem kružnice, jímž je její anulovaná míra). Vyříznutá dvojice formy otvoru a tvaru kruhu představuje duální ideu kružnice (možnost a možné), tj. relativní projev kružnice, nikoliv projevující se kružnici, která je skrytě (0) přítomná ve svém projevu (mezi formou a tvarem).
Nyní se musíme ptát: Odkdy je tu kružnice a odkdy idea kružnice (vyříznutý tvar a forma)?
Obojí je tu od okamžiku, kdy jsme dokonali vyřezávání kružnice do archu papíru!
Žádný začarovaný kruh se tu tedy nekoná.
Obdobně se lze ptát: Co bylo dřív? Stvořitel nebo jeho stvoření?
Obojí je tu od okamžiku dokonání stvoření. Dokud není nic stvořeno, dotud není ani nijakého Stvořitele. Španělské přísloví praví: „Rybář je ten, kdo chytí rybu!“
Jen si musíme uvědomit, že my jsme vyřezávali kružnici do již stvořeného archu papíru, zatímco prvotní Stvořitel nijaký papír k disposici neměl. Přesto i on řezal do „archu“. Do archu čeho? Do archaické iluze temnoty, kterou dnes můžeme pozorovat jako „mezihvězdnou temnotu“.
Něco jiného je ovšem tzv. „stín“, daný např. odstíněním slunečního světla zeměkoulí. Stín není iluze, ale relativně reálná temnota (tma)...
Archaická (mezihvězdná) temnota je iluzorním projevem vědomí, které se samo nijak neprojevuje (netvoří), protože spí (odpočívá). Neprojevujícímu se vědomí říkáme Bůh. Stvořitel představuje probuzené a tedy aktivně se projevující vědomí. Stvořitel, na rozdíl od nás, ovšem neřeže do archu z venčí, ale z nitra, jakoby se vyklubával z vnější skořápky iluze. Stvořitel i kuře sledují týž účel (vyklubat se, projevit se reálně). Na rozdíl od kuřete je však Stvořitelovo klubání (řezání) systematické a tedy tvořivé.
Všimněte si, že pojem „stvořitel“ v sobě obsahuje „tvar“. Tvořit znamená tvarovat. Svět ideí nás však poučuje, že tvar je neoddělitelný od formy. Musíme tedy pojem „tvoření“ pojmout jako nakousnutý, nedopovězený, takže ho musíme dokousnou, domyslet a dopovědět sami:
tvořit = tvarovat a formovat...
zmp
Spatrakus
01.02.2012, 07:12:26
myšlení Loga
Reagovat
Dobrý den, mám ale další problém. Snad díky Vašemu vysvětlení tuším něco o ideji např. špendlíku. Druhá věc ale je to, co je špendlík? To je otázka.
Jeví se mi, že ono vůbec není jednoduché říci, co je špendlík?
Špendlík je.....
Jde tu o popis špendlíku nebo je smyslem zachytit spíše účel např. špendlíku? Jakoby logické uchopení toho slova? Možná se plantám v těch pojmech, ale něco tady vnímám, že tu je, ale neumím to přesně formulovat. Děkuji za pomoc.
A ještě jste v příspěvku psal a tom, že nyní nadchází doba, kdy lidé by měli začít logicky myslet, že proto byla lidstvu odňata schopnost nazírat jasnovidně do duchovních světů. Co to je logicky myslet? V této souvislosti tvaru a forem. Kde je tam logika, prosím?
A myslím si, jak to tak umíte dešifrovat, že tam někde se ukrývá i tajemství Loga, Krista...jak to, co dosud říkáte souvisí s Logem, jako Kristem? Jednak myšlení jako takové a navíc to logové, logické myšlení, kristovské. Možná opět špatně formuluji pojmy. Děkuji.
ZMP VM
01.02.2012, 10:54:28
RE:
Reagovat
Jedna věc je účel, za jakým je co zhotoveno, jiná věc je popis z vnějšího pohledu a opět jiná věc je popis z vnitřního pohledu.
Popis dle účelu:
Např. hrnčíř vyrobil hrnec za účelem skladování či vaření potravin. Kdysi však bývalo zvykem zdobit hrnci ploty, neboť účel lze měnit. Tzn., že z hlediska účelu by si lidé sotva rozuměli v otázce, co je to hrnec, či špendlík...
Popis z vnějšího pohledu:
Např. špendlík se jeví jako válec s čepičkou. Takto se ovšem jeví také houba (hřib). Podle vnějšího popisu by si tedy lidé sotva rozuměli v otázce jaký je rozdíl mezi špendlíkem a houbou...
Popis nitra věci:
Např. popíšeme nitro hodin jako ozubené soukolí. Ozubeným soukolím je však také převodovka či vehikl se setrvačníkem v hračkách. Tzn., že ani podle vnitřního popisu se nedomluvíme...
Pokud k vnitřnímu popisu nepřipojíme také vnější popis, nebudeme vědět o čem je řeč. K soukolí v nitru hodin tedy musíme připojit také vnější ciferník a k vnitřní oceli špendlíku také vnější válec. Špendlík pak popíšeme jako ocelový válec s čepičkou. Kdybychom řekli, že špendlík je ocelový, či špendlík je válec, nedávalo by to nijaký smysl.
Pohříchu, ani ocelový válec nedává ještě špendlík, neboť ocelovým válcem je také hřídel lodního šroubu. Chca nechca, musíme k popisu z dvojího hlediska (vnějšího a vnitřního) připojit také popis účelu věci. Správný (pravdivý) popis tedy musí být trojjediný...
Správně jste postřehl, že „logika“ je odvozena od „Loga“, jenž je zván také „Slovo“ či „Kristus“. Je to skutečně Logos, kdo nás učí logicky myslet. Dříve lidé „mysleli“ jen v duchu „polytheismu“ (mnohobožství) nebo jen v duchu „monotheismu“ (jednobožství) a jedni druhé pokládali za blázny.
Monotheistický popis špendlíku by sledoval nejspíše hledisko účelu, z něhož bychom špendlík nepochopili.
Polytheistický popis špendlíku by představoval hned tři popisy ze tří různých hledisek, jež by však spolu nijak nesouvisely, takže bychom nepochopily, že se tato trojnost netýká tří různých věcí, ale jednoho špendlíku.
Logický popis není JEDINOSTÍ, ani TROJNOSTÍ, ale TROJJEDINOSTÍ. Logickým myšlením žádné hledisko nevylučujeme (jako heretické), ale nalézáme mezi nimi jednotící souvislost. Logicky nalézáme souvislost nejen mezi popisy ze tří různých hledisek, ale také mezi polytheismem a monotheismem.
Logicky myslet znamená uvažovat o pozorovaném (zvažovaném) z hlediska těžiště vah. Nelogicky myslet je jako neuvažovat vůbec nebo uvažovat z jednostranného hlediska jedné z misek vah. Misky vah představují dualismus relativních opaků (vnitřní a vnější, nahoře a dole atp.). Těžiště vah představuje účel relativních opaků (projevovat Loga), který je mezi nimi (mezi opaky). Tento logický účel je ve světě idejí spárou mezi relativními opaky mateřské formy a synovského tvaru (mezi možností a možným).
Zkrátka, logika (účel) je mezi dvěma relativními opaky (vnější/vnitřní).
Logika sama o sobě (bez svých relativně opačných projevů) není účelná, ale samoúčelná. Samoúčelná logika se netýká zjevné reality (světa relativních projevů Loga), ale vychytrale si vymýšlí, lže, spekuluje, fantazíruje (srovnej sofistiku či současnou teoretickou vědu). Je to logika ukradená Logu jedním z jeho relativních projevů (vnitřní formou či vnějším tvarem). V bibli je takový zloděj nazýván „had“ či „drak“, jenž představuje Lucifera (ďábla) nebo Ahrimana (satana), popřípadě oba (Mefisto).
Logicky nemyslet je také pouze věřit v těžiště vah (v Loga) nebo jen pozorovat (byť vědecky) jednu misku vah z druhé (samoúčelně se oddávat dualitě světa relativních projevů).
Logicky myslet je uvažovat z hlediska těžiště vah (účelu) o tom, co, jak a proč projevují misky vah (dualita světa relativně opačných projevů účelu).
Protože logické myšlení není jednorázovou událostí, ale probíhá v čase, postupuje od jedné logické myšlenky k druhé. V naší diskusi již byla řeč o axiómech. Z tohoto hlediska lze říci, že logicky myslet znamená stavět na smyslově vnímatelných axiomech (fyzických) axiomy logické (ideální) a na těch logických zakládat poznání samotného Loga...
zmp
Inka
01.02.2012, 12:23:05
RE: Živé myšlení
Reagovat
Dobrý den, děkuji za velmi zajímavý dialog.
Z příspěvků p.Spatrakuse vnímám velký zájem o zdokonalení myšlení - dovolte mi tedy prosím jeden návrh: co zkusit tříbit myšlení nejen na internetu, ale přímo "na živo"? Škoda, že zde na webu v sekci "aktivity" není uvedena nějaká Vaše (tj. p. zmp a jeho spolupracovníků) pracovní skupina - snad se tedy nebudete zlobit, když dám jeden odkaz: http://www.sophia.sk/obsah-skoly
(citace:
Výuková forma: Sokratovský dialóg
Prax ukazuje, že ezoterické poznatky nie je možné osvojiť si informatívne, čítaním kníh alebo vypočutím prednášky. Je potrebný osobný kontakt s učiteľom, obojstranný dialóg a vlastné cvičenie. Vnútorný zmysel náuky sa dá odovzdať len od človeka k človeku. A iba tie poznatky, ktoré sme si osvojili na ceste vlastných pokusov a omylov, dokážeme v živote aj samostatne použiť. Úlohou lektora preto nebude odovzdávať informácie a odpovedať na nekonečný rad zvedavých otázok. Ale vytvoriť didaktické prostredie, v ktorom si poslucháč na príkladoch bude osvojovať niektoré nové schopnosti a pri tom mu asistovať.
Budeme spoločne stavať katedrálu poznania, v ktorej každý kameň bude musieť žiak položiť vlastnými rukami. Iba tak sa poznanie stáva naším vlastníctvom a životnou istotou, keď poznáme cesty, po akých sme k nemu dospeli. Poznávací proces bude v tomto zmysle pre nás dôležitejší ako samotný výsledok. Podobným spôsobom postupoval už Sokrates. Neprehlasoval hotovú náuku, ale pomocou otázok, pokusov a omylov priviedol svojich partnerov k tomu, aby sami urobili netriviálne závery.)
ZMP VM
01.02.2012, 19:39:56
RE:
Reagovat
Víme o Sofii,
začala po listopadu 89 jako slovenská obdoba ČPDN (Časopis přátel duchovních nauk). ČPDN zůstával stále stejně jednoduchý, až ošuntělý ba i přízemní. Sofia byla vždy vznešenější a pěkně ilustrovaná, jako je vůbec slovenská krajina jásavá a svými horami usilující vzhůru k nebi, zatímco Moravská rovina tíhne dolů k zemi, v moravském Slezsku dokonce pod zem.
Tyto velkomoravské ostatky Velké naddunajského Velehradska a Nitranska jsou blíženci, jako rub a líc téže mince. Základním učením Sofie je Angeologie a vzorem Sókratovy dialogy, naším programem je TSO a vzorem aporie Zénóna z Eleje.
V minulosti směřovalo poznání shora dolů. Odtud nutnost autority učitele mezi žáky, odtud Kristův sestup na fyzickou pláň, po ukřižování dokonce i do podsvětí. K tomuto „shora dolů“ tíhne slovenská duše.
Moravská duše tíhne naopak ke „zdola nahoru“, k výstupu z podsvětí do světa lidí a teprve odtud k Andělům.
Kristus svým učedníkům řekl: „Ve vašem zájmu Vás musím opustit! Pošlu Vám však utěšitele.“ Tím utěšitelem je Duch který o letnicích sestoupil na apoštoly a podle zákona akce a reakce (nikoliv Newtonova) vstoupil také do apoštolů. Tento duch není mezi námi jako tělesný učitel, ale spí v každém z nás jako blanický rytíř. Kdo ho v nás probudí? My sami, nebo vnější učitel? Abychom ho probudili, musíme mu nejdříve sjednat možnost probuzení. Takovou možností je naše otázka (mateřská forma) v jejímž lůně spí naše možná odpověď (synovský tvar), jen ji naplnit vlastním úsilím, aby z nás mohla ven. Ale již formulování naší otázky vyžaduje vlastní úsilí a probouzí ducha otázky. Duch je totiž dvojí:
- ženský (sanskrt. Déví), tj. duch otázky (možnosti odpovědi)
- mužský (sanskrt. Déva), tj. duch odpovědi (možné odpovědi)
Ten, kdo odpověď na svou otázku umí naplnit, ten nám není učitelem, ale vnějším utěšitelem, neboť nám dává příklad jak na to (pokud ovšem své otázky položíme jemu) a současně nám dává naději (útěchu), že to můžeme dokázat také sami. Zatímco vnějšího utěšitele musíme hledat ve vnějším světě, svého vnitřního utěšitele můžeme probudit sami v sobě (otázkou). Takový je smysl pojmu „utěšitel“.
Je-li v dialogu něco opravdu živého, pak je to upřímný zájem o předmět dialogu, projevovaný otázkou či odpovědí. Živá tělesnost diskutujících s tím nemá nic společného. Její přítomnost je možná, není však nutná. Internet dává diskutujícím navíc mnohem víc času na promyšlení otázky či odpovědi, než časově omezený osobní kontakt. To je také důvod proč již na našem webu nejsou uváděny aktivity typu přednášky atp. Prostě se neosvědčily. Neosvědčily se také proto, že každý nemá čas právě v době, kdy si my usmyslíme přednášet. Kdo má internet, ten ho má zpravidla doma pěkně po ruce...
Pokud Sofie doporučuje „osobný kontakt s učiteľom“ a současně nedoporučuje „odpovedať na nekonečný rad zvedavých otázok“, pak si opravdu nedovedu představit, čím se její „obojstranný dialóg“ bude vlastně zabývat. Také mi není jasné, k čemu by byl dobrý osobní kontakt s učitelem tam, kde realizujeme „vlastné cvičenie“. Pokud nám do toho chce kybicovat, pak to není naše, ale jeho cvičení.
Pravdou je „vnútorný zmysel náuky sa dá odovzdať len od človeka k človeku“. Také je však pravdou, že internetového dialogu se mohou účastnit výhradně lidé. V čem je tedy problém?
Je-li pak pravdou, že „iba tie poznatky, ktoré sme si osvojili na ceste vlastných pokusov a omylov, dokážeme v živote aj samostatne použiť“, pak nechápu, k čemu je za takových okolností dobrý učitel? Mám za to, že pokud nám někdo sdělí své zkušenosti, tj. poradí jakých omylů se máme vyvarovat a o co se máme především pokoušet, bude naše cesta poznání mnohem kratší než by jinak mohla být. Nejtěžší to má na cestě přece ten, kdo tuto cestu musí teprve nalézt. Již nalezenou cestou se jde snadněji než dosud nenalezenou. Jaký smysl by jinak mělo Kristovo doporučení „vezměte svůj kříž a následujte mě“, kdyby nám nejdříve neukázal svou cestu: „Já jsem ta cesta...“
Zkrátka, vítáme každého, kdo se chce s námi osobně kontaktovat, popřípadě zapojit do týmu TSO. Tento tým se v pozadí našeho webu zabývá popularizací TSO také mimo web. Pokud mají členové tohoto týmu nějaké neosobní otázky, pak i jim doporučuji, dát je do webové diskuse, aby byly veřejně přístupné, aby mohly inspirovat i ty, které taková otázka nenapadla, či se vůbec ostýchají ptát...
zmp
Inka
03.02.2012, 16:57:04
RE: RE:
Reagovat
Právě proto, že (jak jste napsal) internet dává možnost odpovědět třeba i „za dlouho“ (až má člověk čas či až odpověď dostatečně dlouho promyslí), právě proto jsem chtěla upozornit (povzbudit) i na živý dialog, kde právě v tom, že jde o časovo-prostorově omezený kontakt je jedině možné osvojit si duchapřítomnost (tj. pohotové nalezení správné odpovědi, nikoli jako na internetu až za dlouho). Komunikace net/osobní mi připadá jako vhodné doplňování – přirovnala bych to k chůzi. Upřednostňovat pouze netovou komunikaci, či pouze osobní komunikaci bych přirovnala k poskakování po jedné noze.
Prostě mi přijde trochu škoda pokud lidé „jen sedí u netu“… Souhlasím s Vámi v tom, že najít si čas na pravidelná osobní setkání je složitější, ale spatřuji v tom možnost posilovat vůli – ve smyslu: podaří se mi prosadit svoji vůli (tj. uskutečnit zamýšlené osobní setkání) či naopak budu „stržena vůlí okolního“ světa. (aneb… podaří se prosadit soc.trojčlennost či nikoli…). Přiznávám, že mi trochu "vrtalo" hlavou, proč je tak dlouhý čas ve Vaší sekci "aktivity" tak "pusto" - děkuji za vysvětlení (ale stejně - jak jsem uvedla výše - mi to přijde škoda...).
P.S. Školu Sophie jsem uvedla jen jako dokreslující příklad (proto, že jde o školu, tak mi přijde normální, že je tam i forma dialogu s učitelem).
ZMP VM
03.02.2012, 19:03:42
RE:
Reagovat
Nejsem proti. Jen musím některá Vaše slova uvést na pravou míru.
Goethe nenapsal svého Fausta rychle, ale 50 let. To proto, že chtěl aby byl pravdivý.
Rychle se slovensky řekne „bystro“. Rychlost (pohotovost) je opravdu bystrost, tj. chytrost, nikoliv inteligence, moudrost či jiné, byť i jen dílčí pravdivé poznání. Být chytrý znamená pohotově se orientovat ve svých zkušenostech nebo v tom, co jsme si osvojili jako teorie, bez ohledu na to zda jsou naše zkušenosti či teorie pravdivé. Na rychlost jsou specializované tzv. IQ testy, které nemají nic s inteligencí, kterou si dali do názvu naprosto nic společného. Kdysi jsem se podíval na internetový web lidí s vysokým IQ a žasl jsem, jaké pitomosti z těch chytráků lezly...
Zkrátka nejde o to ptát se či odpovídat rychle (pohotově), ale pravdivě. Kdyby nám pravdivá odpověď trvala celá desetiletí, zaplať pánbů za ni. Celá staletí ba tisíciletí muselo lidstvo čekat než někdo našel pravdivou odpověď na některou naléhavou otázku. Tzn., že dialog hledající pravdu, není vhodný na osvojování duchapřítomnosti. K tomu jsou opravdu vhodnější IQ testy a jiné kratochvíle (škola hrou)...
Najít si čas na pravidelná osobní setkání není vždy jen otázkou subjektivní schopnosti (vůle aj.), ale také otázkou objektivní možnosti. Ne každému zbývá pro každodenní starost o „chléb vezdejší“ dostatek volného času na taková setkání.
Ramakrišna se svými žáky kdysi procházel kolem oráče, který si z pole odskočil, rychle se pomodlil a utíkal zase na pole. „Tento člověk je zbožnější než my všichni dohromady!“ řekl Ramakrišna.
Jeho žáci, kteří se modlili denně snad stokrát to nemohli přijmout a naléhali na Ramakrišnu, aby jim to vysvětlil. Ten však nic nevysvětloval, ale uložil všem aby si naplnily misky až po okraj vodou a obešli s nimi celou ves, aniž by vylili jedinou kapku. Trvalo to dlouho, než žáci úkol splnili, šťastní, že při tom nic neukápli. Místo pochvaly se jich však Ramakrišna zeptal: „A kolikrát jste se při tom pomodlili?“ Žáci se začali bránit: „Na nic jiného nebylo ani pomyšlení, veškerou pozornost jsme museli soustředit na to, abychom nic neukápli!“ Na to Ramakrišna odpověděl: „Tak vidíte. Ten oráč si chvilku našel. Proto je zbožnější než vy, kteří máte na modlení čas od rána do večera!“
Pro toho oráče to nebyla jen otázka vůle, ale také touhy a možnosti si takovou chvilku najít. On netrénoval svou vůli či rychlost, ale uspokojoval svou touhu, povznést se alespoň na okamžik nad každodenní přízemní ale nutné starosti, které mu nedopřály víc, než právě jen ten okamžik. Sotva kdo jiný, by svůj okamžik využil právě takto...
Po ukončení přednáškových aktivit, nás jedna z účastnic zbuntovala, abychom se občas scházeli alespoň v malém diskusním kroužku, že má mnoho otázek. Ani jednou si nenašla čas! Namísto dialogu se kroužek změnil v přednášení, aby se nemlčelo, neboť se zpravidla nikdo na nic neptal. Časem se i ten malý kroužek stále ztenčoval. A tak skončilo i toto. Je to škoda nebo není?
Proto zaplať pánbůh za internet, kde se mohou česky mluvící zájemci „sejít kdykoliv“, aniž komu vadí, že to není ve stejný den a hodinu...
zmp