Filosofie + duchovní věda 24
David
11.09.2013, 13:48:26 válka
Reagovat
Dle ruz. tzv. Konspiračních teorií, jsem buď slyšel nebo četl, že začne li usa válku v Sýrii ,/ kterou už de facto přes tzv. rebely vede/ tak začne li ji oficialně, rozpouta se tím třetí světová válka ? ( udajně někdo prověřoval všechny dostupný konspirace od 2.svetovy války a jejich vyplnění ve skutečnosti a vyšlo mu , že 96% byla skutečnost. ..) Dle R.S. by třetí světová válka, tzv. Válka všech proti všem, měla být až někdy v r.3600
Jak v souvislosti s válkou v Sýrii vnímat válku v Srbsku, Kosovu Chorvatsku ? V souvislosti s ni bylo prohlášeno, /jestli si to správně pamatuji/ že je to válka vedena za svobodu jednotlivce. ...kdyby nezasahovalo nato a přebral by to tu Miloševič-mohli by si i tak jezdit sve neduhy léčit na Jadran miliony lidí ročně ? Nejeví se to v tomto ohledu pozitivně ? Tady snad není žádná ropa aj. nerostné bohatství o které by se jim hodilo válčit? /právě tu ležim na pláži ,tak to prostorove lokalizuji zde a ten dotaz se mi zrovna rodi v hlavě/ .
Předpokládal Goethe svým výrokem, že "válka je matkou všech věcí. ...." /nepamatuji přesné znění/ i války které se vedly v uplynulých 20ti letech ?
A ,/slyšel jsem tuším od tebe/ že NATO je financované Vatikánem- to plati stále ? Byl skutečně předchozí papež jeden z posledních v proroctvích označovány jako černý, tj satanista ? Kterému dle jeho slov sam Bůh vyjevil ať skonči v úřadu a nechá to Františkoj...A současný papež jede ve stále stejných kolejích ? A pojem "jeden z posledních" naznačuje nějaké konkrétní číslo, nebo je neomezené ?
ZMP VM
12.09.2013, 10:45:52 RE:
Reagovat
Konspirace znamená spiknutí. Je tedy otázkou, která strana (oficiální či neoficiální) konspiruje (kuje pikle) a šíří konspirační teorie...
Válka v Sýrii samozřejmě hrozí Třetí světovou válkou, to je válkou o zájmy států, o tak zvanou „svobodu států“ (to ke elit těchto států a dnes už nadstátních).
Válka všech proti všem, o níž mluví RS však není válkou států, ale válkou jednotlivců, to je válkou za tak zvanou „svobodu jednotlivců“...
Srbský prezident Miloševič je typickou obětí konspiračních teorii USA a NATO. Co na na jeho likvidaci vidíte pozitivního netuším. Miloševič byl likvidován proto, že nechtěl v Srbsku připustit zlodějskou privatizaci, typu ČR. Takového druhu jsou nejvážnější příčiny konspirace a válek, nikoliv pouze nerostné bohatství...
Výrok o válce není od Goetha, ale od Herakleita:
„Válka, matka všech věcí a všech věcí královna,
která třídí bohy a lidi, svobodné a otroky.“
K takovému třídění dochází ve všech válkách...
O tom, že by NATO bylo financováno Vatikánem nic nevím...
Proroctví o posledních papežích pochází od sv. Malachiáše. Dle něj by měl být jeden z nich černoch. Což může značit černou magii, tedy satanistu. Benedikt XVI. (Racinger) měl v papežském erbu hlavu černocha.
Konspirační teorie mluví o třech posledních papežích po Janu Pavlu II...
zmp
rebel
10.09.2013, 08:49:54 počátek a konec míry
Reagovat
Ve spleti různých pojmů vy vykrystalizoval dotaz: Je počátek a konec míry součástí míry? Patří počátek a konec míry dané konkrétní míře nebo je jen kolem ní?
ZMP VM
10.09.2013, 10:34:39 RE:
Reagovat
Vyřízneme-li do archu papíru dvě soustředné kružnice, vyřízneme papírové mezikruží, kterému jsme dvojí obřízkou, dvěma obvody kružnice, dali míru. Bez ohledu na to, který z obou obvodů budeme pokládat za počátek či konec mezikruží, je tu evidentní, že obsah mezikruží byl počat i ukončen obvodem kružnice, který není součástí mezikruží (jeho obsahu), ale zcela mimo něj (na něm).
Všechny akademické výklady (viz filosofické slovníky) tvrdí, že obvod (kružnice) je hranou (ohraničením) povrchu jeho obsahu. Například povrchem koule, hranou kruhu či úsečky. Na vyříznutém mezikruží jsme si však dokázali, že to není pravda. Ohraničení jakéhokoliv tělesa je povrchem jeho obsahu a tedy nikoliv obvodem, ale obsahem.
Naprosto stejně je tomu s jakoukoliv mírou. Například lineální míra (úsečka) je jako část nudle, ohraničená na obou stranách oříznutím. Oba řezy jsou však zcela evidentně mimo nudli a její míru. To znamená, že počátek i konec míry není součástí míry, přestože s ohraničením míry nadále souvisí (je kolem ní), jako příčina s následkem...
zmp
David
11.09.2013, 12:43:32 RE: RE:
Reagovat
Ve větě ; " Ohraničení jakéhokoliv tělesa je povrchem jeho obsahu a tedy nikoliv obvodem, ale obsahem" ...
vidím rozpor: je li ohraničení povrchem tělesa, ,jakozto že to ani jinak není možné, pak tento povrch nemůže být obsahem, ale nutně pouze a jedině obvodem...to co je na povrchu přece nemůže být zároveň pod povrchem jako obsah...Ležim li na zemi, pak přece nejsem v zemi...?!
ZMP VM
12.09.2013, 10:01:23 RE:
Reagovat
Velmi dobře jste vystihl rozpor, k jakému nutně dospějeme, budeme-li povrch tělesa pokládat za jeho obvod a nikoliv za jeho obsah, či chcete-li za součást jeho obsahu.
Musíme se tedy ptát: Kde všude je obsah tělesa, například koule?
Představme si Zemi jako železnou kouli. Ležíme-li na povrchu Země, pak ležíme na povrchu jejího obsahu, to je na železe. Pod tímto železným povrchem obsahu je samozřejmě železný obsah.
A nyní si těleso koule představme v průřezu, jako kruh. Povrch železné koule je v průřezu ohraničením železného kruhu, to je jeho ohraněním, to je jeho hranou, která je přece železná.
Je-li ohraničení (ohranění, hrana, povrch) železného obsahu železné, pak je povrch tělesa železný a tedy obsahem, či součástí železného obsahu. To znamená, že obsah tělesa končí na povrchu tělesa, jak to napovídá samotný pojem „povrch“. Například naplníme nádobu vodou „až po vrch“.
Můžeme tedy Vaše slova parafrázovat: „to co je na povrchu (železný obsah) je nutně také pod povrchem (železný obsah)“.
Povrch koule je přece plochou, která má obsah, jakým je například obsah kruhu. Povrch je tedy nade vší pochybnost obsahem!
Pokud bychom za obsah pokládali jen to, co je pod povrchem, pak by obsah nekončil povrchem, ale pod povrchem, což je evidentní rozpor. Jak hluboko pod povrchem, by měl v takovém případě obsah končit? Jedem metr? Milimetr? A co by bylo obsahem této míry hloubky?
Ležíte-li na Zemi, pak neležíte v obsahu Země, ale na povrchu obsahu Země!
V naší diskusi jsme několikrát mluvili o obříznutí kruhu (průřezu koule) v archu papíru spárou kružnice. Také jsme mluvili o spáře mezi vnitřní formou sklenice a tvarem ledového špalku (zmrazené vody ve sklenici), či o spáře mezi vnějším tvarem sklenice a jejím okolím. Tyto spáry jsou skutečným obvodem, oddělujícím každé těleso (i s jeho povrchem) od jeho okolí. Obvody jsou totiž silové, nikoliv materiální. Odtud také pojem „kružnice“ (kroužící nic).
Akademická matika, emancipovaná od reality, vyjadřuje například obvod kruhu (tj. kružnici) matematicky jako 2píR, což znamená píR + píR. Vyříznete-li však (silou) kružnici do archu papíru, vyříznete nejdříve například horní půl obvod zleva doprava a dolním půl obvodem budete pokračovat protisměrně, to je zprava doleva. To znamená, že protisměrné síly obou půl obvodů nesmíte sčítat „píR + píR = 2píR“, ale musíte je odčítat „píR – píR = 0“. Reálně je totiž nula (0) matematickým symbolem obvodu kružnice...
zmp
David
12.09.2013, 14:18:43 RE: RE:
Reagovat
Ano, spojil jsem si obvod s povrchem a přitom jsem měl na mysli obvod,který se "projeví" ve formě spáry např. tím, že když si lehnu na tu železnou kouli, tak mezi povrchem zad a povrchem koule...A těmi povrchy, které jsou součástí obsahu těla a koule,se té spáře dává i vnější tvar?nebo spára je pouze forma bez obsahu...?
ZMP VM
13.09.2013, 09:40:47 RE:
Reagovat
Zde je třeba rozlišovat silový obvod ve spáře, od spáry, dané hranami formy okolí a tvaru koule. Také se mi ze svyku stává, že to, co je ve spáře nazvu mimoděk spárou.
Obsah silového obvodu kružnice je tedy ve spáře mezi povrchem koule a povrchem jejího okolí. Ve spáře je obvod kružnice absolutně anulován tak, že je mu oběma povrchy (tvarem koule a formou okolí) vtisknut tvar (formou okolí) a forma (tvarem koule). Proto má obvod kružnice absolutně anulovaný (0) obsah.
Představme si, že tvar kružnice byl původně tvarem kruhu (tedy povrchem obsahu kruhu) o poloměru 1R, a že jsme v tomto kruhu vyřízli otvor jehož forma má také poloměr 1R (1R – 1R = 0).
To znamená, že forma otvoru pohltila veškerý obsah kruhu i s jeho povrchem (i s tvarem kruhu). Lze tedy říci, že obvod kružnice představuje vlastně absolutní formu (na rozdíl od relativní formy otvoru o poloměru 1R). Proto je kružnice v češtině ženského rodu. Obdobně je hebrejsky ženského rodu duch (např. Duch Boží vznášející se nad vodami = silový obvod)...
zmp
oto
05.09.2013, 08:55:47 Skromnosť! Jediná možná cesta!
Reagovat
Skromnosť! Jediná možná cesta!
Správa z tlače zo dňa 3.8.2013: Ďalšia vlna horúčav bude dlhšia a intenzívnejšia ako všetky doterajšie v tomto lete. Niektorým ľuďom však podľa klimatológov stále nedochádza, že je to závažný problém. Globálne otepľovanie je totiž možno väčšie zlyhanie ľudstva ako svetové vojny, no krajiny a jednotlivci tomu nevenujú pozornosť.
Svetová meteorologická organizácia (WMO) vo svojej poslednej správe jednoznačne hovorí o globálnom otepľovaní a rastúcom skleníkovom efekte. Atmosferická koncentrácia oxidu uhličitého sa napríklad v roku 2010 zvýšila o 39 percent v porovnaní s predindustriálnym obdobím, metánu o 158 percent a oxidu dusného o 20 percent. Všetko sú to skleníkové plyny, súvisiace s ľudskou činnosťou. Táto zmena zloženia atmosféry spôsobuje, že globálna teplota stúpa, čo má výrazný vplyv na hydrologický cyklus a spôsobuje zmeny poveternostných a klimatických pomerov. Za všetky extrémne povodne, búrky a suchá môžu ľudia, pretože sa nesprávali šetrne k planéte a jej zdrojom.
Posledné desaťročie bolo desaťročím extrémov, aké nemá v histórii obdobu a tento trend bude pokračovať A žiaľ naše, ani svetové úrady tomu nevenujú žiadnu pozornosť.
Toľko z článku, ktorý bol zverejnený v denníku „Pravda“ dňa 3.8.2013.
Ľudia ničia svoju planétu, pretože sú neskromní! Pretože ich potreby a nároky vysoko prevyšujú jej možnosti!
Neskromnosť vládne svetu! Nenásytná, neukojiteľná túžba mať stále viac a užiť si toľko, koľko sa len dá. A tomuto trendu sa nič nestavia do cesty. Práve naopak! Všetko mu podlieha. Veď práve tým, koľko dokáže človek nadobudnúť a čo si môže dovoliť stúpa na priečkach spoločenského rebríčka. V tom predsa spočíva úspech a tým sa človek stáva osobnosťou, ktorá niečo znamená. Takýto prístup k životu je ideálom národov a jednotlivcov.
Ideály ľudstva sú však zvrátené. Ideálom a hybnou silou spoločnosti totiž nemôže byť mať čoraz viac a byť v tom čo najúspešnejší. Ľudia, ktorí sa v tomto snažení dostali na vrchol a ich životný štandard sa nesmú stať príkladom pre ostatných, aby sa i oni snažili dosiahnuť niečo podobného. Také niečo totiž nemôže naša planéta ustáť. Lebo práve snaha mať čoraz viac a mať čoraz vyšší životný štandard doslova drancuje jej zdroje, ktoré nie sú stavané na tak vysoké ľudské nároky.
Svetu a planéte Zem môže pomôcť jedine návrat k skromnosti. Skromnosť znamená mať toľko, koľko potrebujeme k dôstojnému životu.
Skromnosť je odrazom veľkosti ducha! Ducha naplneného dobrom, spravodlivosťou, ušľachtilosťou a ľudskosťou, ktorý prostredníctvom žitia týchto hodnôt prežíva šťastie, pokoj a vyrovnanosť. Takýto veľký ľudský duch necíti žiadnu potrebu hnať sa za hromadením majetkov a za peniazmi. Dokáže sa uspokojiť s tým najzákladnejším, čo človek potrebuje.
Nenásytná neskromnosť je vysvedčením malosti ducha, ktorý neusiluje o dobro, ušľachtilosť, spravodlivosť a ľudskosť a preto v jeho vnútri niet pravého šťastia, pokoja a vyrovnanosti. Takýto človek sa pachtí za peniazmi a majetkami v klamlivej túžbe, že práve oni mu prinesú šťastie a naplnenie.
Je to však cesta, ktorá k vnútornému naplneniu nevedie! Je to prejav malosti ducha, ktorý sa podvedome snaží zakryť svoju vnútornú menejcennosť vonkajším leskom. Peniazmi, slávou, majetkami alebo mocou.
Veľký ľudský duch nepotrebuje nadmerný prepych, nadmerné bohatstvo a majetky, aby si tým sám sebe alebo niekomu inému niečo dokazoval. Veľký duch je naplnený šťastím a vyrovnanosťou prostredníctvom hodnôt, ktorými žije. Skromnosť je jeho prirodzenosťou, pretože si môže dovoliť byť skromný! Nízky a malý ľudský duch sa však naopak snaží zakryť vlastnú vnútornú malosť a nenaplnenosť honbou za peniazmi, majetkami a pôžitkami. Snaží sa svoje prázdne vnútro prekryť pláštikom vonkajšieho lesku.
Záchrana planéty Zem však spočíva iba v zmene tejto zvrátenej orientácie. Záchrana našej planéty a teda i ľudstva, ktoré na nej žije spočíva v snahe o nadobudnutie veľkosti ducha. To je možné jedine príklonom k skutočným hodnotám, ktorými sú dobro, ušľachtilosť, spravodlivosť a ľudskosť. Životom v súlade s týmito hodnotami sa duch človeka stáva veľkým a prúdi k nemu šťastie, radosť a mier. Prirodzeným spôsobom sa stáva skromným. Skromným človekom, ktorý nemá potrebu stupňovať svoje potreby do neúnosných, ba až fantastických rozmerov pretože vie, že to človeku šťastie neprináša. Skromným človekom, ktorý sa dokáže uspokojiť s tým najzákladnejším. Jeho skromnosť je totiž prirodzeným prejavom veľkosti jeho ducha, ktorého schopnosť uskromniť sa je jediným trvalo udržateľným modelom spôsobu života na tejto zemi.
Cesta k trvalej udržateľnosti života na zemi je cestou skromnosti! Životné úsilie ľudí má byť zamerané predovšetkým k dosahovaniu vnútorných hodnôt a nie k získavaniu majetkov a peňazí. Jedine týmto spôsobom sa totiž možno dopracovať k šťastiu, naplneniu, ako aj k cnosti prirodzenej skromnosti.
Túžba po peniazoch a majetkoch, aká tu vládne dnes je cestou do záhuby. Cestou k vydrancovaniu a zničeniu našej planéty a tým i k sebazničeniu ľudstva.
Kto chce urobiť niečo pre seba samého, pre túto zem, pre toto ľudstvo i pre budúce generácie nech sa učí skromnosti. Nech sa prirodzená skromnosť a nenáročnosť v potrebách stane jeho životným ideálom.
Pred 2000 rokmi chodil po zemi Syn Boží. Jeho život bol príkladom skromnosti.
Za koho však sami seba považujú mnohé takzvané vyspelé národy a mnohí jednotlivci, ktorí sa utápajú v nadbytku a prepychu, vysoko prevyšujúcom ich normálne ľudské potreby a ktorí paradoxne ešte stále nemajú dosť? Za koho sa považujete vy majetní a bohatí, na míle vzdialení od pojmu skromnosť? Považujete sa vari za väčších a cennejších ako bol Syn Boží, ktorý vám príkladom svojho života ukazoval cestu skromnosti?
Váš zvrátený ideál neudržateľného spôsobu života ničí túto zem a preto Boh, nad ktorého Syna sa svojou neskromnosťou odvažujete stavať zničí vás! Zničí vás, pretože ste vnútorne bez akejkoľvek hodnoty a svoju duchovnú bezcennosť, ktorú podvedome vyciťujete sa snažíte sami pred sebou i pred ostatnými zakryť množstvom peňazí a majetkov.
Vaša nenásytná neskromnosť však už nesmie a nebude mať na zemi viac miesta! Miesto na nej bude mať už len skromnosť, ako odraz pravých hodnôt, ktorými je naplnené ľudské vnútro. Skromnosť, ako odraz skutočnej veľkosti človeka, ktorý je šťastný aj z mála a ktorý preto nepotrebuje sám sebe ani iným nič navonok predstierať.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.
ZMP VM
04.09.2013, 12:02:57 slovanská mluvnice
Reagovat
email: "stupňování lze nalézt takřka ve všech jazycích. Jaký tu má tedy smysl vyzdvihovat zásluhy věrozvěstů v tomto ohledu a mluvit jen o slovanské mluvnici? V čem se v tomto ohledu slovanská mluvnice liší od neslovanských?
Odpověď:
Všechny jazyky mají více méně nekompletní "slovanskou mluvnici". Slovanská mluvnice se od nich tedy neliší tím, co s ní mají společného, ale tím, co jim z ní chybí. Abych mohl mluvit o konkrétním mystériu mluvnice (např. o stupňování), nemohu jmenovat mluvnice všech jazyků, ale využívám cílevědomě kompletní mluvnice, to je mluvnice Slovanů...
zmp
ZMP VM
05.09.2013, 08:16:18 RE: slovanská mluvnice
Reagovat
Email: Vaše odpověď neodpovídá na to nejpodstatnější. Opakuji tedy znovu:
"V čem se v tomto ohledu slovanská mluvnice liší od neslovanských?"
A otázku upřesňuji:
V čem konkrétně je tedy slovanská mluvnice z hlediska stupňování kompletnější než jiné mluvnice?
Pokud v ničem, proč jste vůbec o stupňování v souvislosti se slovanskou mluvnicí hovořil? Jaký to mělo smysl?
Odpověď: O slovanské mluvnici lze říci, že představuje jakýsi souhrn mluvnic všech lidských jazyků, tak jako křesťanství představuje souhrn (dovršení) všech ostatních kultů. Pokud jsou ostatní mluvnice v nějaké jednotlivosti s mluvnici Slovanů shodné, potud se slovanská mluvnice od jiných neliší. Její mimořádný význam, podobně jako význam křesťanství, je dán její kompletností.
Protože stupňování je takovou jednotlivostí a samo o sobě tedy mluvnicí není, ale je pouze částí mluvnice, nelze se ptát:
„V čem, z hlediska stupňování, je slovanská mluvnice kompletnější než jiné mluvnice?“
To je jako bychom se ptali: V čem je z hlediska volantu kompletní vůz kompletnější, než nekompletní vůz?
ZMP VM
07.09.2013, 09:50:06 RE: RE: slovanská mluvnice
Reagovat
Email: Má reakce: Argumentoval jste Konstantinem a Metodějem a jejich
slovanskou mluvnicí, z níž jste vypíchl pouze a jen stupňování. Já řku,
když se tedy stupňování ve slovanské mluvnici nijak neliší od stupňování
v jiných mluvnicích, v čem tkví onen přínos Konstantina a Metoděje pro
pochopení významu toho, že největší se stanou nejmenšími, a o co opíráte
Vaše tezi, že je to právě slovanská mluvnice, která do tohoto vnesla
světlo? Nebo to netvrdíte? Pokud ne, proč do toho slovanskou mluvnici
vůbec pletete?
Mé otázky, o kterých pravíte, že takto se nelze ptát, se jen snaží
dopátrat, proč vůbec mluvíte o tom, o čem mluvíte (o stupňování v
souvislosti se slovanskou mluvnicí jakožto něčím převratným - tak Vaše
argumentace alespoň působí). Mé otázky tedy předpokládají jakýsi důvod,
který by toto vysvětlil. Např. případnou vyjímečnost stupňování ve
slovanské mluvnici. Tvrdíte-li nyní, že na tuto vyjímečnost se nelze
ptát, pak nerozumím toku Vašich myšlenek a argumentů.
Odpověď: Chci-li porozumět například stavbě chrámu, tu se nestačí zajímat jen o jednostranně specializované umění kameníka, ale musím se zajímat o všestranné umění architekta.
Obdobně, chci-li porozumět mluvnici, tu se nemohu zajímat jen o mluvnické stupňování, ale musím se zajímat o kompletní mluvnici.
Kompletní mluvnici najdu přehledně shromážděnou u Slovanů (především v mluvnici české). Jinak budu muset pracně sbírat její fragmenty ve všech nekompletních mluvnicích, co jich na Zemi je...
Pokud Vám toto sdělení k vašemu pátrání nepomůže, pak už Vám nemohu nijak pomoci.
Nikde nebylo řečeno, že se na výjimečnost slovanské mluvnice nelze ptát.
Řečeno bylo, že se nelze ptát na rozdíly mezi mluvnicemi tak, že se ptáme, zda obsahují některou jednotlivost mluvnice, např. stupňování. Obdobně přece nelze hledat rozdíly mezi různými vozy tím, že se ptám zda mají volant.
Stupňování je jen specifickou částí kompletní mluvnice, jež ve své podstatě není jiné (výjimečné), než v ostatních nekompletních mluvnicích. Výjimečný je přístup Slovanů ke stupňování v jejich mluvnici, jemuž se naučili rozumět od Konstantina a Metoděje...
zmp
ZMP VM
08.09.2013, 09:41:38 RE: RE: RE: slovanská mluvnice
Reagovat
Email:
1/ Chci-li porozumět mluvnici, tu se nemám zajímat jen o stupňování, ale o kompletní mluvnici, potom nechápu, proč jste vypíchl pouze stupňování, které je nejspíš ve
všech mluvnicích v principu stejné.
2/ Říkáte, že se nelze ptát na rozdíly mezi mluvnicemi tak, že se ptáme, zda obsahují některou jednotlivost mluvnice, např. stupňování, tak jako nelze hledat rozdíly mezi různými vozy tím, že se ptám zda mají volant.
Jak jste k tomuto závěru dospěl? Mám-li dva vozy, které chci porovnat (najít rozdíly), proč bych si nemohl položit otázku, zda mají volant? Zodpovězení takové otázky mě přece právě naopak může přivést k poznání rozdílu mezi danými vozy.
Podobně se např. mohu ptát na rozdíly v mluvnicích jazyků. Mohu se např. ptát: obsahují tyto mluvnice stupňování? A to je naprosto smysluplná otázka, na kterou existuje naprosto jednoznačná odpověď. Není tedy pravdou, že by se takto nešlo ptát.
Souhlasím, že stupňování je jen specifickou částí kompletní mluvnice, jež ve své podstatě není jiné (výjimečné), než v ostatních nekompletních mluvnicích.
3/ Je-li výjimečný přístup Slovanů ke stupňování v jejich mluvnici, jemuž se naučili rozumět od Konstantina a Metoděje, pak jste měl mluvit o onom přístupu a jeho výjimečnosti a ne o mluvnici
samotné.
Co je tedy výjimečného na přístupu slovanů ke stupňování. Já, ač jsem sám slovanem, si nijak výjimečně v porovnání např. s angličanem při stupňování nepřipadám. Ale možná jste měl na mysli nějaké slovanské zasvěcence. Jak to tedy je?
Odpověď:
1/ Z mluvnice jsem vypíchl pouze stupňování proto, že právě stupňování odpovídá na otázku rebela na Ježíšova slova: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského."
Já v naší diskusi nesnáším kukaččí vejce jako pan Otto, ale pouze reaguje na otázky a námitky jiných...
2/ Máte pozoruhodný sklon, neustále pozměňovat význam mých slov. Neřekl jsem, že se nelze ptát na rozdíly mezi mluvnicemi, zda obsahují stupňování. Řekl jsem, že na rozdíl mezi mluvnicemi se nelze ptát jen vzhledem ke stupňování, tak jako nelze rozlišovat vozy jen podle toho, zda mají volant. Chcete-li postihnout rozdíl mezi kompletními a nekompletními vozy, musíte se ptát na to, co nekompletní vozy nemají, nikoliv na to, co mají.
Vy se ve skutečnosti vůbec neptáte na rozdíly mezi mluvnicemi, ale zarytě trváte na tom, že podmíněním rozdílu mezi nimi obsahem stupňování, se ptáte správně. Jak je libo. Já vám však říkám, že se ptáte zcela nesmyslně...
3/ Skutečnost, že je mluvnice Slovanů kompletní, již sama vypovídá o jejich výjimečném (komplexním) přístupu k mluvnici. Je-li například výsledkem úsilí filatelisty kompletní sbírka určité série známek, pak to vypovídá také o tom, že jeho přístup je jiný, než přístup filatelisty, který se spokojí s nekompletní sérií. V obou případech je rozdílný přístup patrný z řeči o sbírce známek, nikoliv o osobách zmíněných filatelistů.
Vy nemáte pocit, že je Váš přístup ke slovanské mluvnici výjimečný, protože jste ji kompletně nesesbíral, ale bez námahy zdědil. Proto je Váš přístup laxní. Neumíte si vážit výjimečného přístupu těch, kdo vám takové dědictví odkázali.
Když už jste porovnal Českou mluvnici s Anglickou, uveďme si názorný příklad rozdílu mezi nimi:
Čech řekne: „Miluji tě!“
Angličan řekne: „Já láska ty!“
Ač si Čech nemusí připadat výjimečně a Angličan uboze, fakta jsou přesto velmi výmluvná. Jen si je uvědomit...
zmp
ZMP VM
10.09.2013, 10:06:32 RE: RE: RE: RE: slovanská mluvnice
Reagovat
Email:
1/ ...v dané diskusi bylo k věci pouze stupňování, a protože stupňování není ve slovanské
mluvnici nijak převratné (v porovnání s ostatními mluvnicemi), je Vaše sdělení o kompletnosti slovanské mluvnice právě takovým kukaččím vejcem.
2/ Nikdy jsem netvrdil, že při celkovém porovnávání mluvnic je nutné ptát se jen na stupňování, a že při porovnávání vozů se musíme zabývat výhradně volantem, a pokud tvrdíte, že to tvrdím, pak projevujete "pozoruhodný sklon pozměňovat význam mých slov" abych použil Vaši formulaci. Pravdou však je, že nechceme-li odbíhat od původního tématu, měli bychom hovořit především o něm. Když už jste ale do diskuse snesl kukaččí vejce "kompletnosti mluvnic", může se Vám pak zdát, že jsem příliš vymezující. Já ale jen suše předpokládám, že argumentujete k věci (jen to výslovně neopakuji) a jen proto se Vám má otázka zdá příliš vymezená.
3/ Ptám-li se, co nekompletní vozy mají, zároveň se ptám i na to, co nemají (totiž vše ostatní) (a naopak). V podstatě mě zde nutíte abych při odčítání 10 - 7 = 3 nebral v úvahu 7 a zajímal se jen o 3. Takové konání by však s porovnáváním (odčítáním) již nemělo nic společného.
4/ Kompletnost slovanské mluvnice jste dosud nedoložil, takže nevím, co přesně si pod ní představujete. Než tak učiníte, musím Vaše přirovnání neslovanských mluvnic k nekompletním sériím známek považovat přinejmenším za předčasné. Ale netrvám na pokračování tohoto tématu, neboť je odbočením od původního.
5/ Prostě v přístupu k stupňování v češtině a angličtině nevidím principiální rozdíl.
6/ Takto (bez respektování pravidel anglické mluvnice) nelze angličtinu překládat. V anglické mluvnici existují určitá pravidla, která Vám zjevně nejsou jasná. Díky nim je v dané větě zřejmé, zda je slůvko "love" myšleno jako sloveso, či jako podstatné jméno. I v češtině dochází k analogickým případům, kdy až z kontextu věty je jasné, zda dané slovo je toho či onoho druhu. Jeden příklad za všechny:
"Kolem potoka rostly blatouchy." - zde je "kolem" předložka
"Největší radost k narozeninám mu udělám určitě pěkným kolem." - zde je "kolem" podstatné jméno
"Projeli jsme kolem a zamířili k lesu." - zde je "kolem" příslovce
Kdyby angličané tyto rozdíly při překladu do angličtiny ignorovali a překládali a usuzovali tak, jak jste to předvedl Vy, nutně by museli Čechy považovat za naprosté ubožáky a českou mluvnici za zmatečnou.
Odpověď:
Typická nekonečná a nikam nevedoucí diskuse...
1/ Daná diskuse začala s rebelem. Jemu jsem odpovídal na jeho otázku mluvnickým stupňováním. O tom, že by stupňování ve slovanské mluvnici bylo nějak převratné (v porovnání s ostatními mluvnicemi), nebyla vůbec řeč ani s rebelem, ani s Vámi. Máte-li pocit, že byla, doložte to doslovnou citací mých slov...
2/ Přesně jak říkáte: Ve věci mluvnice jste „příliš vymezující“, a to „s ohledem na stupňování“.
O kompletnosti slovanské mluvnice jsem mluvil na tomto webu již vícekrát. Nevidím důvod, proč bych si to měl od Vás nechat zakazovat. Máte-li pocit, že v tom nemám pravdu, pak přece stačí, aby jste předložil důkaz nepravdy...
3/ Ptám-li se u rovnice 10 - 7 = 3 na číslo 7, pak se neptám na číslo 3...
4/ Odpověď je stejná jako v předchozím případě (2/). Zdá-li se Vám, že se ve své odpovědi mýlím, pak je dokazování na Vás...
5/ Nikde nemluvím o „principiálním přístupu ke stupňování“, ale o rozdílnosti mluvnic...
6/ Opakuji. Nikde nemluvím o respektování pravidel anglické mluvnice, ale o rozdílnosti mluvnic.
Vámi uvedený příklad „za všechny“ jaksi nebere v úvahu to podstatné. Pojmy „kolem potoka“ a „kolem lesa“ je věcně míněno naprosto něco jiného (okolí něčeho), než pojmem „jízdní kolo“. Zatímco Vy porovnáváte „nebe a dudy“, anglický pojem „láska“, ať je už míněn jako podstatné jméno, či jako sloveso, míní věcně naprosto totéž.
Abych Vám vyhověl, upřesňuji:
Angličan řekne: „Já láska ty“, přičemž pojmem „láska“ míní sloveso, které tu vlastní podobu nemá, zatímco v Češtině má. Jinak by Čech nemohl říci „miluji tě“, ale „laskám tebe“, což je opět rozdíl jako „nebe a dudy“.
Patrně mi chcete vsugerovat, že Angličan jakoby řekl: „Já miluji ty“.
Ale i této podoby by se Čech zhrozil. Budete muset ještě přidat poučení, že v daném případě Angličtina pojmem „ty“ míní „tebe“. Jakoby Angličan řekl „Já miluji tebe“. Ale ani podoba by Čecha neuspokojila, protože pojem „Já“ je tu tím pádem navíc. Ale ani podoba „miluji tebe“ by Čecha neuspokojila, ale musel by ho nahradit pojmem „miluji tě“.
Kolik změn jsme tu museli provést, abychom tak jednoduchou větu uvedli do souladu s kompletní mluvnicí Slovanů. Opakuji tedy: mluvnici Angličanů nepovažuji „za zmatečnou“, ale za nekompletní, to je rozhodně nepatří na horní stupně vývoje...
zmp
ZMP VM
11.09.2013, 09:47:42 RE: RE: RE: RE: RE: slovanská mluvnice
Reagovat
Email:
Hovořil jste o tom, že Konstantin s Metodějem vložili své vysvětlení do tvz. "slovanské mluvnice". A hned v zápětí jste z ní vypíchl stupňování. Logicky jsem tedy z Vašich slov a z předpokladu, že se snažíte mluvit k věci, vyvodil, že vzhledem k původní Rebelově otázce, je Konstantinův a Metodějův přínos právě ve slovanském stupňování. Teď se však od Vás dozvídám, že na slovanském stupňování nic zvláštního není (byť i to jaksi zahaleně, poukazem na jakýsi "slovanský přístup ke stupňování" - patrně nějaká úniková cestička).
Jak jsem již řekl, napadl jsem Váš argument jako irelevantní, a nikoli jako nepravdivý. Jeho pravdivost jsem neposuzoval, neboť jste ji sám nedokazoval. Prostě jsem to přijal jako Vaši víru. Jen ta relevantnost byla přinejmenším diskutabilní.
Já jsem netvrdil, že se mýlíte, ale že je vaše tvrzení irelevantní a také jsem se pokusil vysvětlit (tj.
dokázat) proč.
O respektování pravidel sice nemluvíte, to však neznamená, že při překladu z angličtiny do češtiny můžete tato pravidla ignorovat. Prostě k překládání nestačí jen obecně tlachat o rozdílnosti mluvnic, ale je třeba být si vědom a respektovat každé jedno pravidlo relevantních mluvnic. Jinak nejde o překlad, ale o parodii na něj.
1/ Nemám ambici cokoli Vám zakazovat, nicméně předpokládám, že když v rámci své argumentace uvedete dílčí argumenty do vztahu, že v tom vztahu skutečně jsou. Když tedy jedním dechem řeknete, že Konstantin a Metoděj docílili něčeho neuvěřitelného, a druhým dechem hovoříte o stupňování v jejich slovanské mluvnici, nutně mi z toho vychází, že slovanskost tohoto stupňování má určitý zvláštní význam (proč byste ji jinak vypichoval?). Pokud nijak zvláštní není, pak jste volil opravdu nešťastnou formulaci.
Mluvil jste o rozdílném přístupu ke stupňování. Cituji: "Výjimečný je přístup Slovanů ke stupňování v jejich mluvnici, jemuž se naučili rozumět od Konstantina a Metoděje..."
Ačkoliv jsem se na ten přístup zeptal, nic bližšího jste k němu pokud vím nesdělil.
2/ Tak jako existuje souvislost s anglickým slovesem "to love" s anglickým podstatným jménem "love", tak existuje i souvislost mezi českou předložkou "kolem" s českým podstatným jménem "kolem".
3/ Angličan jako by řekl "Já tě miluji". Každý angličan bude po slůvku "I" (tj. Já) očekávat sloveso. Proto je zřejmé, že "love" v "I love" je sloveso (podstatné jméno tam prostě dle anglické mluvnice nemá co dělat a je tedy jasné, že o podstatné jméno nejde). Ani v češtině by po "Já" podstatné jméno nedávalo smysl a proto, když někdo řekne např.: "Já rozrazil ...", nikoho ani nenapadne, že by "rozrazil" v tomto kontextu označoval rostlinu z čeledi jitrocelovitých, byť v jiném kontextu může platit opak.
Co se snažíte vyjádřit je to, že v češtině je tzv. osoba skrz tzv. tvarosloví sloves vložena přímo do onoho slovesa, tzn. "miluji" již skrytě obsahuje "já" (a jen proto ho není nutné opakovat). Angličtina skutečně osobu do sloves nevkládá, ale ponechává ji vně (a proto je v angličtině nutné v daném případě použít dvou slov: "I love").
Odpověď:
1/ Marně se Vám snažím vysvětlit rozdíl mezi formální stránkou stupňování ve všech mluvnicích, které ho obsahují, a v přístupu k jeho obsahu u Slovanů (ve slovanské mluvnici). Ten odlišný jsem vyložil při odpovědi na rebelovu otázku (největší-nejmenší). Když dovolíte, já jsem totiž také Slovan. Pokud v uvedeném výkladu nic zvláštního nevidíte, pak s Vámi jen marním čas. Vy ho prostě na jedné straně ignorujete a na druhé straně se na něj stále dokola ptáte.
2/ Zde je evidentní, že jste svoji chápavost omezil jen formální stránku věci. Proto Vám okolí potoka souvisí s jízdním kolem.
3/ Zde své popírání rozdílů mezi mluvnicemi obhajujete odlišností anglické mluvnice...
zmp
rebel
03.09.2013, 09:24:38 vědomí dětí
Reagovat
Také bych prosil o vyjádření k problému, který byl nyní vámi vysvětlen jako stupňování.
Ale ten nyní zástupný problém mi dál není jasný: Jak je tomu s vědomím dětí? Mají tedy čisté vědomí? Když někdo hovoří o tom, že děti jsou naším vzorem a že máme být tak nevinní a čistí a že děti mají intuici. To se využívá např. v hnutí Anastázie, kde se nechávají děti napospas např. v lese a staví si tam např. sami školu a dospělí jím do toho nemluví. Tím se jako prokazuje božskost dětí a jejich intuice. Snad se mají tak děti nechat růst doslova jako dříví v lese. Možná je to jen mé nepochopení myšlenky hnutí Anastázie, když, tak prosím o opravu či upřesnění. Tím nijak nechci spekulovat o velkém hnutí Anastázie, které se v mnoha aspektech opírá o dílo Rudolfa Steinera, ne-li, že z něj přímo vyvěrá.
Nakolik věřit v to, že děti jsou božštější než ostatní lidé a co má být pro dospělé tím vzorem? Mají chtít tu dětskou prostotu nebo čistotu, nesobeckost nebo jak to říci?
ZMP VM
04.09.2013, 10:42:29 RE:
Reagovat
Děti se přirozeně rodí s čistým vědomím, vnitřně ještě neposkvrněným zlem vnějšího světa. Záleží jen na rodičích, pečovatelích a vychovatelích, jak dlouho dětské vědomí vnějšího zla uchrání. Rodičům Siddhárthy se to podařilo až do 29. roku, jeho života. Siddhártha se však nikdy nestal ostatním lidem následováníhodným vzorem, ale pouhým dítětem mocné a bohaté protekce. Následováníhodným vzorem lidstva se stal až po poskvrnění svého čistého vědomí a po překonání tohoto poskvrnění, to je až se stal Gotamou Buddhou...
O hnutí Anastázie nic nevím. Je-li však jeho vzor siddhárthovský, nikoliv Buddhovský, pak má hierarchii hodnot postavenou na hlavu.
Pokud dospělí nemluví do činností dětí, potud děti nejsou vychovávány. Je třeba si však bedlivě všímat, zda se za nemluvením neskrývá schopnost vychovatelů vychovávat děti tak, aby si děti svou výchovu bezprostředně neuvědomovali...
Víme-li, co je to intuice, pak ji u dětí samozřejmě nemůžeme předpokládat. Naopak božskost u dětí předpokládat můžeme, pokud ještě nedošlo k poskvrnění jejich vědomí. Žádný Bůh se totiž nerodí v lidském těle jako Buddha, Zarathrušta či Kristus, ale vždy jako Siddhártha. Proto se Kristus mohl inkarnovat do Ježíše z Nazareta až v jeho 30. letech (při křtu na Jordáně)...
Opírat se o dílo R. Stainera, nebo z něj dokonce vyvěrat, je možné, pokud dílu RS skutečně rozumíme...
Děti s dosud neposkvrněným vědomím jsou opravdu božštější než ostatní lidé. Cílem lidského vývoje však není dosáhnout Božskosti, neboť z ní přece do vývoje jako děti vycházíme. Cílem lidského vývoje není poslušný návrat k Bohu (k počátku vývoje), ale návrat svobodného Boho-člověka k Bohu (viz biblický „Návrat ztraceného syna“).
zmp
rebel
05.09.2013, 16:40:02 RE: RE: božskost
Reagovat
Co míníte siddhartovský a co Buddhovský přístup, vzor?
Jako sobecký a nebo nesobecký?
Co je to božskost?
Nesouvisí čistota a božskost vědomí dětí s existencí ega, jáství? Ego je sobecké? A tím, když se cca ve druhém roku inkorporuje "Já" do těla dítěte, tak tím mizí jeho božskost nástupem sobectví?
Jak s tím souvisí návrta ztraceného syna jako svobodné bytosti?
Kdyby se neztratil, tak by snad svobodný nebyl?
ZMP VM
06.09.2013, 09:21:42 RE:
Reagovat
Božskost souvisí s čistou myslí (vědomím), jež takto nemůže obsahovat nijaké ego, nijaké sobectví.
Na přelomu druhého a třetího roku dětského věku, kdy si dítě západní kultury uvědomí své já (ego), pozbývá čistoty svého vědomí. Stále však může být jeho mysl relativně čistá, jako mysl Siddhárthova.
Když Siddhártha v 30. roce svého života přešel z vnitřního světa (otcovského paláce) do vnějšího světa, v němž nastoupil cestu ke svému Buddhovství, zcela přirozeně v něm nejdříve zbloudil. Například v něm propadl asketismu. Na konci vnější cesty se však přece stal Gotamou Buddhou, který se z největšího ponížil k nejmenším, které vyučoval jako své žáky. Jeho ponížení bylo dobrovolné, tedy svobodné. Proto po všem bloudění na vnější cestě mohl nakonec jako Gotama Buddha říci, že dosáhl vysvobození. To znamená, že na vnější cestě poznal pravdu, která ho vysvobodila. Kdyby zůstal v otcovském domě jako Siddhártha, svobodným by nikdy nebyl. Jeho pánem byl přece jeho otec (maháradža)...
Obdobně se od konce vnější cesty (po opuštění otcovského domu), vrátil zpět k počátku (k otci) biblický ztracený syn. Šťastný otec pro něj obětoval berana, což pro jeho bratra, který otcovský dům nikdy neopustil, nikdy neudělal. Beran tu představuje obnovení sil otcovského domu (vnitřních sil), které ztracený syn na vnější cestě promrhal (jako svůj podíl na otcovském majetku, který si vzal sebou), aby se z ní mohl vrátit obohacený o zkušenosti se silami vnějšího světa. Proto je v bibli tento syn zván také „marnotratným“...
zmp
rebel
03.09.2013, 09:12:45 jak může něco předcházet samo sebe?
Reagovat
Myslím si, že máte logický nesmysl v poslední větě:
"Zatímco vnější cestou se od „království nebeského“ (od počátku obojího stupňování) vzdalujeme, vnitřní cestou se k němu přibližujeme. Jde tu tedy o hledání počátku vývoje (vnitřním stupňováním), s vlastnostmi nabytými na jeho konci (vnějším stupňováním)..."
Jak se chcete přibližovat k počátku, dokonce s vlastnostmi nabytými na jeho konci?
Jak může předcházet něco, co tu ještě není a být nemůže, protože je to na konci?
Jak může něco předcházet samo sebe? (něco myšleno např. může sám sebe někdo předcházet?) Nebo snad může?
Navíc se mi zdá také protimluv i to, že se přibližujeme k počátku. Jestliže vycházím na počátku, z počátku, jak se k němu zase mohu blížit? Vyjdu-li z počátku, tak se snad blížím konci? Jedině, že by počátek a konec byly to samé, to jedno.
Toto je nejabsurdnější věc, kterou jsem na tomto webu kdy slyšel. Bohu žel, TSO ja asi z hlediska dnešní totalitní doby hodně absurdní, ale ani TSO není tak absurdní, jako toto vaše sdělení.
ZMP VM
04.09.2013, 10:06:11 RE:
Reagovat
Z hlubin vod se rybě zcela oprávněně jeví jako reálně logické, že vypluje-li k hladině, unikne predátorům (lovícím v hlubinách). Kormorán má logiku ryby za nesmyslnou, neboť má zcela oprávně za reálně logické, že pokud se ryba přiblíží k hladině, naopak se do spárů predátorů vrhne (lovících u hladiny). Nestačí tedy jen uvažovat reálně logicky lokálně, ale je třeba logicky pojímanou realitu rozšířit na veškerou realitu...
Abychom se mohli přibližovat k počátku s vlastnostmi nabytými na konci, musíme nejdříve dospět od počátku ke konci (vnější vývoj: velký, větší, největší). S vlastnostmi nabytými na konci vnějšího vývoje pak zvládneme také vnitřní cestu.
Také vnitřní vývoj postupuje od počátku ke konci (malému). Od vnitřního konce však postupuje vývoj zpět k počátku (malý, menší, nejmenší).
Nejde tu tedy o předcházení sebe sama.
Ač se to z určitého hlediska může zdát absurdní, přece Janovo zjevení o počátku a konci praví:
„Já jsem počátek i konec!“
zmp
rebel
05.09.2013, 16:27:10 RE: RE: Já jsem počátek i konec
Reagovat
Co má tedy za význam: Já jsem počátek i konec?
Jako že jsem vně velký a největší?
Nehovoří se zde tedy o vnitřní cestě?
A já jsem počátek i konec Čeho?
ZMP VM
06.09.2013, 09:43:10 RE:
Reagovat
Sepneme-li dlaně k modlitbě, budeme mít mezi nimi spáru počátku.
Budeme-li na dvě strany (vnější a vnitřní) stupňovat vzdalování dlaní od spáry počátku, budeme dlaněmi označovat konec stupňovaných sil. Spára počátku jakoby se na obě strany rozestoupila. To znamená, že na počátku i na konci máme v dlaních tytéž hrany, hrany sražené či rozestoupené spáry.
Ač počátek nulové míry počátku mezi hranami spáry a prostor určité míry prostoru mezi rozestoupenými hranami není tímtéž, přece hrany (ohraničení) obojího tímtéž jsou. V tomto smyslu může ohraničení o sobě říci:
„Já jsem počátek i konec!“
Uvědomíme-li si, že jsme to vždy my, kdo je na počátku i na konci vnější nebo vnitřní cesty, můžeme to o sobě říci také...
zmp
rebel
08.09.2013, 08:59:08 RE: RE: Počátek počátku?
Reagovat
Mírně řečeno, začínám se ztrácet ve spleti počátku, spáry počátku, počátku nulové míry počátku, hrany spáry atd.
1. Zvláště bych potřeboval vysvětlit nebo spíše nakreslit představu věty:
"Ač počátek nulové míry počátku mezi hranami spáry a prostor určité míry prostoru mezi rozestoupenými hranami není tímtéž, přece hrany (ohraničení) obojího tímtéž jsou."
Pokud vím, při Stvoření vzniká spára - kružnice. Seplé dlaně nám potom představují jen část - výsek takové kružnice.
Stlačují ji z obou stran. A nyní tam jsou hrany, hrany počátku, nebo míry? Počátek počátku?
2. Není to slovní hříčka - počátek počátku?
3. Nulová míra je pak chápána jako konec nebo počátek prostoru? Má v sobě konec i počátek, to ano. Sice to nelze vidět, ale je tam. Nelze ho vidět. Ale logicky tam musí být, je-li to počátek prostoru. Lze si to jen takto představit. Tedy ne vidět, ale jen logicky dokázat. Lze potom takový logický důkaz nazývat představou? Je to vlastně jen logická představa, protože to nelze zobrazit.
ZMP VM
08.09.2013, 09:57:39 RE:
Reagovat
Sepjaté dlaně nepředstavují výsek hran kružnice, procházející mezi dlaněmi. Kružnice má přece své vlastní hrany (vnější tvar a vnitřní formu). Dlaně jsou již hranami okolí kružnice.
Hrany kružnice, mezi hranami dlaní, jsou tedy hranami počátku, které jsou součástí počátku, nikoliv počátek počátku.
Nulová míra kružnice mezi dlaněmi, je dlaněmi absolutně anulovaný počátek. Dlaně rukou jsou na počátku (na hranách kružnice) hranami okolí, zatímco hřbety rukou jsou hranami na konci okolí.
To vše lze je patrné na vlastní oči. Porozumět viděném lze však jen logickým myšlením...
zmp
rebel
02.09.2013, 09:45:19 nebudete-li jako děti
Reagovat
Jak mám rozumět citátu z Bible:
V 1. verši Matouše kap. 18 se učedníci ptali Ježíše, kdo je největší v království nebeském. Ježíš postavil pacholátka uprostřed nich a řekl:
„Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského."
Mám tomu rozumět tak, že jako když budu nezkušenný a nevědomý jako dítě, naivní a prostičký, nebudu umět psát, počítat atd., tak vejdu do království nebeského? Někteří lidé říkají, že dítě má čisté vědomí (snad jako že je nevinné - bez smyslnosti a závisti, egoismu?) a tak musíme i my dospělí dosáhnout takového stavu mysli, jako má dítě, když se narodí. V Bibli Kralické ale stojí: ...neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského. Dvě ne - nikoli nevejdete - však znamená, jak to říkáte, ne ne = ano, tedy : ano vejdete...
Tak vejdu nebo nevejdu?
ZMP VM
02.09.2013, 11:40:17 RE:
Reagovat
Texty bible (Starého i Nového zákona) jsou překlady z hebrejštiny a aramejštiny a jako takové jsou kontaminovány neporozuměním. Proto slova „nikoli nevejdete“ nelze jen tak bezevšeho pokládat za negací negace, ač s ní souvisí.
Slova „...neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského“
prostě znamenají „...obrátíte-li se a budete-li jako pacholátka, vejdete do království nebeského.“
Protože tato slova reagují na dotaz „kdo je největší?“ představuje tu Ježíšovo pacholátko někoho, „kdo se z největšího stal nejmenším!“ Nejde tu tedy o tzv. „nevinnou čistotu dětské duše“, neboť těmi nejmenšími se přece mají stát po svém obrácení ti největší. Nejde tedy o nevinné, čisté, nezkušené, nevědomé, naivní, prosté atp. Ježíš přece výslovně říká „nepřišel jsem kvůli spravedlivým, ale kvůli hříšníkům“.
Možnost volby mezi spravedlností a nespravedlností, je přece ve vývoji lidstva možností individuální svobody, jíž na jedné straně nemluvně není schopno, na druhé straně však není možná bez podlehnutí nepravosti.
Když byl velkomoravský kníže Rostislav znechucen spory o výklady Kristova učení, obrátil se na Řím s naprosto ojedinělou žádostí o vysvětlení Kristova učení, to je o učitele, kteří by moravským křesťanům věc vysvětlili tak, aby jí mohl správně rozumět každý sám, nikoliv podle výkladu jiných.
Jak jinak, Řím takové učitele neměl!
Žádosti vyhověl až Cařihrad, posláním Konstantina-Cyrila a Michaela-Metoděje (filosofa a metodika, myslitele a soudce). Tehdy zcela bez povšimnutí došlo k něčemu neuvěřitelnému, co bylo vzápětí západem zničeno. K odpovědi na danou otázku tu však postačí, že zmínění učitelé vložili své vysvětlení do tzv. „slovanské mluvnice“, zvané dnes „mluvnice česká“. Tato mluvnice mj. obsahuje vnější a vnitřní stupňování:
největší-větší-velký/malý-menší-nejmenší
Ježíš Kristus tedy v daném případě praví: Vývoj neprobíhá jen zevně (největší-větší-velký), ale současně také vnitřně (malý-menší-nejmenší).
Rozdílný charakter obojího vývoje poznáme podle toho, že vně narůstá vyšší stupeň nad rámec stupně nižšího (největší-větší-velký), zatímco vnitřně postupuje obráceně: menší v rámci malého, nejmenší v rámci menšího. Zatímco vnější cestou se od „království nebeského“ (od počátku obojího stupňování) vzdalujeme, vnitřní cestou se k němu přibližujeme. Jde tu tedy o hledání počátku vývoje (vnitřním stupňováním), s vlastnostmi nabytými na jeho konci (vnějším stupňováním)...
zmp
rebel
20.08.2013, 22:38:58 postřeh
Reagovat
Na netu jsem našel článek: "Festival sexuálních menšin Prague Pride začal. Extremisté protestují."
Nechápu, kdo je extrémista. Asi obyčejní lidé, kteří jsou pro normální rodinu, jsou extrémisté? Sexuální menšiny jsou normální.
ZMP VM
21.08.2013, 10:06:04 RE:
Reagovat
Obyčejní lidé mají své každodenní starosti, takže nějaký sexuální festival by pro ně proběhl zcela bez povšimnutí a pořadatele festivalu by nebavil. Chce-li totalita vzbudit u obyčejných občanů pozornost jedním extrémismem, musí proti němu postavit ještě opačný extrémismus. Takto uměle vyvolaný konflikt je již pro média dobrodružnou látkou k omílání, kterou nás mohou každodenně otravovat...
zmp
rebel
18.08.2013, 09:47:46 kouzelníkova karma
Reagovat
Jakou karmu má kouzelník, který vlastně podvádí stovky a tisíce svých diváků?
Jakýkoli čin na jedné úrovni (hmotné, morální, mravní), má jak říkáte dopady na všech ostatních. takový kouzelník si dělá vlastně jako profesionální lhář, stejně jako politik asi hroznou karmu?
ZMP VM
19.08.2013, 09:51:01 RE:
Reagovat
Sociální soud nemá posuzovat úmysly, o nichž nemůže nic vědět, ale jen to, zda byla způsobena škoda. Karma posuzuje úmysly iluzionisty, o nichž velmi dobře ví a od nich odvozuje případnou způsobenou škodu. Iluzionismus totiž může být zlomyslný nebo pedagogický. Buď chce lidi ohlupovat nebo naopak poučit.
Tak například někdo na tabuli smaže výpočet nějakého matematického příkladu:
- pokud nejdříve předvedl jeho výpočet a pak ho smazal, aby se o něj pokusili i jiní, pak bylo jeho jednání pedagogické
- pokud ho sám nepředvedl, ale smazal ho jen proto, aby o něm nikdo jiný nevěděl, pak bylo jeho jednání zlomyslné
zmp
oto
15.08.2013, 16:10:47 Čo nám chce povedať choroba?
Reagovat
Čo nám chce povedať choroba?
Človek netuší, ako nesmierne inteligentne je utvorený svet v ktorom žije. A jedným z prejavov tejto neuveriteľnej inteligencie je choroba. Choroba, ako ten najpoctivejší, najpravdivejší a najpresnejší ukazovateľ nášho odklonu od stavu harmónie, ktorý je požiadavkou univerza.
Vnútorný, citový a myšlienkový život človeka je zákonitosťami univerza podriadený nevyhnutnosti zachovávania určitého, chceného stavu harmónie. Zachovávanie tejto harmónie sa potom na fyzickej úrovni tela prejavuje ako zdravie.
Ak však vo vnútornej, duševnej, citovej a myšlienkovej rovine dôjde k vybočeniu zo stavu harmónie a toto vybočenie trvá dlhšiu dobu, v telesnej rovine sa časom nevyhnutne prejaví ako choroba.
Vybočenie z požadovaného stavu vnútornej harmónie sa teda prejavuje disharmóniou fyzického tela, ktorú nazývame chorobou. Každá jednotlivá choroba je dokonalou signalizáciu toho, v čom konkrétne sme požadovaný stav harmónie dlhodobo prekračovali.
Choroba je našim najlepším priateľom, ktorý nás úprimne a pravdivo upozorňuje, v čom stojíme nesprávne, i keď to neraz býva upozornenie prísne a bolestné. Ak ho však príjmeme, ak sa ho vynasnažíme pochopiť a napokon aj vnútorne, duševne zrealizovať, čiže zmeniť sa lepšiemu, nastolíme opäť chcenú harmóniu, na základe ktorej sa choroba ako ukazovateľ disharmónie stane bezpredmetnou.
Predstavme si napríklad dva extrémy: na jednej strane nadmerný pohyb a na druhej strane nedostatok pohybu. Harmónia, čiže to pravé a správne sa nachádza presne uprostred. Je to presný stred medzi aktivitou a pasivitou.
Ak človek vybočí k nejakému extrému, trebárs k nadmernej aktivite a v tomto extréme dlhodobo zotrváva, príde časom choroba presne takého druhu, aby vytvorila určité protizávažie voči disharmónii nadmernej aktivity a prinútila človeka k zmierneniu tempa. Aby ho jednoducho postupne donútila korigovať extrém a priviedla ho k harmónii stredu, čiže k presnej rovnováhe medzi aktivitou a pasivitou.
Takto inteligentne pôsobí choroba. Človek by mal načúvať jej hlasu a nechať sa pochopením jej príznakov a samozrejme zjednaním nápravy priviesť k požadovanej harmónii.
A teraz buďme úplne konkrétni a povedzme si, čo nám o našej odchýlke od univerzom vyžadovaného stavu harmónie hovoria jednotlivé choroby:
Nespavosť poukazuje na neschopnosť odpútania sa od hmotného a na nedostatok odovzdanosti.
Nadmerná spavosť zase na únik z reality do sveta snov.
Bolesti hlavý poukazujú na preťažovanie mozgu nadmernou rozumovosťou, na príliš ambiciózne kombinovanie, na snahu preraziť múr hlavou, na kŕčovité hľadanie najvýhodnejšieho. Takýto dlhotrvajúci stav vedie k nedostatku vitálnej energie v mozgu s následnou mozgovou mŕtvicou.
Očné vady:
Krátkozrakosť – silná subjektivita a prehnané videnie detailov.
Ďalekozrakosť – nevidenie vlastného podielu v tom, čo je v živote pociťované ako negatívne. Nevidenie dôležitosti detailov.
Farbosleposť – slepota pre rozmanitosť života.
Škúlenie – nevidenie viacrozmernosti problémov.
Zápaly spojiviek – zatváranie očí pred konfliktami života.
Šedý zákal – nechce vidieť konfliktné situácie, aby ich nemusel riešiť.
Zelený zákal – vidí len to, čo vidieť chce.
Ušné vady:
Hluchota – nechce načúvať iným ľuďom, vlastnému vnútornému hlasu, precenenie svojej činnosti.
Hučanie v ušiach – pri vytváraní vlastného názoru nadmerné preberanie názorov iných.
Hlasivky – viac hovorí, než by mal.
Chrbtica – nedostatok hrdosti a priamosti ducha.
Bolesti v krížoch – skutočné, alebo domnelé preťaženie.
Nohy:
Celková slabosť – pohodlnosť, strata chuti poznávať nové.
Kolená – nedostatok pokory a schopnosti učiť sa.
Členky – nadmerný, alebo nedostatočný pocit životnej istoty.
Bedrové kĺby – pohodlnosť ducha.
Kŕčové žily – záľuba v stereotype života.
Pľúca – smútok, neradostné prijímanie životnej sily dychom, podvedomá snaha obmedzovať slobodu iných.
Astma – chce len prijímať a nevydávať. Nadutosť, snaha o dominanciu, snaha oddeľovať sa od iných, nadmerná štítivosť a čistotnosť.
Zuby:
Paradentóza – zníženie vôle bojovať so životom, strata sebaistoty.
Nechutenstvo – nedostatok radosti zo života, strach zo sexuality.
Choroby žalúdka – odmietanie niektorých stránok života, nedostatok odovzdanosti.
Slinivka, tenké črevo – existenčné strachy, nadbytok analýzy a kritiky.
Zápcha – materiálna pripútanosť snaha hromadiť materiálne.
Kolika – snaha zapáčiť sa niekomu za každú cenu, strach zo znepáčenia.
Cukrovka – nevďačnosť za sladké stránky života. Nositeľ žne stav nepociťovania telesnej lásky, čo sa prejavuje kyslou povahou.
Choroby pečene – nevyrovnanosť duchovného rozlišovania a hodnotenia, rýchle prechádzanie do extrémov, niečoho v živote veľa a niečoho málo, premrštené priania a ideály, Nereálne hodnotenie sveta, nezladenosť svetonázoru.
Choroby žlčníka – skrývaný hnev a agresivita.
Obličky – porucha ľudského spolunažívania. Nesplynutie so spoločnosťou, porucha komunikácie medzi ľuďmi.
Kamene – potlačená agresivita, nerozlišovanie dobrého, zlého, potrebného a nepotrebného.
Chorí na obličky nevidia svoju roľu v problémoch s druhými, nevidia seba samých v chybách druhých, nezbavujú sa prežitého.
Močový mechúr – človek sa cíti trvalo v tlaku.
Menštruačné problémy – potlačovanie ženskej role, ženskosti.
Impotencia mužov – nepochopenie a necenenie si ženskosti.
Vysoký krvný tlak – obavy z nesplnenia budúcich úloh, chýba pracovná sebadôvera, psychické preťaženie.
Nízky krvný tlak – nechuť čeliť životným úlohám, nedostatok sebapresadenia, nedostatok sebavedomia.
Ruky – úrazy – znížená schopnosť praktického jednania, zmocňovania sa úloh, ktoré prináša život. Nedostatočná alebo vadná tvorivosť.
Ďalej uvádzam už len veľmi stručný prehľad ďalších psychosomatických vzťahov:
Krv – životná sila, vitalita.
Hrubé črevo – nevedomie, lakomosť.
Tenké črevo – spracovanie dojmov, analýza.
Krk – strach.
Koža – ohraničenie, normy, kontakt.
Srdce – schopnosť lásky, emócie.
Kosti – pevnosť, plnenie noriem.
Žalúdok – pocit, schopnosť prijímania.
Ústa – pripravenosť prijímať.
Uši – poslušnosť.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.
rebel
18.08.2013, 09:44:54 RE: oto - muž či žena? - člověk? plný bezohlednosti, egoismu, ignorance
Reagovat
Co je pravdy na těchto tvrzeních např.: Farbosleposť – slepota pre rozmanitosť života
Zase ale názor, že slabost nohou je ztráta chuti poznávat nové....je možná zajímavý.
Nicméně to, že oto (mužena) nehodlá komunikovat - nebo jen jednostranně - je něčím tak surovým, sobeckým a panovačným, že mne to popuzuje jako nejsprostší vulgarity. I kdyby měl stokrát pravdu. Hnusí se mi jeho přístup k lidem.
Na to nemusíte reagovat, protože to irituje mně, ponižuje mne tímto způsobem.
rebel
15.08.2013, 09:00:52 je ignorace pravdy amorální?
Reagovat
Je-li někde zmínka o tom, žekoule je jednorozměrný útvar (protože má do všech stran pouze jeden rozměr, nemá žádnou rovinu v sobě a na ni kolmou výšku), nebo dozvím-li se, že rovnice 4x4x= 4+4+4+4 nevypovídá o pravdě (ale mate sčítání a násobení, protože na jedné straně rovnice máme v absolutních hodnotách 8 a na druhé 16), nebo dozvím-li se, že Einsteinova teorie relativity je podvod atd atp a nechám-li to jen tak, co to znamená? Dozvím-li se, že tzv. 5+6+7+xx dimenzejsou podvod a nesmysl v rozporu s logikou stvoření a přesto si dál melu svoje o splývání s bohem ve vešších dimenzích, o čem to svědčí?
Toho člověka vlastně nezajímá pravda, skutečnost. To je to biblické..pokud jíš můj chleba....?
Nechci zde moc používat nějaké nábožné termíny, ale není to ten biblický hřích proti duchu svatému? Tak nějak to vnímám. Jestli někdo kašle na pravdu, ignoruje ji, potom je to amorální, je to něco, co ho zbavuje sil.
Smíří se se lží. Nezajímá ho, jak to je.
A toto mi připoadá, že to je obraz celé společnosti, snad i celého světa.
Celý svět může vědět o TSO, o možnosti skutečné svobody v samosprávných obcích bez zastupitelů, bez pánů, a nikdo nic, ticho po pěšině. Milionové demonstrace ve Španělsku, Řecku...vše marné bez toho, aby lidé věděli, jak uspořádat chod společnosti bez pánů a jiných otrokářů.
Strašné, zoufalá, hrozná bezmoc. Co dál?
Je ignorace pravdy amorální?
K čemu tovede. K mravnímu úpadku a materiálnímu?
ZMP VM
15.08.2013, 10:30:38 RE:
Reagovat
Osel se zevně může vzpouzet proti své uzdě, avšak nakolik bude jeho vzpouzení úspěšné závisí na jeho poznání a na jeho karmě. Nejdříve musí dospět k vnitřnímu poznání, neboť jinak ve své nevědomosti svou negativní karmu neustále prohlubuje. Všeobecná netečnost k pravdě znamená, že lidstvo ještě nedozrálo ke svobodě. Kolik času je k jeho dozrání ještě zapotřebí, to nevíme. Možná den, možná věky. Co dál? Musíme být na ten okamžik neustále připraveni. Rezignace nejen nikomu neprospěje, ale může okamžik dozrání zoufale propást...
zmp