Diskuse k TSO 4
Martin
10.02.2011, 13:22:41 totalita
Reagovat
Váš výrok: Demokracie však v principu není než ekonomickou totalitou, jež upřednostňuje zájmy hospodářské, nad zájmy politické
Co je potom TSO? TSO je totalitou, která upřednostňuje zájmy ...................... zde si doplnte svůj program................
protože pokud chcete nahradit demokracii za TSO pak je to totalita, protože alespoň jeden člověk s tou změnou nesouhlasí (já).
Váš program: K moci soudní: Namísto nepřehledného množství zákonů a mezer v zákonech rozhoduje soudce (občan
na sporu nezainteresovaný, na kterého se sporné strany obrátí) pouze o tom, zda došlo či nedošlo
k poškození (vinen, nevinen). O míře škody a její náhradě rozhoduje poškozený.
To už tu bylo, komouši taky de facto zrušily nepřehledné zákony, pojem lidové soudy znáte? Víte, že zákony jsou v podstatě pravidla hry - po které straně silnice se jezdí atd. Když chcete měnit demokracii, víte proč se stále používá princip římského práva?
Tu totalitní demokracii chcete nahradit čím? V těch TSO usneseních občanů se bude hlasovat demokraticky (3/5 či nadpoloviční většina), nesouhlasná část má smůlu-je přehlasována, nebo se všichni shodnou na všem jednohlasně?
Podle vaší definice totality by se museli všichny jednohlasně shodnout, jinak by nutili něco těm co nesouhlasí = totalita.
Nechcete nasměrovat své síly na něco smysluplného, sebevzdělávání, práci pro nemocné či pomoc chudým třetího světa? Jinak mohu jen doporučit TSO funguje v Libyi - podobně geniální systém vymyslel Kaddáfí.
Martin
ZMP VM
10.02.2011, 21:16:15 RE:
Reagovat
Martin vydumal: „TSO je totalitou, která upřednostňuje zájmy ...................... zde si doplnte svůj program................ protože pokud chcete nahradit demokracii za TSO pak je to totalita, protože alespoň jeden člověk s tou změnou nesouhlasí (já).“
Podle Martina je tedy každý režim „totalita“, protože neexistuje žádný, s nímž by někdo nesouhlasil. Je tedy otázkou, čím tuto „moudrost“ Martin vydumal. Mozek u toho určitě nebyl...
Martin tvrdí: „komouši taky de facto zrušily nepřehledné zákony, pojem lidové soudy znáte?
Samozřejmě, že „komouši“ nepřehledné zákony nezrušili, pouze je měnili ve svůj prospěch. Martin tu tedy buď lže, nebo nemá o období „reálného socialismu“ ani zdání. Jeho pusté žvanění tedy nelze brát vážně...
Martin objevil Ameriku: „Víte, že zákony jsou v podstatě pravidla hry - po které straně silnice se jezdí atd.“
Samozřejmě, že nic takového nevíme. Kdyby se Martin obtěžoval přečíst si metodiku TSO, dozvěděl by se jak to je. On však leze na cizí stránky, jako myš. Aniž se s čímkoliv řádně seznámí, pouze tu nahodile roznáší své „bobky“...
Martin nás zkouší: „Když chcete měnit demokracii, víte proč se stále používá princip římského práva?“
Protiotázka: Martine, když nechcete měnit demokracii, víte proč stále platí „Archimedův zákon?“
Martin: „V těch TSO usneseních občanů se bude hlasovat demokraticky (3/5 či nadpoloviční většina), nesouhlasná část má smůlu-je přehlasována, nebo se všichni shodnou na všem jednohlasně?
Martin nemá nejmenší tušení, o čem tu vlastně polemizuje podle pravidla: „Nevědomost je ke všemu kompetentní!“
Martin: „Podle vaší definice totality by se museli všichny jednohlasně shodnout, jinak by nutili něco těm co nesouhlasí = totalita.“
Inu Martinečku! Naše definice a Vaše nechápavost spolu nijak nesouvisí. Nechcete nasměrovat své síly na něco smysluplného? Vzhledem k Vašemu roztomilému žvatlání doporučujeme kyblíček, lopatičku a pískoviště...
zmp
Drahoš
23.01.2011, 13:52:07 je kultura tím, co určuje kvalitu a úroveň politiky a ekonomiky?
Reagovat
Nerozumím tomu, jestliže v politice platí rovnost, jak to, že ideálem je svobodný občan?
Proč zdůrazňujete jen kulturní prvek?
Jak to, že v obci – kde platí rovnost, rozhoduje člověk dle své svobodné volby? Tj. kultura. Jakoby tedy kultura se svým principem svobody byla tím, co určuje kvalitu rovnosti a života v obci? Je tedy kulturní článek nadřízený životu v obci, v politice? De facto ano…
Jak to, že akt svobody = sféra kulturní rozhoduje ve sféře politické, v obci, kde platí rovnost?
Je to domíchané a neumím si s tím poradit…
Stejně tak nerozumím tomu, jak je možné, aby ve sféře ekonomiky existovala lidská důstojnost…
Lidská důstojnost znamená to, že jsem svobodný a mohu se kdykoli sbalit a odejít, když mne bude někdo v práci ponižovat, anebo je lidská důstojnost rovnost, že jsme si rovní a nikdo mi nemá co poroučet?
Je-li lidská důstojnost to první, tedy že jsem svobodný občan, pak to je akt kulturní.
Je-li tedy v práci zajištěna lidská důstojnost aktem svobody, pak nemůže v ekonomice platit bratrství. Ten samý problém by byl tedy i v případě, je-li lidská důstojnost to, že jsme si rovni = tedy politická rovnost.
V práci = v ek. sféře platí přece bratrství. Sice při troše dobré vůle lze říci, že když jsou si lidé rovni, tak pak si mají i rovně pomáhat.
Jsem se do toho zapletl a nevím, jak to vyřešit.
Kultura určuje kvalitu života vůbec - a to jak ve sféře politky, ekonomiky tak kultury samé.
Kultura v oblasti politiky je úroveň člověka, jestli někoho hned zmlátím, nebo se s ním pokusím jednat. Kkultura v ekonomice je to, jestli budu orat pole tak, že sám sebe zapřáhnu do pluhu a nebo na to mám koně...Kultura v kultuře je to, jestli na někoho vrším úpadkové umění a nebo umělecké skvosty.
Zdá se mi, že kultura je tím, co určuje kvalitu ostatních sfér.
Díky Drahoš
ZMP VM
24.01.2011, 21:41:07 RE: Odpověď Drahošovi (23.01.2011):
Reagovat
V politice platí rovnost, neboť politika je obor (sféra) poznání, zabývající se sociálními vztahy, tj. vztahy mezi lidmi, resp. mezi svobodnými občany.
Ideálem je svobodný občan, protože občan není obor (politika, kultura, ani ekonomie), ale ten, kdo se ve všech oborech svobodně angažuje, kdo je pěstuje.
Svobodu, jako produkt kultury, zdůrazňujeme u občana proto, že mimo něj, nic jiného svobodné být nemůže. Přirozeně nesvobodný člověk se může stát svobodným občanem jen pomocí kultury, kterou pěstuje nikoliv jako „konzum pro Otesánky“, ale jako „pravdivé poznání reality“, neboť jen poznání pravdy ho může osvobodit...
V obci, nerozhoduje svobodně jen jeden plnoprávný občan, ale mnohost plnoprávných občanů. Aby svoboda jednoho neomezovala svobodu druhého, musí v obci pro mnohost svobodné volbyplatit rovnost...
Kvalitu rovnosti a života v obci určují svobodní občané, nikoliv svoboda, jako produkt (poznání) kultury. Proto životu (soužití) v obci (v politice) není nadřízen kulturní článek (svoboda), ale politický článek (rovnost). V těchto pravidlech má však rozhodující slovo každý svobodný občan, plnoprávný, odpovědný a povinný v duchu obecní rovnosti.
Ústava TSO praví: Tři sociální sféry (politika, kultura, ekonomie) jsou od sebe jednoznačně odděleny v horní trojnosti orgánů. V dolní trojnosti organizací (obec, rodina aj., HO), se horní trojnost „slévá“ tak, že každá dolní organizace představuje trojnost („domíchanost“), v níž je hegemonem politika (v obci), kultura (v rodině) nebo ekonomika (v HO). Nebýt metodické nadřazenosti jednoznačné oddělených sfér horní trojnosti, byla by každá organizace dolní trojnosti „malou totalitou“...
Neumíte si s tím poradit jen proto, že to nemáte zažité (všichni máme zažitý jen některý druh totality). Zde platí Komenského „opakování je matka moudrosti“...
Pravíte: „Lidská důstojnost znamená to, že jsem svobodný a mohu se kdykoli sbalit a odejít, když mne bude někdo v práci ponižovat, anebo je lidská důstojnost rovnost, že jsme si rovní a nikdo mi nemá co poroučet?“
Odpovídáme: Kdykoliv sbalit a odejít můžete z HO jen tehdy, nejste-li na ní (HO) existenčně závislý. V opačném případě se nesbalíte a neodejdete, ale ohnete hřbet a budete své nadřízené poníženě poslouchat jako otrok otrokáře. Tzn., že lidskou důstojnost vám nezajistí samotná HO, ale především tzv. sociální jistota, zajištěná v TSO obcí (viz ZŽP a ZPP v Občanské smlouvě). Takto nejste na HO existenčně závislý a můžete tedy kdykoliv odejít. V TSO však nebudete odcházet proto, že vás nadřízený ponižuje. V HO TSO totiž nejste jeho zaměstnancem, ale spolupodílníkem na HO (viz Stanovy HO TSO). Tzn., že i organizačně nadřízený s vámi musí jednat jako rovný s rovným (jako podnikatel s jiným podnikatelem, jako s obchodním partnerem). V opačném případě neodejdete vy, ale on (z rozhodnutí občanského soudu)...
V HO TSO je tedy lidská důstojnost zajištěna osobní svobodou a sociální rovností, pod hegemonií bratrství (spolupodílnictví). Navíc je mimo HO (v obci) zajištěna také vaší sociální jistotou (ZŽP a ZPP).
Pravíte: „Zdá se mi, že kultura je tím, co určuje kvalitu ostatních sfér.“
Odpovídáme: Máte pravdu, neboť kultura vynikajících jednotlivců (objevy, vynálezy atp.) produkuje veškeré kvality (např. „kulturní plodiny“), které se prostřednictvím ekonomie (nabídky a poptávky) stávají dostupné všem (podle principu politické rovnosti)...
zmp
Drahoš
23.01.2011, 13:24:27 právo veta občana v obci
Reagovat
Nejúžasnější je to právo veta občana v obci.
Kdy i jeden jediný občan je schopen zabránit válce či bombardování a zabíjení jiných občanů... to považuji za tak neskutečně silný nástroj v mezilidských vztazích, že kdyby už v TSO neexistovalo nic jiného, tak už jen proto budu TSO podporovat ze všech sil...
Drahoš
23.01.2011, 13:22:11 výchova ke svobodě skrze útisk a dopuštění zla
Reagovat
Tak nám pomalu odcházejí ti, kteří se podíleli na tzv. sametové revoluci, na přechodu od tzv. socialismu k tzv. kapitalismu. Možná by ale bylo lepší začít: Tak JIM pomalu odcházejí lidé z klanu…
ONI, v rukách kterých je soustředěna moc nad občany, ONI se plácají navzájem po ramenou, co vše prý dokázali...až na těch šmouh, jak krásný je prý svět, který vybudovali...navzájem se vyznamenávají, dávají si ceny, dávají interwiev atp...
Já si kladu otázku, zda se skutečně mají čím chlubit. Všechna bída tohoto světa, která je kolem nás - nám ONI zanechali - to je obrazem JEJICH umění a toho, co ONI dokázali. Ano, i my neseme svůj díl viny. Nechali jsme JE totiž nad sebou vládnout, dobrovolně jsme JIM dali možnost dělat si s našimi životy a se světem to, co si svévolně umanuli ve své až chorobné ješitnosti a samolibé bohorovnosti.
Právě dnes jsem viděl na netu oslavu první prý češky, která byla ministryní zahraničí USA. Prý kolik dobra udělala pro svět…
Vzpomínám si, jak před pár lety mi v noci nad hlavou duněly motory bombardérů, které letěly právě na příkaz dobrácké vlády USA bombardovat civilní cíle v bývalé Jugoslávii.
Cítil jsem zoufalou bezmoc a byl ve mně strašný pocit a hrozné vědomí, že za pár minut tam budou umírat lidé... hrozné výčitky svědomí, že jsem neudělal dost, abych toto vraždění zastavil...tehdy jsem ztratil poslední iluze o dobráctví mocných aj. Vašků, politiků aj papalášů...
Chápu, že mnozí to nedělají vědomě, schválně, ale tím hůř, jsou-li zblblí...zmanipulovaní, podplacení...aby mlčeli a nemluvili o tomto veřejně...Jak je jinak možné, aby o tom nějaký politik nemluvil?
A vzpomínám si na film Slavnosti sněženek, jak se dvě party myslivců přetahovaly před školou o to, komu patří zastřelený kanec. Užuž se chtěli spolu muži rvát, když tu k nim přiběhla nezapomenutelná krásná paní učitelka herečka Libuše Šafránková a s něžnou naivní nevinností jim řekla něco v tom smyslu: Prosímvás, pánové, jaký příklad tady dětem dáváte? Copak se spolu neumíte domluvit, co to tady dětem předvádíte? Ve světě je tolik zla, ...no tak se přeci domluvte... zkuste to …domluvte se spolu… a zatleskala ručkama... A chlapi se před takovým prostým lidským gestem museli zastydět a sklonit a dohodli se…
Byť ve filmu, ale jestliže se dokážou dohodnout emočně zainteresovaní myslivci, aby se nedokázali dohodnout od zeleného stolu vládcové nad osudy lidí.
Možná se tím úpadkem, zlem, hladomory, válkami, terorismem, krizemi, které jsou ve světě, ukazuje nezralost vládců, a nebo spíše nám toto zlo dělají schválně, aby nás vyprovokovali, doslova vyhecovali k tomu, abychom sami dokázali, že se o své štěstí umíme postarat sami…Abychom dokázali svoji zralost a to, že sami víme, co chceme a jak to udělat…
Konflikt v Jugoslávii stál životy tisíců žen a dětí, o mužích ani nemluvě a to jen proto, protože Jugoslávie nechtěla přijat diktát FEDu a privatizovat majetek jako u nás, ale chtěla majetek předat lidem jako zaměstnanecké akcie zaměstnancům fabrik, chtěla převést majetek zaměstnancům do družstev, kde by si o něm a vlastně o sobě rozhodovali samotní občané, konkrétní lidé zaměstnaní v těch výrobních, obchodních aj. družstvech.
Právě mocní jsou překážkou míru v mezilidských a klidu zbraní v mezistátních vztazích.
Mocní si řeší svoje zájmy a komplexy. Je nezajímají obyčejní lidé. Naoko se tváří – ve volbách – že chtějí něco dělat pro lidi…. Nepřesvědčuje nás skutečnost o tom, že úplný opak je pravdou? Nedělají nevědomí politikové náhodou svým důvěřivým a naivním voličům, občanům to nejhorší, co mohou?
Vědomí lidé, ti, co jsou ještě nad těmito našimi nevědomými mocnými, a dávají příkazy těmto našim mocným, ti to nedělají ani pro peníze, ani pro slávu… vždyť nikdo o nich ani neví, ale oni – ti skutečně mocní, kteří to dělají vědomě - to dopuštějí s vychovatelským záměrem proto, aby ve svých žácích, v nás, v okrádaných a utiskovaných, v nás podváděných, ožebračovaných a týraných lidech probudili nadšení a touhu po lepším životě…po lidské důstojnosti, po svobodě, po dobru a pravdě…
TSO chápu jako komplexní systém chodu společnosti, jako geniální systém, který je schopen nyní bezmocným a podváděným občanům nabídnout lidsky důstojný život, za což děkuji.
Drahoš
23.01.2011, 12:16:52 slovanská jména žen
Reagovat
Protože tady odpovídáte na otázky a názory, které jsou nejen z oblasti sociologie, historie, bankovnictví, politologie atp., nazvěme to z tohoto fyzikálního světa - ale jsou i z oblasti – řekněme duševní či duchovní – zajímal by mne dopad toho, jestliže se ženy ve slovanské kultuře jmenují… jako patřící muži, tedy např. Novák-ová atp. Zajímalo by mne, jestli toto přivlastňovací -ová, které je pouze ve slovanských jazycích vnáší do kultury nějaký nový prvek. Má-li to až nějaký fyzický dopad.
Připadá mi, že slovanské ženy jsou potom nutně jiné. Projevuje se toto nějak v jejich povaze?
Je asi něco úplně jiného, když se dívka jmenuje např. Bohumila Pohodová, Malinová… a nebo nějak tvrdě nesklonně Karwick, Duster aj.
Díky Drahoš
ZMP VM
24.01.2011, 20:18:28 RE: Odpověď Drahošovi (23.01.2011 slovanská jména žen):
Reagovat
Dopadem toho, že slovanské ženy jmenují „jako patřící muži“ je ten, že u každého jména ihned víme také, zda patří muži nebo ženě.
Původ „přivlastňování žen mužům“ tkví v samotných principech stvořeni (světa relativních projevů), které na tomto webu podrobněji popisujeme např. při řešení Zénónovy aporie proti prostoru. Zde tedy jen stručně rozlišíme mužský princip tvaru (tvora) a ženský princip formy (otvoru).
Tvar představuje ohraničení, které je vně ohraničeného (má ohraničené uvnitř, jako je např. pozemek uvnitř ohrady). Proto je tvar vlastníkem obsahu, který si přivlastnil (ohraničil, objal, vzal do náruče, zabral).
Naproti tomu forma představuje ohraničení, které je uvnitř ohraničeného (ohraničené je vně, jako terén kolem propasti). Proto forma není vlastníkem obsahu, který si neumí přivlastnit (vzít do náruče, zabrat). Protože forma nemůže mít a nemá nijaký obsah, může se projevit jen jako otvor v cizím obsahu (v obsahu tvaru). Takto je relativní projev ženského principu formy vlastnictvím relativního projevu mužského principu tvaru. Jinými slovy, mužský tvar je vlastníkem obsahu i s ženským otvorem v něm.
Uvedenou realitu promítají do své mluvy právě jen Slované, ač si to dosud běžně neuvědomují. Slované jsou národem „Slova“ (Loga) a jako takoví mají nejdokonalejší jazyk a mluvnici, vhodnou právě k pravdivému poznání reality...
zmp
Pavel
08.01.2011, 09:44:06 Příklad z možných následků...
Reagovat
cituji...Při zkoušce z fyziky dostal jeden ze studentů následující zadání: „Popište, jak se dá zjistit výška mrakodrapu pomocí barometru.“
Student na ni velmi rychle odpověděl: „Upevníte dlouhý kus provazu k vrchu barometru, pak barometr spustíte ze střechy mrakodrapu až na zem. Délka provazu plus délka barometru se rovná výšce budovy.“
Tato vysoce originální odpověď naštvala profesora natolik, že dotyčného studenta okamžitě vyhodil. Student se však hájil tím, že jeho odpověď je nepopiratelně správná, a univerzita nakonec ustanovila nezávislého arbitra, aby případ rozhodl.
Arbitr usoudil, že odpověď byla opravdu správná, ale že v ní student neprojevil žádné podstatné fyzikální znalosti. Nakonec bylo rozhodnuto vyřešit problém takto: student dostane šest minut na ústní odpověď, ve které by prokázal aspoň minimální znalost základních fyzikálních principů. Student prvních pět minut jen mlčky seděl, přemýšlel a vraštil čelo. Když ho arbitr upozornil, že mu čas brzo vyprší, student řekl, že má vhodných odpovědí několik, ale nemůže se rozhodnout, kterou z nich použít. Když mu arbitr doporučil, aby si pospíšil, student odpověděl takto:
„Za prvé můžete barometr vynést na střechu mrakodrapu, hodit ho dolů a změřit, za jak dlouho dopadne na zem. Výšku budovy pak určíte podle vzorce h = 1/2gt² [kde g je gravitační zrychlení, t doba pádu a h výška budovy]. Ale barometr má smůlu.
Nebo pokud svítí sluníčko, mohl byste změřit výšku barometru, potom ho postavit na zem a změřit délku jeho stínu. Pak změříte délku stínu mrakodrapu a pomocí přímé úměrnosti už jednoduše určíte výšku mrakodrapu.
Kdybyste ale chtěl postupovat velmi vědecky, mohl byste k barometru přivázat provázek a použít barometr jako kyvadlo; nejprve na úrovni zemského povrchu a potom na střeše budovy. Výška se pak vypočítá z rozdílu gravitačního zrychlení určeného podle vztahu T = 2π√(l/g) [kde T je perioda kyvu kyvadla, l jeho délka, g gravitační zrychlení].
Pokud má mrakodrap vnější nouzové schodiště, bylo by asi jednodušší jít nahoru a vyznačit výšku mrakodrapu délkami barometru a potom je sečíst.
Jestliže však chcete být nudný a ortodoxní, můžete samozřejmě změřit barometrem tlak vzduchu na střeše a na zemi a převést rozdíl tlaku z milibarů na metry, čímž dostanete výšku budovy.
Ale protože nám ustavičně vtloukají do hlavy, že máme přemýšlet samostatně a aplikovat vědecké metody kreativně, bylo by nejspíš nejlepší zajít za vrátným a říct mu: ‚Nechtěl byste hezký nový barometr? Dám vám tenhle, když mi řeknete, jak je ten mrakodrap vysoký.‘“... :-)
Standa
20.12.2010, 17:58:28 K TSO
Reagovat
Pokud je lidem předávána nebo představována nová, nebo jim neznámá filosofie nebo idea, setkává se u různých lidí s různým přijetím.
Někdo nedočkavě sáhne po každé nové folosofii jenom proto, aby se ujistil, nakolik odpovídá jeho vlastním názorům. Pro takového člověka tato samotná filosofie příliš neznamená. Hlavní pro něj bývá obhajoba jeho vlastních názorů. Jestliže dílo v tomto ohledu splní jeho očekávání, stává se jeho vášnivým stoupencem a přilne k němu s nepochopitelnou silou. Pokud nesplní, pravděpodobně text znechuceně a zklamaně odloží s pocitem, že mu její autor (autoři) přinejmenším ublížil.
Jiného člověka se zmocní skepse, jakmile zjistí, že nová filosofie v sobě obsahuje něco, co on nikdy nečetl, neslyšel nebo nevymyslel. Ten by zřejmě zásadně nesouhlasil s obviněním, že jeho osobní postoj je vrcholem sobectví a netolerance, taková je nicméně skutečnost, i to, že se uzavírá před jakoukoli pravdou, která by mohla být v odmítaných věcech obsažena.
Oba uvedené typy lidí nikdy nepřekročí vlastní stín. Jejich zkostnatělost je dělá odolnými vůči pravdě a jejímu poznání.
Nejprve je nutné "zapomenout" na vše, co se člověk v minulosti naučil, aby nebyl ovlivněn žádnými předsudky, ale udržel si jasnou mysl ve stavu klidného, zaujatého očekávání. Protože nejlepším štítem proti pravdě je skepse, tento klid a důvěra mysli dovolí dovolí odhalit pravdu konkrétních tvrzení. Je to asi jediná cesta, jak si vypěstovat skutečně vytříbený smysl pro vnímání pravdy. Člověk by neměl být veden k tomu, aby slepě důvěřoval předkládané skutečnosti, aby věřil, že černé je ve skutečnosti bílé, musí si však zachovat přístup neodmítat nic jako nemožné nebo "utopické". To mu umožní prozatím odložit to, co je všeobecně považováno za "prokázané", a pátrat, zda by se na celou věc nedalo pohlédnout ještě z jiného, jím dosud nepovšimnutého hlediska, které by černou barvu proměnilo v bílou.
ZMP VM
20.12.2010, 18:21:57 RE:
Reagovat
I ti nejmoudřejší musejí být vždy připraveni změnit názor, ukáže-li se být nesprávný.
zmp
Standa
21.11.2010, 17:45:00 Cesta do zkázy?
Reagovat
Nemůžu říci, že by zhruba půl století obhajoby sociální spravedlnosti pro menšiny a ochrana přírody a životního prostředí přinesly viditelné výsledky. Ačkoli k určitému pokroku došlo, rasismus stále takřka všude vrhá svůj stín a životní prostředí nepřestává být ohrožováno přelidněním, znečištěním a stále se zrychlujícím ubýváním zdrojů, zejména pitné vody.
Je pravda, že ve všech oblastech lidské společnosti můžeme pozorovat úžasný technický pokrok, avšak tmářství a zlo s ním usilovně drží krok a často, jako třeba v současnosti, mají zřejmě navrch. Jak mohu být přesvědčen o bezpečné budoucnosti, když se nukleární zbraně mohou ocitnout v rukou zrůdných režimů a zkorumpovaných států? (A to nemluvím o státech, které už nukleární zbraně vlastní !) Co když nákaza terorismu zmutuje, metastázuje a nekontrolovaně se rozšíří jako středověká morová epidemie? Jak zoufalá bude existence lidstva v novém věku temnoty, až budou všichni živořit v neustálém strachu z fanatické masové vraždy?Je to děsivá představa, je však naivní se domnívat (jak nám vnucují generálové a politici), že když se podaří zavraždit pár vůdců oněch teroristů, je tím požár uhašen. Toto šílené násilí neustane, dokud se naše společnost nezbaví své chamtivosti a neskoncuje s bezprávím, které živí oheň násilí a nenávisti.
Naše primitivně materialistická společnost si musí přiznat nesmírnou vinu za chudobu milionů lidí, tvořících velkou většinu našich bližních na této kdysi krásné planetě, přiznat odpovědnost za to, že tito chudí se cítí poníženi, zbaveni lidskosti a důstojnosti. Můžeme se divit, že ve světě, kde hrstka nechutně bohatých lhostejně hledí na množství zajatců chudoby živořících z ruky do úst, jejichž děti ztratily naději na samotnou naději, plodí tyto propastné rozdíly jen zlobu a násilí?
Dnes jsou lidé právem pobouřeni ohromnými příjmy a odměnami bankéřů, průmyslových magnátů a pojišťovacích makléřů, užívajících si na úkor milionů svých spoluobčanů, kteří přišli o práci, o své domovy i o schopnost zajistit svým dětem dobré vzdělání a důstojnou budoucnost. Všichni společně se vrháme do zkázy a přitom nehledíme napravo ani nalevo, protože, jak se zdá, taková je a vždy byla naše lidská přirozenost.
A tak budeme stále jen po troškách přebírat odpovědnost za ostatní, vyzývat k nukleární umírněnosti a varovat před nadcházející katastrofou, kterou přinese klimatická změna a současně budeme dál rozpoutávat války o čistou vodu a privatizovat její poslední zdroje, a možná nás napadne zprivatizovat i poslední místa, kde je ještě čistý vzduch, protože taková je lidská přirozenost, přirozenost druhu, a ta se nezmění.
Existuje stará bajka o štírovi a žábě, kde štír prosí žábu, aby ho vzala přes řeku a žába odpoví: nikam tě nevezmu! Vy štíři máte jedovaté žihadlo! Ale štír ji dále přemlouvá, že by nikdy nezahubil přítele, který mu pomůže v nouzi. Žába konečně souhlasí a plave se štírem přes řeku. Když jsou v polovině, štír zničehonic žábu bodne. Umírající žába volá: lháři, říkal jsi, že mě nebodneš! Teď se oba utopíme! Štír na to odpoví: nemohl jsem si pomoci. Taková je moje štíří povaha.
Z uvedeného je zřejmé, proč uskutečnit TSO, bohužel rovněž vyplývá podstatná otázka: není největší překážkou realizace TSO lidská (štíří) přirozenost? Lze ji vůbec změnit?
ZMP VM
21.11.2010, 22:12:48 Odpověď Standovi (Cesta do zkázy?):
Reagovat
„...není největší překážkou realizace TSO lidská (štíří) přirozenost? Lze ji vůbec změnit?“
Lidská přirozenost je dána „usuzováním o vnímaném“, přičemž je tu úsudek rozhodujícím způsobem ovlivněn nikoliv vnímanou věcí samou, ale sympatiemi a antipatiemi, afekty, žádostmi atd. Tzn., že tento přirozený soud je tendenční (dle štírova: „nemohu si pomoci“) a tedy bezohledný, vražedně prolhaný, zkrátka nespravedlivý...
Přirozenost lze změnit pouze umělým zušlechtěním (výchovou), tj. nepravením nespravedlivého soudu ve spravedlivý soud. a/ nespravedlivý soud je dán „usuzováním o vnímaném“
b/ spravedlivého soudu lze dosáhnout „usuzováním na základě uvažování o vnímaném“
Je to právě umění logického uvažování (logos), co má být výchovou vštípeno lidské přirozenosti, co může překonat tendenčnost a nahradit ji ohleduplností, životodárnou pravdivostí, zkrátka spravedlností, která je s to, k tomu navíc připojit skutečnou svobodu a pravou lásku...
Naštěstí jsou na světě lidé, kteří svou přirozenost již zušlechtili, přestože jim v tom totalitní „výchova“ zuby nehty brání. Pokud se takoví lidé spojí, aby zavedli TSO, budou moci počet spravedlivých mnohonásobně rozmnožovat, neboť TSO jim v tom nejen nebude bránit, ale naopak je v tom bude účinně podporovat...
zmp
ZMP VM
20.12.2010, 18:20:17 RE: Odpověď Standovi (Cesta do zkázy?):
Reagovat
I ti nejmoudřejší musejí být vždy připraveni změnit názor, ukáže-li se být nesprávný.
zmp
Aleš
14.11.2010, 22:23:11 Když se chce
Reagovat
Po návratu z hokejového mistrovství světa v Německu, kde jsme zcela nečekaně zvítězili, na tiskové konferenci zazněla následující slova z ústa Jaromíra Jágra:
"…A hlavně bych chtěl říci lidem, kteří ztrácí naději a myslí si, že už to dál nejde, že se to už nedá zvládnout, že to je nemožné…tak si myslím, že jsme jim šli zářným příkladem. To si všichni mysleli o nás. A podívejte se, co jsme dokázali. Vyhráli jsme nakonec! Všichni by si to měli pamatovat, že nic není nemožné, že všechno jde, když se chce…"
Tato slova jako by zněla symbolicky pro naše životy, že máme naději… Lze tato slova Jaromíra Jágra vztahovat i k sociálnímu dění v ČR? Mají zde šanci naděje, které by mohly přinést skutečnou změnu směrem k dobru a pravdě?
Mimo jiné vzápětí i fotbalisté v Americe si prý řekli, že když dokázali vyhrát hokejisté, tak že i oni zaperlí a vyhrají…. a podařilo se jim také vyhrát. Vím, že sport nelze nějak spojovat s děním ve společnosti, ani to nelze brát jako nějaké znamení, nebo ano? Pravdou je, že se v současné ponuré atmosféře panující nejen kvůli dlouhodobě deštivému počasí – ale i proto, že v předvolebním čase lidé ani nevědí koho volit a jsou zhnuseni vzájemnými pomluvami a zesměšňováním politiků – tak vítězství hokejistů přineslo lidem radost a nadšení…. Neukazuje se, že toto sportovní dění má přesah i do dění politického…? Může být určitou indicií, znamením či návodem, že český národ má nyní svoji vlnu (jako surfař na moři) a jede a obrazně smete vše, co mu stojí v cestě? Včetně zločinného spiknutí mocných proti bezmocným…?
-zmp-
14.11.2010, 22:24:52 Odpověď Alešovi (když se chce)
Reagovat
Výrok „všechno jde, když se chce“ je víc optimistický než pravdivý. Co když se chce, ale neví se jak? Nikdy nejde vše, ale vždy jen to, co je možné (ví se jak)…
Sportovní dění nemá přesah do dění politického. Ve sportu je to sám hráč, kdo má možnost (ví jak) a chce vyhrát. V politice občané svou možnost delegují na volené zástupce. Občané tak sice chtějí, ale nemají možnost (nevědí jak). Jejich zástupci mají možnost (vědí jak), a chtějí (svůj vlastní prospěch na úkor občanů). Český národ tak jede na vlně zástupců lidu, kteří smetou vše, co stojí v cestě zločinnému spiknutí mocných proti bezmocným…
-zmp-
ZMP VM
10.11.2010, 17:47:58 Odpověď Standovi (práce)
Reagovat
Vyjděte na ulici, stačí před dům a ihned, kam jen pohlédnete, uvidíte kolik je všude třeba práce. Ač máme statisíce nezaměstnaných, přece tu potřebnou práci nikdo neodvede, protože mu ji nikdo nezaplatí. Tzn., že v současných totalitách není problém najít práci, ale najít slušně placenou práci. Není-li problém najít práci, není problém ani vytvořit pracovní místa. Problém je opět jen vytvořit slušně placená pracovní místa.
Nepřipadá Vám tento stav absurdní? Nepřipadá Vám tento absurdní stav (totalitní režim) jako v praxi realizovaná utopie?
Zdá se, že ne, protože za utopii prohlašujete TSO, který tu ještě není a nemohl se tedy neosvědčit, zatímco totalita tu již je a natolik se neosvědčila, že mluvíte o tisících nezaměstnaných.
Není to absurdní, že nepokládáte za utopii totalitu, ale TSO?
Není to právě absurdní uvažování většiny lidí, co umožňuje (např. demokratickými volbami) existenci absurdních režimů na jedné straně a absurdní zavrhování všeho, co se tyto absurdity snaží odstranit, na straně druhé...
Nahradíme-li absurdní uvažování reálným, nahlédneme, že příčinou nezaměstnanosti v utopických totalitách není nedostatek práce, ale nedostatek peněz. Tento nedostatek peněz je opět zcela absurdní, neboť se dává do oběhu stále víc a víc peněz, vyvolávajících nepřetržitou řadu inflací, protože je jich dáváno do oběhu podstatně víc (ve vyšší abstraktní hodnotě), než kolik trh nabízí zboží a služeb (konkrétních hodnot).
Z věci je zřejmé, že uvedené absurdní stavy, jsou v současných totalitních absurdistánech vyvolávány uměle, zločinnou manipulací s penězi.
Tzn., že absurdnost nad absurdnost je to, co pokládáte za „neutopické“...
A protože i Vaše hledání nápravy absurdní současnosti je zcela absurdní, zakazujete nám předem správnou odpověď na Vaši otázku, jakými kroky by se mělo začít s nápravou, co by se mělo udělat. Nepokládáte-li zavedení TSO za odpověď, pak ji ovšem neuznáte ani za začátek odpovědi. Jak potom s tímto absurdním zákazem zavést TSO můžeme odpovědět na Vaši otázku: „kde chcete vzít v TSO práci?“
Nezlobte se tedy na nás, že Vaše omezování nebudeme akceptovat a odpovíme:
Především je třeba zavést TSO, neboť eho metodika přináší nápravu všech totalitních (utopických) absurdit.. TSO totiž nehledá pro lidi práci, ale naopak chce lidskou práci osvobodit od otročení penězům (finančníkům). V TSO jsou peníze abstraktní mírou hodnoty odvedené práce v podobě zboží a služeb a jsou tedy v oběhu jen v takové abstraktní hodnotě, jaká je konkrétní hodnota tržní nabídky.
Základem veškeré práce je v TSO pro všechny práce schopné tzv. „základní pracovní povinnost“ (ZPP), zabezpečující produkci tzv. „základních životních potřeb“ (ZŽP) všech lidí, žijících v TSO. A protože ZŽP jsou stále zapotřebí, není v TSO nezaměstnanost možná.
Překvapuje nás, že Vám to vrtá hlavou, když je to výslovně uvedeno již v základní metodice TSO (Ústava TSO, Občanská smlouva, Stanovy HO TSO) uveřejněné na našem webu v Pilířích TSO a představující cca. tři až čtyři stránky textu. Není tedy problém se s touto základní metodikou seznámit.
Nuže, mimo ZPP není v TSO nikomu práce vnucována, neboť člověk není předurčen k práci (práci strojům!), ale ke svobodě. Chce-li kdo v TSO pracovat nad rámec ZPP, nikdo mu nebrání v podnikání, při kterém se nemusí obávat neúspěchu, neboť ZŽP má zajištěné v rámci ZPP. Je to totiž právě existenční strach ze zkrachování, co většině lidí brání v podnikavosti. Tento strach TSO naprosto spolehlivě odstraňuje...
Pokládáte-li tedy toto jediné možné východisko z totalitních absurdností za utopii, pak Vám není pomoci...
zmp
Standa
10.11.2010, 00:44:15 práce
Reagovat
Rád bych se Vás zeptal, protože mi to vrtá hlavou....kde chcete vzít v TSO práci? Dnes jsou zde statisíce nezaměstnaných, nejsou peníze na platy natož na almužny. Z čeho a jak chcete vytvořit pracovní místa? To je utopie. Odpovězte mi třeba, kde a jakými kroky by se dnes mohlo a mělo začít? Co by se mělo udělat, aby to bylo? Když řeknete: zavést TSO - to není odpověď. Děkuji.
Milan Chaloupka
08.11.2010, 14:07:35 Co je TSO?
Reagovat
Je TSO učení, idea, ideologie nebo dogma či doktrina? Zajímavé je i slovo režim. Jednou, až se TSO zavede, bude se také říkat: V současném režimu. Přitom to slovo je hrozné. Zní lidsky ponižujícím způsobem už preventivně. Slyšel-li bych slovo režim TSO, tak bych to už předem odmítal a z takového režimu bych nejraději utekl.... Ale vím, že to jsou jen slova... i když, ta slova mají ale nedozírný význam a dopad... Mohlou být vnímána mnoha způsoby. Ve slově ideologie cítím jakousi pachuť předchozího režimu - komunismu, ale i nacismu - jako kulturní totality a i vlastně současné ekonomické totality - kapitalismu. Slovo Ideologie mi zní v uších jaksi pejorativně. Můžete mi objasnit vztah těchto slov k TSO? Co je tedy TSO? Děkuji.
ZMP VM
09.11.2010, 19:51:53 RE: Co je TSO?
Reagovat
Odpověď M. Chaloupkovi (Co je TSO?):
TSO je idea, metoda či představa správného uspořádání mezilidských vztahů... Až se TSO zavede, pak jeho příslušníci nebudou říkat „v současném režimu“, neboť režim představuje něco vnucovaného, předepisovaného bezejmenné většině (tzv. "lidu"), ve prospěch tzv. „vyšších zájmů“ (menšinové elity). Naopak TSO představuje možnost samostatného, nekonfliktního a svrchovaného konání každého jedince, omezovaného jen jeho vlastní svobodnou (ohleduplnou) vůlí. Občanství v TSO je podmíněno požadavkem ohleduplnosti vůči ohleduplným... Zatímco idea představuje jakýsi vzor (předlohu), podle kterého se můžeme (ale nemusíme) zařídit, Ideologie je způsob vnucování ideje (vč. dogmat či doktrín) naléháním, ohlupováním, obelháváním. Ideologie je produktem tendenční vědy, filosofie a teologie, zkorumpované totalitním režimem. Příslušností k totalitě je tzv. „lidu“ (většině) vnucena doktrína loajální ohleduplnosti vůči bezohledným (menšinové elitě)... Aby mohla být většina porobena ideologií (neevokuje odpor tak, jako zjevné násilí), zavedla elita tzv. "povinnou školní docházku". Státní vyučovací osnova pak do hlav důvěřivých školáků nalévá výhradně autoritativní ideologii (viz "Ideologie" v Pilířích totality), resp. zideologizované psaní, čtení, počítání a mentorování...
zmp
ZMP VM
04.11.2010, 16:55:36 Odpověď Milanovi Chaloupkovi (způsob jak platit dluhy)
Reagovat
Úvodem je třeba říci, že v daném případě vůbec nezáleží na tom, jak recepční k tisícikoruně přišel. Mohl si ji půjčit, mohl ji ukrást, zfalšovat atp. Vždy by její oběh dopadl stejně.
1/ Pět dlužníků tvoří uzavřený okruh:
a/ recepční dluží řezníkovi za maso
b/ řezník dluží chovateli za vepře
c/ chovatel dluží dodavateli za krmivo
d/ dodavatel dluží prostitutce za služby
e/ prostitutka dluží recepčnímu za pronájem pokoje
Totéž lze ovšem vyjádřit jednodušeji, bez uzavírání bludných kruhů (tj. bez ohlupování):
Já dlužím pekaři za chleba, mlynář dluží mně za opravu mlýna. Ač se oba dluhy vztahují k různým věcem (chlebu a opravě), u obou lze vyjádřit jejich hodnotu penězi, v daném případě ve stejné výši 1000 Kč.
2/ Vyrovnat dluhy tu pak lze čtyřmi různými způsoby:
a/ mlynář mi dá 1000 Kč., a já je dám pekaři
b/ mlynář dá 1000 Kč. (mým jménem) rovnou pekaři
c/ mlynář mi dá mouku v hodnotě 1000 Kč., a já ji dám pekaři
d/ mlynář dodá mouku v hodnotě 1000 Kč. (mým jménem) rovnou pekaři
V obou případech (1abcde a 2abcd) vznikly dluhy poskytnutím konkrétního zboží a služby. V prvním případě jsou dluhy vyrovnány oběhem bankovky (tisícikoruny). V druhém případě (2cd) může bankovka sloužit jen jako abstraktní „míra hodnoty“ konkrétního zboží a služeb, aniž by musela být vytisknuta a dána do oběhu.
V prvním případě (1abcde) musíme řešit otázku, kdo je oprávněn tisknout bankovky a dávat je do oběhu (jak přišel recepční k tisícikoruně), v druhém případě se stačí dohodnout jen na používání stejné abstraktní míry hodnoty konkrétního zboží.
Z věci je zřejmé, že to, na čem v obou případech záleží, nejsou peníze, ale zboží a služby. Peníze tu mohou mít pouze pomocnou funkci:
A/ jako „abstraktní míra hodnoty“, na jaké se mezi sebou dohodneme
B/ jako „poukázka na zboží a služby“, které se za ně zavazujeme vzájemně poskytovat
Ani v případě „B“ se však peníze nemusí být ještě oběživem, neboť mohu pekaři zaplatit za chleba dlužním úpisem (dluhopisem v hodnotě 1000 Kč.), tj. poukázkou na mé zboží (služby), které si pekař u mě může kdykoliv vyzvednout a dlužní úpis mi vrátit. Já ovšem nemusím vrácený dluhopis roztrhat, ale mohu jím pekaři platit za chleba opakovaně.
Kdybych však pekaři za dluhopis nemohl nic dát, neměl by pro pekaře žádnou cenu a nikdy by mi za něj chleba neprodal.
Z věci je mj. zřejmé, že peníze mají smysl jen jako „dluhopisné poukázky na zboží (služby)“ a že jich nesmí být v oběhu víc, než zboží...
Nyní se musíme ptát: Kdo je oprávněn vystavit poukázku (dluhopis) na mé zboží? Já, stát, banka (státní, evropská, světová aj.) nebo někdo jiný?
Samozřejmě, že na mé zboží smím vystavit dluhopis pouze já, pekař na své zboží, mlynář na své zboží atd.
Protože se dluhopis vejde do kapsy, zatímco chleba a mouku musíme táhnout na káře, je zřejmé, že snadnější je nakupovat zboží za dluhopisy než vyměňovat zboží za zboží. Tzn., že peníze mohou usnadnit tržní směnu...
Protože dluhopisem může platit také mlynář mně (za mé služby), nemusím dluhopis vracet mlynáři (za mouku, kterou nepotřebuji), ale mohu jím zaplatit pekaři (za chleba který potřebuji). Mlynáři pak jeho dluhopis vrátí pekař (za mouku, kterou potřebuje). Tak se dluhopis (mlynářův, pekařův či můj) může stát oběživem...
Kontrolní otázka: K čemu je tu probůh zapotřebí státu, či banky?
Zůstane-li emise peněz (dluhopisů) v oprávněných rukou (mých, mlynářových a pekařových), nikdy nedojde k jejich znehodnocení inflací a ceny zboží zůstanou na věky věků stejné. Pokud by někdo z nás dal do oběhu víc peněz než vyprodukuje zboží, dopustí se zločinu „penězokazectví“ (falšování peněz), za který bude vzápětí dopaden a donucen k náhradě způsobené škody, přičemž jeho dluhopisy již nikdy nikdo nepřijme.
Skutečnost, že dnes počítáme s inflací, jako s naprostou samozřejmostí, ukazuje (nade vší pochybnost), že jsme systematicky okrádáni někým (bankami), kdo dává do oběhu (nakupuje za) ničím nepodložené peníze (falešné, padělané), bez jakéhokoliv postihu, neboť tyto zločiny jsou chráněny státem, jako zákonné...
To jediné, co zde potřebujeme (já, mlynář a pekař), je společná evidence emise dluhopisů, jako oběživa v míře hodnoty zboží na společném trhu. K této evidenci můžeme zaměstnat úředníka, který je nám odpovědný (podřízený) a bude nám skládat účty, nikoliv nadřízený (nezodpovědný) jako stát, či banka...
zmp
Milan Chaloupka
04.11.2010, 15:11:08 Hádanka
Reagovat
Zdravím,
přikládám text, který se mi náhodou dostal do rukou. Text uvádí způsob, jak lze jednou bankovkou zaplatit více dluhů, které v součtu několikanásobně překračují hodnotu této bankovky. Je mi to podezřelé, ale logika textu je dokonalá, není v ní žádná chyba, ani nic nereálného. Bylo u něj přiloženo mnoho komentářů, které nepřikládám, neboť mě zajímá vaše reakce na tento "hlavolam".
VLASTNÍ TEXT:
Venku je smutný podzimní den. Časy jsou nelehké, všichni jsou zadlužení. Vezmu 1 000,- Kč, jdu do hotelu, položím těch 1 000,- Kč na pult v recepci a řeknu, že si chci prohlédnout pokoj , neboť chci zde strávit jednu noc. Odejdu na prohlídku pokoje. Recepční sbalí 1 000,- Kč a běží splatit dluh u řezníka. Řezník sbalí těch 1 000,- Kč a fofruje splatit svůj dluh zemědělci - dodavateli vepřů. Dodavatel vepřů upaluje splatit těmi 1 000,- Kč svůj dluh dodavateli krmiv. Dodavatel krmiv jde co mu dech stačí těmi 1 000,- Kč zaplatit dluh místní prostitutce, které se také těžce dotkla hospodářská krize a začala poskytovat své služby na úvěr. Prostitutka sebere oněch 1 000,- Kč a utíká splatit dluh recepčnímu v hotelu za nezaplacený pokoj. Recepční hotelu rychle položí těch 1 000,- Kč na pult, neboť již se vracím z prohlídky pokoje. Vezmu si zpět svých 1 000,- Kč a poděkuji s tím, že mi pokoj nevyhovuje. Odejdu do sousedního hotelu (nebo jinam) se svou tisícikorunou. Nikdo nic nevyprodukoval, nikdo nic nevydělal, ale dotčení lidé jsou bez dluhů a vzhlíží do budoucna s optimismem. Taktéž já.
milos jahoda
27.10.2010, 20:56:51 Komu patří zdroje?
Reagovat
Chtěl bych se zeptat, jakým způsobem se v TSO budou dělit přírodní zdroje? Každá obec má jiné surovinové podmínky, ale suroviny nikdo nevlastní, neměly by je vlastnit ani obce. Kdo tedy suroviny vlastní a kdo má právo s nimi nakládat a rozhodovat o jejich využití? Obec, svaz obcí?...
Co když má jedna obec hodně lesů a sousední je nemá vůbec. Jak je mezi sebou budou obchodovat? Co když bude jedna obec druhou vydírat? I v TSO? U lesů je to ještě v pohodě, těch máme dost. Ale co třeba u drahých kovů, nebo nafty? Ty se mohou vyskytovat třeba jen na jednom místě v republice, nebo kontinentu. Komu tedy patří? Občanům v dané obci, nebo všem občanům daného kontinentu? Nebo dokonce celého světa?...
ZMP VM
28.10.2010, 12:30:46 RE: Komu patří zdroje?
Reagovat
odpověď milos jahodovi (komu patří zdroje?):
Začněme nejdříve jednoduchým příkladem přírodního zdroje, v podobě pramene vody. Pramen vyvěrá ze země sám, takže příslušný pozemek nelze využít jinak, než jako místo kde pramení pitná voda. Tzn., že nikdo není pramenem poškozen a nikomu tedy nepřísluší nijaká náhrada škody. Naopak, každý (z široko dalekého okolí) si může z pramene načerpat vody, kolik jen unese.
Jsou ovšem také lidé slabí, nemocní a staří, líní, nebo prostě nemají čas si pro vodu dojít sami. Dohodnou se tedy s někým na podmínkách, za kterých jim vodu přinese on.
Mezi dohodnuté podmínky přirozeně patří především cena, za kterou je ochoten vodu přinést. Všimněme si, že je tu řeč o ocenění jeho práce (jeho přínosu), nikoliv o ocenění vody, která jeho přínosem není (není jeho vlastnictvím), přestože ji přinese. Proto Ústava TSO mluví o obchodování s přírodními zdroji pouze v míře (ceně) přidané hodnoty.
Máme tu tedy podnikatele v oboru „nosič vody“.
Pokud se nosič staví do fronty, a nabírá jako jiní (kolik unese), až na něj přijde řada, potud se nijak neliší od ostatních, kteří vodu čerpají pouze pro sebe. Pokud si však pořídí cisternu, protože se mu rozrostla klientela, tu již ostatní u pramene nějak poškozuje (např. zdržuje). Tu již do hry vstupuje obec, v jejímž katastru se pramen nachází. Snadno by se totiž mohlo stát, že by si podnikatel pořídil více cisteren, které by k prameni již nikoho jiného nepustili. Cisterny by časem nahradil potrubím a z nosiče vody by se nám vyklubala žába na prameni. Nikdo by již nemohl k prameni, takže by všichni museli využívat služeb žáby, která by svého monopolního postavení na trhu s vodou samozřejmě zneužila a mimo svých služeb by prodávala také vodu, jakoby to byl její majetek.
Řečeno odborně, hatmatilkou učených ekonomů, žába na prameni by využívala práva „volného trhu“ k diktování „volné ceny“. Každému je tu jistě zřejmé, že pojmem „volnost“ se tu vztahuje pouze k diktátu žáby, nikoli k jejím odběratelům, kteří se ve vztahu k žábě stali nevolnými. Učení ekonomové již nedomýšlejí (nebo zamlžují), že se tu pojmy „volný trh“ a „volná tvorba cen“ vztahují pouze k nabídce (žábě), v žádném případě k poptávce (k odběratelům). Odborní ekonomové tu určitě namítnou: Ale dyť poptávka nemusí u žáby nakupovat a tím ji donutí snížit ceny. Odborníci mají, jako vždy teoreticky pravdu. Nekupujte vodu a voda pak bude za babku. Žába zkrachuje a pramen bude zase volně přístupný. Prakticky to však znamená: Pochcípejte žízní!
V tzv. lidová pohádka: „Tři zlaté vlasy děda vševěda“ nám nabízí jiné řešení: „Tu žábu zabijte!“
Zdravý rozum totiž praví: Proč mají chcípat žízní miliony, či miliardy, když úplně postačí, aby chcípla jedna žába...
K žábě na prameni nikdy nedojde, pokud do podnikání nosiče vody zasáhne obec, tj. občané, kterým nosičova cisterna začne překážet v čerpání vody. Nejde totiž o to, zabránit nosičovi vody v poskytování užitečné služby co největším počtu potřebných. Jde o to, aby poskytování služeb jedněm, nebránilo v přístupu ke zdrojům ostatním. Tzn., že nosič vody musí s obcí (s ostatními u pramene) uzavřít smlouvu, za jakých podmínek smí z přírodního zdroje čerpat víc než ostatní, a jakým způsobem jim nahradí případně způsobenou škodu.
Takové smlouvě se říká také „disposiční právo“.
Míra poškozování ostatních je podstatně vyšší tam, kde surovina z přírodního zdroje nevyvěrá volně na povrch, jako je tomu u pramene vody. Tehdy je třeba zemi rozkopat, někam odkládat hlušinu, odpady, exhaláty atd. Tehdy je totiž poškozováno také životní prostředí ostatních. Tehdy také smluvní strany daleko odpovědnější zváží, zda je tu přínos z těžby suroviny vyšší, než způsobená škoda na životním prostředí. Disposiční právo pak bude zahrnovat podstatně víc smluvních podmínek a také podstatně vyšší míru nahrazování škody poškozovaným (obci).
Všimněme si, že jsme tu vystačili zcela s „disposičním právem“, aniž jsme se museli zabývat otázkou „vlastnictví přírodních zdrojů“. Disposiční právo k přírodním zdrojům totiž nepřekáží podnikání, ale vydírání. Naproti tomu vlastnictví přírodních zdrojů (půdy a surovin) je odvěkou příčinou sociálních konfliktů (vydírání, válek, strádání a utrpení vůbec).
Je-li totiž předmětem tržní ceny pouze přínos podnikatele (práce a vynaložené náklady), nikoliv z přírodního zdroje těžená surovina, pak se nikdo nemusí trápit tím, že určitý přírodní zdroj (např. pramen vody) není v jeho dosahu. Může totiž využít služeb (nosiče vody), jejichž ceny (ve srovnání s vyděračskými cenami žáby na prameni) jsou přijatelné a stabilní. A naopak se nikdo nemusí strachovat o přírodní zdroj, který v jeho dosahu je, neboť si ho nikdo nemůže podvodně či hrubým násilím přivlastnit, kdokoliv (nejen občan příslušné obce) se však může vůči němu ucházet o disposiční právo...
zmp
admin tso
10.10.2010, 00:00:38
Reagovat
qed napsal:
22.9.2010 v 10.08
Právo by predovšetkým malo byť rovnaké pre všetkých (tj. rovnoprávnosť) a malo by byť len negatívne, tj. hovoriť o tom, čo sa nesmie, nie o tom, čo sa musí. Takéto právo je právom liberálneho kapitalizmu, kde jediná vec, ktorá sa nesmie, je iniciovať násilie. Násilie je definovanie ako kradnutie resp. poškodenie súkromného vlastníctva. Súkromne vlastnený objekt je ten, o ktorom môžm zvrchovane rozhodovať jeho vlastník.
admin tso
10.10.2010, 00:01:14
Reagovat
zmp napsal:
22.9.2010 v 18.18
Přesně to sleduje zásada nepoškozování, resp. náhrady škody. To je také jediné kritérium, jímž se v TSO řídí občanský soud. Vyjmenovávat různé možnosti poškození není třeba.
Liberální totalita nemůže garantovat nenásilí, neboť je sama násilná.
zmp
admin tso
10.10.2010, 00:01:35
Reagovat
qed napsal:
22.9.2010 v 18.28
V čom je násilná?
admin tso
10.10.2010, 00:02:00
Reagovat
zmp napsal:
22.9.2010 v 20.34
Násilnost liberálního státu (jako ostatních totalit) podrobně popisuji na tomto webu v tzv. "Pilířích totality" (politika, kultura a ekonomika shora). Jednotlivé výklady sice nejsou dlouhé (max. dvě stránky formátu A4), jejich opakováním v diskusi by však diskuse zbytečně narůstala. Proto se omlouvám, že na tuto otázku odpovídám odkazem.
zmp
admin tso
10.10.2010, 00:02:32
Reagovat
qed napsal:
22.9.2010 v 21.01
Piliere totality som prečítal úplne všetky a s niektorými vecami som fakt nesúhlasil. Môžte mi dať odkaz aspoň na konkrétne PDF-ko, resp. aj jeho časť, v ktorej sa vysvetlenie, prečo je liberalizmus totalitný, nachádza?
admin tso
10.10.2010, 00:02:57
Reagovat
zmp napsal:
23.9.2010 v 8.09
Zdá se, že nedorozumění tkví v pojmu "liberalizmus", pod nímž vy míníte něco jiného než my. My se držíme toho, že současné tzv. "demokracie" se pokládají za liberální, jsou však veskrze tím, co nazýváme "ekonomickou totalitou".
Vy patrně mluvíte o "liberalismu se všeobecně akceptovanou etikou", což v současné době nikde neexistuje.
zmp
admin tso
09.10.2010, 23:57:59
Reagovat
Pracovní tým napsal:
10.5.2010 v 8.52
Pracovní tým
Před několika dny jsem hovořil s jedním svým známým, a po přečtení webových stránek TSO reagoval několika otázkami, které se nyní pokusím tlumočit:
1. Tento člověk projevil názor, zda lidé propagující TSO nepromítají do tvorby nové společnosti pouze svou vlastní nespokojenost, svoje eventuální komplexy, vlastní neuspořádaný život a eventuálně finanční nebo materiální problémy…
2. někde si v diskusi na Obnoveném fóru přečetl, že každý člověk musí se změnou začít sám u sebe a ptá se, zda to není problém právě lidí kolem TSO.
3. Rovněž se dočetl, že lidé spokojení v dnešní době jsou v podstatě otroci, kteří svůj stav nevnímají a proto ho nejsou ochotní a schopní měnit. Ptá se, zda to není určitý způsob „vydírání“, který má lidi přinutit nebýt otroky z hlediska tvůrců či zastánců TSO.
4. Projevil obavu, zda společnost, ve které bude pouze Základní pracovní povinnost, nesníží motivaci a výkonnost lidí a tím by se tato společnost přiblížila z jeho pohledu a poněkud nadneseně společnosti prvobytně pospolné, kde lidé pouze zajišťují pouze své vlastní potřeby. Jako největší nebezpečí v této souvislosti vidí zásadní zaostávání vůči okolnímu světu, kde TSO nebude, zato bude vysoká výkonnost a jak se v dnešní době hodnotí „vysoká tvorba HDP“
5. V této souvislosti se zmínil o rozdílech ve společnostech ve vztahu k finanční krizi v Řecku. Spekuluje se o tom, že Řekové se do této situace dostali vlivem bank, ale je z jeho pohledu zajímavé, že do stejných problémů se nedostalo např. Dánsko nebo Norsko, když banky fungují všude se stejnými záměry a na stejných principech… Ptá se, zda chyba není v rozhodující míře na straně řeckých politiků a občanů (u státních zaměstnanců absurdní příplatky za včasný příchod do práce, odchod do důchodu ve 40-50 letech, podle odhadu až 5násobný počet státních zaměstnanců proti skutečné potřebě a obecně výše platů a důchodu 2- 3 násobně vyšší než u nás a neodpovídající výkonnosti ekonomiky)…
admin tso
09.10.2010, 23:58:38
Reagovat
Aleš napsal:
10.5.2010 v 12.04
Na „pracovní tým“ ohledně Řecka, bod 5
Myslím si, že kdyby FED a banky nedřely občany a tedy stát z kůže, tak by občané klidně mohli brát plat 10x vyšší než máme my. V TSO vlastně neexistují jako takové důchody, tedy starší lidé jen nebudou vykonávat zákl. prac povinnost Z hlediska toho ,že dnes cca 95%příjmů člověk dává na daně a různé odvody státu, mi vůbec nepřipadá fantastické, aby lidé mohli mít jen ZŽP bez ZPP klidně i ve 40 letech a mohli se tak plně věnovat seberealizaci, umění, bádání, koníčkům, výchově apod.
Spíše mi připadá, že masmédia se zde snaží vzbudit u občanů odpor vůči Řekům. My tady máme houbelec a ještě musíme doplácet či půjčovat si dluh na Řeky, kteří se mají 3x lépe než my… Je jasné, že toto může všechny naprudit.
Ale já si říkám, že možná takové výhody jako dosud měli Řekové, by mohli být normálem pro všechny lidi, státy, kdyby tu všichni celosvětově (skrze filiálky a přisluhovače FEDU) nebyli zadluženi nějaké soukromé firmě FED.
admin tso
09.10.2010, 23:59:33
Reagovat
zmp napsal:
10.5.2010 v 14.17
Odpověď pracovnímu týmu (názory známého):
Nejsou jen lidé inteligentní, vychytralí, chytří a hloupí, ale také tací, kteří jen chtějí vypadat chytře. Jejich, takto motivované otázky ve skutečnosti nejsou otázkami, ale pouhým shazováním všeho, na co jejich zdánlivý rozum nestačí. Jako v Ezopově bajce o lišce a hroznech, na které nemohla dosáhnout: „Stejně jsou kyselé!“
Co na takovou nejapnost rozumného odpovědět?
1. Navrhovatelé do TSO nepromítají svou nespokojenost, protože jsou s totalitou naprosto spokojení a chtějí v ní žít na věky. Pravdou je, že TSO navrhujeme jen kvůli svým komplexům méněcennosti a svému neuspořádanému životu (drogy, alkohol, recidiva, exhibicionismus atp.) a také kvůli svým finančním a majetkovým problémům, neboť provozování webových stránek TSO nám vynáší miliony…
2. Protože jsme s totalitou naprosto spokojeni, nemusíme se změnami začínat sami u sebe…
3. Strašení lidí otroctvím v totalitách je skutečně vydíráním, které nám vynáší zmíněné miliony…
4. Otázku je, zda dotyčný do své obavy ze zaostalosti TSO, nevnáší svou vlastní zaostalost…
5. Otázkou je také, zda dotyčný není jen zmanipulovanou hlásnou troubou ohlupující argumentace MMF.
a/ absurdní příplatky za včasný příchod do práce:
- Jaký je rozdíl v tom, budu-li zaměstnanci z jeho 10 000 strhávat za pozdní příchod 1000, nebo mu za včasný příchod k jeho 9000 připlatím 1000?
b/ odchod do důchodu ve 40-50 letech:
- Jaký je rozdíl v tom, vyplácím-li lidem nad 40-50 let příspěvky v nezaměstnanosti a na jejich místa beru jen mladé, nebo je rovnou pošlu do důchodu, aby uvolnili místa mladým?
c/ podle odhadu až 5násobný počet státních zaměstnanců proti skutečné potřebě
- Totality mají 100% zbytečných státních zaměstnanců!
d/ obecně výše platů a důchodu 2- 3 násobně vyšší než u nás:
- Netoužíme snad také my po vyšších platech a důchodech? Komu vyhovuje Řekům ubrat, aby nám nemuseli přidat?
e/ výše platů a důchodů neodpovídající výkonnosti ekonomiky:
- Kdyby příjmy Řeků neodpovídaly výkonnosti ekonomiky, neměli by za přebytečné peníze co koupit. Mají-li co koupit, pak množství peněz v oběhu odpovídá množství zboží na trhu, tj. výkonnosti ekonomiky…
-zmp-
admin tso
09.10.2010, 23:54:14
Reagovat
Radim Lhoták napsal:
4.5.2010 v 22.45
Pánové, máte asi pravdu v tom, že moje představa diferencovaného společenství vyžaduje diferencovaného člověka, a takových je opravdu málo. Nicméně, považuji to za jedinou možnou cestu, jak se vzepřít systému, který nás postupně okrádá o poslední zbytky svobody. A může s tím začít kdokoliv, v jakémkoliv počtu a okamžitě. Myslím, že se to už i leckde ve světě děje. Přitom si nemyslím, že má smysl lidem, kteří se na takovou cestu odporu dají, předepisovat univerzální pravidla. Každý si musí najít ten správný způsob vnitřní organizace, jaký mu odpovídá. Nastínil jsem jeden model, může jich však existovat více, byť takových, v kterých bych se třeba zrovna já necítil ve své kůži, např. s podporou náboženství, které mně osobně nevyhovuje. Nejvíce bude záležet na vnitřní síle a soudržnosti, aby ta společenství měla úspěch. Na způsobu, jak se toho dosáhne, zase tak moc nezáleží, podmínky budou mít všichni stejné, a nakonec si myslím v praxi všichni dojdou k podobným principům, jaké ověřila předmoderní tradice.
TSO však předpokládá, že současný člověk ve většinovém názoru nejen že pochopí TSO a bude ho volit, ale bude schopen podle něho fungovat. Navíc předpokládáte, že se TSO prosadí v rámci systému současné moci, a to je utopie. Pokud nejste schopni dát dohromady pár lidí a začít TSO praktikovat bez ohledu na okolí, ale vyžadujete, aby se to prosadilo v širší míře, a myslím, že tak je to celé postaveno (horní, dolní úrovně, principy fungování již rozvinuté organizace), potom nemáte šanci. Svobodu už si nemůžeme zvolit, tu si musíme vybojovat.
admin tso
09.10.2010, 23:56:01
Reagovat
zmp napsal:
5.5.2010 v 10.14
Odpověď p. Lhotákovi (svobodu si musíme vybojovat):
Tentokrát začnu od konce.
Cituji: „Svobodu si nemůžeme zvolit, tu si musíme vybojovat.“
Dokonalá pravda!
Nyní přeskočím na začátek.
Cituji: „Přitom si nemyslím, že má smysl lidem, kteří se na takovou cestu odporu dají, předepisovat univerzální pravidla. Každý si musí najít ten správný způsob vnitřní organizace, jaký mu odpovídá.“
Souhlasíme s výhradou: V tisíciletých dějinách, kam až paměť lidstva sahá, se stále znovu a znovu setkáváme s bojem o sociální svobodu. Tento boj byl častěji ztracen, občas také vyhrán. A právě v okamžiku vítězství se dostavila trapná otázka: Co dál!? Právě na tento okamžik střehla nějaká totalitní hlava a předložila vítězům lákavé řešení: Tábor! Osvícená monarchie! Demokracie! Liberalismus! Fašismus! Socialismus! atp. A protože vítěze nic lepšího nenapadlo, octli se rázem zase v tom, z čeho se chtěli vymanit, tj. v centralistické totalitě. Všechna krev byla prolita marně.
Proto souhlasíme s tím, že se lidem nemá nic předepisovat. Souhlasíme také s tím, že si každý musí najít takový způsob sociální organizace, jaký mu vyhovuje. Jen varujeme: Ať to udělá předem! Před bojem! Po boji bude pozdě…
Cituji: „Navíc předpokládáte, že se TSO prosadí v rámci systému současné moci, a to je utopie.“
Odpovídám: Není-li utopií, že se svoboda musí vybojovat, pak také není utopií, že se TSO musí vybojovat v rámci současné moci…
Cituji: „vyžadujete, aby se to prosadilo v širší míře“
Odpovídám: Řekli jsme již, že TSO nelze zavést na celé Zeměkouli, neboť vždy tu bude většina lidstva, která ještě nedospěla k svobodomyslnosti. Tzn., že TSO lze zavést jen lokálně. V jaké míře? V jaké to bude možné! Bude-li TSO zavedeno, byť v sebemenší míře, pak zapůsobí jako kvas v chlebovém těstě. Okolní utlačované národy ho budou mít na očích a budou ho chtít napodobit…
-zmp-
admin tso
09.10.2010, 23:56:42
Reagovat
Radim Lhoták napsal:
5.5.2010 v 13.58
Dobrý den, pane Pospíšile, s Vašim posledním příspěvkem je nutno v zásadě souhlasit. Přesto bych Vás opravil v některých formulacích. Svobodu si nelze vybojovat v rámci systému ale proti systému, pokud nepředpokládáte, že se Vám podaří prosadit TSO v celé republice parlamentní cestou, o čemž velice pochybuji. V tom boji jsou potom dvě možnosti:
1) Stávající systém porazit minimálně v měřítku jednoho státu. To znamená revoluci či převrat, k čemuž bych doporučení nedal právě pro poznatky, které sám ve svém příspěvku uvádíte. Není vůbec jisté, že vůdci takového převratu přinesou skutečnou svobodu, nemyslím si ani, že společnost jako celek je zralá na to, zavést nějaký nový společenský řád typu TSO, i pokud by byl bezesporný.
2) Navzdory systému začít zakládat organická společenství, osady, rodové pospolitosti jako lokální buňky, které budou žít svobodně nezávisle na systému. Tak může být postupně vytvořena základa s již vyzkoušeným vnitřním řádem schopným v budoucnosti převzít širší autoritu. Pro takové malé a uzavřené celky se ovšem TSO nehodí, zvláště budou-li postaveny na pokrevním svazku.
admin tso
09.10.2010, 23:57:16
Reagovat
zmp napsal:
5.5.2010 v 15.15
Odpověď p. Lhotákovi (jak změnit systém):
V příloze č. 01c „Jak zavést TSO“ uvažujeme podobně. Buď shora (parlamentní cestou) nebo zdola, zakládáním obcí, organizací kulturních a hospodářských v duchu TSO (s Haškovským: „v mezích totalitního zákona“). Obojí je již bojem proti totalitě a na úkor totality. Zda je pro jednu z těchto cest doba zralá, to musí osvědčit dostatečný počet lidí, bez nichž zůstane každý program nenaplněnou možností. Je však důležité, aby lidé věděli, že taková možnost existuje. Aby se bezradné úvahy přesunuly z pozice „co si počít“, na pozici: „jak to uskutečnit“. Nyní jsme ve fázi osvěty (co si počít), abychom získali lidskou základnu. Získáme-li pro své řešení dostatečný počet lidí, pak může rozhodnout i náhoda, neboť: „náhoda přeje připraveným“. Totalita dělá maximum pro to, aby v lidech proti sobě vzbudila co největší nenávist…
admin tso
09.10.2010, 16:07:56
Reagovat
Ivo napsal:
5.9.2010 v 13.49
Myslim si ze na defenestraci by dnes uz nestacily okna:))) A osobne jsem spìs pro nenàsilnè resenì. K tomu dojde az se urcitè kritickè mnozstvì lidì postavì na vlastnì nohy zbudovànìm komunyt na principech TSO…Snad na Sklenàrce se k prvnì vlastovce tohoto typu chystà?
admin tso
09.10.2010, 16:07:40
Reagovat
qed napsal:
2.9.2010 v 19.03
Zionisti sa vzdy dostanu na klucove miesta, aby mohli erodovat spolocnost. Vyhadzte ich. Ak maju titul, su to titulovani hlupaci.
admin tso
09.10.2010, 16:06:23
Reagovat
Pavel napsal:
29.8.2010 v 9.53
Dobrý den. Existuje prosím nějaký důvod, proč se stránky Anthroposofické společnosti – anthroposof.cz, či Klíčového hnutí – klicovehnuti.cz, nenacházejí mezi vámi doporučujícími odkazy? Je zde nějaký ideový rozpor? Nebo?
admin tso
09.10.2010, 16:07:03
Reagovat
zmp napsal:
29.8.2010 v 17.28
Anthroposofická společnost již za života R. Steinera projevovala protisteinerovské tendence (jak sám R. Steiner konstatoval). Tyto tendence, zpravidla vlivem anthroposofů s vysokým akademickým vzděláním (kteří se vždy nějak proderou do vedení společnosti v Dornachu, v Praze a v jiných národních společnostech či jejich pobočkách), se staly doslova nepřátelskými vůči anthroposofii a vůči odkazu R. Steinera vůbec. Zkrátka, z anthroposofické společnosti se vyvinula pyšná a nevrlá sekta, která nemá, mimo názvu, s anthroposofií patrně už vůbec nic společného…
Klíčové hnutí ve svém programu zmiňuje TSO (nikoliv o naší iniciativě), stejně jako jiná slova o nápravě současných nedobrých sociálních poměrů. Jsou to však jen hesla, bez konkrétního mechanismu jejich naplňování. Domnívali jsme se, že by je náš mechanismus mohl zajímat a proto jsme je oslovili. Žádná odezva. Zůstali u mlácení prázdné slámy.
admin tso
09.10.2010, 16:05:13
Reagovat
Jiří Jakub Mašek napsal:
25.4.2010 v 7.37
upřesnění: zvýší-li cenu své práce kdokoliv, vydělá na tom, z jednoduchého dúvodu – a to je zpoždění ve zdražení práce ostatních což je zákonitá reakce, odbobí mezi prvním zdražením a dalšími je příležitost cosi vytěžit – brat a nic nedat
admin tso
09.10.2010, 16:05:34
Reagovat
zmp napsal:
1.5.2010 v 19.19
Využívání časového zpoždění mezi zdražením jednoho a inflační reakcí (zdražováním) druhých, je v TSO velmi ztíženo tím, že toho nelze vyžívat v rámci ZŽP (základních životních potřeb), jež jsou z volného trhu vyňaty. To ovšem také umožňuje anulovat časové zpoždění na volném trhu (nad rámec ZŽP), neboť v TSO nebude nikdo nucen (z nouze) zdražené kupovat ihned po zdražení…
-zmp-
admin tso
09.10.2010, 16:03:31
Reagovat
Jan napsal:
26.3.2010 v 20.28
Třetí cesta (Jan, 01. 12. 2007 17:16)
(Přesunuto z Obnoveného fóra)
Přemýšlím: Má tzv. „třetí cesta“, která se začala hlásat za „pražského jara 1968″, něco společného se sociální trojčlenností? V čem se případně liší tzv. „třetí cesta“ a TSO? Název sám dává tušit, že tam asi jde o něco podobného, nebo ne?
Děkuji
admin tso
09.10.2010, 16:03:56
Reagovat
odpověď Janovi (Třetí cesta):
Pražské jaro 1968 byla událost po všech stránkách pozoruhodná. Na rozdíl od listopadu 1989 postrádala nenávist vůči právě vládnoucímu režimu. Zcela neznámí lidé si na ulicích projevovali náklonnost, skoro by se dalo říci, že tehdejší Československo ovanul duch lásky, kterou jakoby zosobňoval dokonce nejvyšší představitel režimu, pokládaný kvůli tomu dnešními intelektuály téměř za „prostoduchého“. Zapomíná se, že tzv. Pražské jaro bylo nastartováno bouřemi pražských studentů, razících heslo: „Chceme světlo!“ (na kolejích jim byl často vypínán el. proud). Tyto události pak už nikdo nevnímá v souvislosti s předchozí vlnou bouří a násilí pařížských studentů, zhruba v duchu: „Přestaňte nám lhát!“
V průběhu Pražského jara se mj. ve sdělovacích prostředcích začala objevovat idea „třetí cesty“. Na rozdíl od Steinerovy ideje TSO, představující především horní trojnost (politika, kultura, ekonomie), hlásala „třetí cesta“: „politickou rovnost, svobodu v kultuře a podílnictví (družstevnictví) v ekonomice“. Tzn., že „třetí cesta“ neodpovídala ani Steinerově horní trojnosti, ani naší dolní trojnosti (obec, rodina, živnost), ale vězela jaksi někde uprostřed, na půl cesty shora dolů. Zda a nakolik byla tato „třetí cesta“ inspirována Rudolfem Steinerem se nedá odhadnout, neboť k ideji Rudolfa Steinera se tehdy nikdo nepřihlásil a nikdo tehdy „třetí cestu“ se Steinerovou TSO nesrovnával. Ani tehdejší anthroposofická společnost, která byla komunistickým režimem zakázána, se tehdy veřejně neozvala, takže Rudolf Steiner zůstal nadále veřejnosti neznámý…
-zmp-
admin tso
09.10.2010, 16:00:45
Reagovat
Jan napsal:
26.3.2010 v 20.15
Demokracie, svoboda a sociální jistoty (Jan, 18. 11. 2007 17:41)
(Přesunuto z Obnoveného fóra)
Ano, když se základní životní potřeby stanou součástí volného trhu, potom jsou občané vydíráni tím, že prodejci a výrobci nemístně zdraží jídlo, energie, nájmy, zpoplatní i základní zdravotní péči, jako nyní…
Prý 50% lidí s nostalgií vzpomíná na předchozí režim, tzv. socialismus. Ale ti lidé přeci snad neuvažují!
Jestli o tom správně přemýšlím, tak (jak to máte i v Programovém prohlášení OF) za socialismu sice byly sociální jistoty, ale sociální nesvoboda! Ti dnešní lidé snad neuvažují! To, o čem píšete, není to vlastně ta třetí cesta, jak ji chtěl Dubček a jiní za pražského jara roku 1968? A nyní píšete, že demokracie je vláda obcí! To je zajímavé. To je opravdu zcela odlišná definice demokracie, než se říká. Zajímalo mne potom, jak si představujete svobodu. Jak tedy definujete potom tu sociální svobodu, zmiňujete i individuální? To je snad něco jiného? Jsou různé definice svobody, z hlediska psychologie, sociologie, z hlediska filosofického, národnostního atp. O jaké svobodě tedy hovoříte, co by měla zabezpečit? Asi lidskou důstojnost? Děkuji.
admin tso
09.10.2010, 16:03:05
Reagovat
odpověď Janovi:
Co je to vlastně svoboda? Protože tuto otázku klade Jan, začneme citátem z Janova evangelia:
„Setrváte-li v mém Slovu (v Logu), mými pravými učedníky budete.
Pak poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí!“ (Jan: 8, 30-32)
Svoboda je totiž dvojí:
A/ vnitřní svoboda = svobodomyslnost = individuální schopnost svobody
B/ vnější svoboda = volnost = možnost sociální svobody
Protože vnější svoboda (B) není možná, bez vnitřní svobody (A), je TSO možností vnější svobody (B) jen pro dostatečný počet jednotlivců, kteří si osvojili vnitřní schopnost svobody (A).
Začněme tedy pátráním po vnitřní svobodě (A):
Tak jako se nelze ve tmě volně pohybovat, neboť neustále narážíme na nějaké překážky, tak nemůžeme být sociálně svobodní, dokud neodhalíme příčiny sociálních konfliktů. A jako si můžeme ve tmě na své okolí posvítit, tak si můžeme (ve svém nitru) objasnit (vysvětlit) sociální zákonitosti a tím osvojit vnitřní schopnost sociálním kolizím předcházet nebo je následně účinně řešit. Sociální kolize jsou vlastně námi pozorované (přirozeně vnímané) podněty vnějšího světa (jedny z mnoha objektivních podnětů). Naše subjektivní reakce na objektivní podněty ovšem mohou být různé:
a/ bezprostřední (neinteligentní) = přirozeně usuzujeme (soudíme) o přirozeně pozorovaném (vnímaném) objektu
b/ inteligentní (prostředkované) = mezi přirozený vjem a úsudek vložíme umělé uvažování (logické myšlení)
„Setrváte-li v mém Slovu (v Logu), mými pravými učedníky budete.“
Jinými slovy, pravá svobodomyslnost (A) nesoudí jen na základě objektivního pozorování (tzv. „prvního dojmu“), ale na základě logického uvažování o pozorovaném (tzv. „druhého dojmu“), v duchu Aristotelovy zásady:
„Zjevným, dokazujeme skryté!“ (vnímanými sociálními kolizemi dokazujeme skryté sociální zákonitosti, jež se v kolizích projevují).
Tak jako lze nejasné (temné) objasnit (vysvětlit), tak lze také jasné (světlé) zatemnit (srovnej tzv. „zatmění Slunce“ Měsícem). Odtud např. tzv. „vědecké“ IQ testy, které za inteligenci vydávají pouhou „chytrost“ („chytro“ = slovensky rychle, bystře). Chytrost je schopnost poučení, schopnost pohotového (duchapřítomného) využití zkušeností (bez uvažování o nich), ať už vlastních (nabytých pozorováním) nebo cizích (nabytých sdělením, učením atp.). Chytrost tedy není schopností inteligence, ale vyšší schopností ne-inteligence.
Ne-inteligence je tedy dvojí:
a/ prosto-duchá = nepoučitelný úsudek na základě pouhého vnímání = těžkopádnost (tupost)
b/ ducha-přítomná = poučitelný úsudek na základě zkušenosti o vnímaném = chytrost (pohotovost)
Aby se neinteligence mohla vyvíjet k inteligenci, musí být nejdříve z nepoučitelné prostoduchosti (a) „probuzena“ (proměněna) v chytrost (b). Jako nás z tvrdého spánku probudí jen reakce na nepříjemné řinčení budíku, tak je „probouzení“ prostoduchosti možné jen reakcí na šok (agresi, ublížení atp.). Probouzet chytrost lze doslova v masovém měřítku, např. v podobě tzv. „národního probuzení“ (po předchozím „národním útlaku“).
Probuzená chytrost sice ještě není inteligencí, může se však učit umění logicky myslet. Ač je vývoj od chytrosti k inteligenci možný pouze individuálně (vnitřně), výuka logického myšlení (předkládání logických hlavolamů a jejich řešení) může probíhat kolektivně (ve školách). Tím je chytrost snadno svedena k dvojí iluzi:
a/ myslet lze kolektivně (např. v duchu: „Přece si to všichni nevymysleli!“)
b/ logické myšlení je něco samostatného (např. emancipace „abstraktní matematiky“ od konkrétní reality)
Odtud dekadentní vývoj chytrosti ke „vzdoro-inteligenci“ (zchytralosti, vychytralosti):
„Nejzchytralejší ze všech živočichů polních, …byl had.“ (1. Mojžíš: 3, 1)
Rekapitulace:
1/ ne-inteligence = usuzování na základě objektivního pozorování = tupost
2/ ne-inteligence = usuzování na základě zkušenosti a učení logickému myšlení = chytrost
3/ inteligence = usuzování na základě logického uvažování o vnímaném předmětu (objektivním i subjektivním)
4/ vzdoro-inteligence = usuzování na základě logického uvažování (bez ohledu na objektivně pozorované)
Z věci je zřejmé, že k vnitřní svobodě může skrze poznání pravdy (bezkolizní orientaci v logicky vysvětleném vnějším a vnitřním světě), dospět pouze inteligence: „…poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí!“
Jenže: Nevzdělaný svět dnes ovládá ne-inteligence (tupost a chytrost), zatímco vzdělaný svět ovládá akademická vzdoro-inteligence (zchytralost, vychytralost)…
Pokračujme nyní pátráním po vnější svobodě (B):
Protože v minulých ani současných sociálních systémech (ne-inteligentních, či vzdoro-inteligentních) není sociální svoboda možná, musí inteligence pokročit od poznání pravdy (vnitřní schopnosti svobody), ke schopnosti tvořivě tohoto poznání využít za účelem realizace vnější svobody:
3/ inteligence = usuzování na základě logického uvažování o vnímaném předmětu (objektivním i subjektivním)
5/ moudrost = účelně tvořivé vynesení poznání pravdy (inteligence) z nitra ven
Roku 1719 vyšel poprvé dnes již všeobecně známý román Daniela Defoe „Robinson Crusoe“. Nuže, předpokládejme, že Robinson dosáhl inteligence, a protože byl na svém rajském ostrově sám, nebyl tu vystaven nijakým sociálním kolizím. Byl proto sociálně svobodný?
Problém je v tom, že o samotě lze prožít jen individuální (vnitřní) svobodu, nikoli svobodu sociální (vnější, mezilidskou). Proto Robinsonova svobodomyslnost neustále vyhlížela loď, která by ho z rajského ostrova vysvobodila. Robinson toužil po návratu do civilizace, přestože tenkrát (jako i dnes) sociální svobodu neumožňovala buď vůbec, nebo jen ve velmi omezené míře. Aniž bychom museli konkretizovat sociální vztahy, panující v tehdejší Anglii, kam se Robinson nakonec přece jen vrátil, můžeme obecně říci: Žádný vztah není svobodný! I otrokář může být otrokářem jen v závislosti na (ve vztahu k) otroku. Ne náhodou o nevdaných a neženatých mluvíme jako o „svobodných“. Již samotný pojem „navázání vztahu“ naznačuje nesvobodné „připoutání“. Proto sociální svobodu nelze uzákonit, neboť vázána (vztahem) k zákonu, nemůže být vpravdě svobodná (zákonné svobody se musíme domáhat na výkonné moci, takže nezávisí na nás, ale na jiných). Čím víc sociální svobodu uzákoňujeme, tím víc ji omezujeme (spoutáváme vnějšími předpisy)! Zkrátka, žádný vztah, osobní (bratrský, rovnoprávný, nerovnoprávný aj.) ani neosobní (zákon, smlouva aj.) není svobodný.
Je-li však navázání vztahu aktem nesvobody (dobrovolným nebo vnuceným), pak je rozvázání vztahu naopak aktem svobody (negací nesvobody), neboť svoboda je relativním opakem nesvobody. Proto lze možnost sociální svobody (TSO) založit jen na možnosti negace vztahu (osobního, či neosobního), ať už preventivním odmítnutím (negace nenavázaného vztahu) nebo následným zrušením (negace navázaného vztahu). Proto TSO stojí a padá s právem veta (jež je základním kamenem TSO) plnoprávného občana v samosprávné obci. Toto právo musí být nadřazeno veškerým vztahům (zákonům a smlouvám)…
A protože je svoboda relativním protikladem nesvobody, může existovat jen současně vedle nesvobody. Proto každé právo relativně souvisí s nějakou povinností, proto i s právem veta souvisí povinnost neomezovat svojí občanskou svobodou svobodu jiného občana (nikoli jiného člověka), proto s právem veta souvisí povinnost nahradit případnou škodu (způsobenou vetem). Jen tak lze naplnit (prožít) sociální svobodu, neboť jinak sociální svoboda není možná!…
admin tso
09.10.2010, 15:56:06
Reagovat
Pavel napsal:
16.6.2010 v 18.12
Dobrý den.Něco mne napadlo,ale nějak v tom stále nemám jasno.Nemám jasno, zda-li jde o právo dítěte či právo matky.Zda-li jde o sféru kulturní (právo matky či dítěte) či o sféru politickou – zde mi není jasné, zda-li je vůbec v těchto případech přípustné to vůbec umožnit uzákonit.A to například v těchto případech – Potrat,potrat po znásilnění (právo matky?právo dítěte?)……Umělé oplodnění (zde si myslím že dítě má právo na přirozené stvoření )……adopce dítěte homosexuálním či lesbickým párům (zde si myslím že správná výchova a péče o dítě je základ všeho,a předpoklady toho dosáhnout má jen ten, kdo k tomu má všechny základní předpoklady,tedy jen plodný heterosexuál.Napadá mne,že pokud by to s výchovou a péčí homo/lesb mysleli opravdu upřímně a měli k tomu v sobě vše potřebné,poté by museli býti ale heterosexuální..?..A co je to vůbec ta homosexualita? Nevím,homosexualitu vnímám jako špatně sprostřetkovanou komunikací duše s duchovním světem,kterou si člověk sám způsobil možná negativní karmou,(tak moc negativní až mu tímto byl vlastně naznačen jeho konec v předávání genů,už by neměl,ani vlastně nechce,předávat dál svou gen.informaci), ale inkarnovat se mohou klidně dál..,jen úvaha.Třeba mají jiné poselství,ale mimo rámec výchovy a plození dětí.Nevím,teď zpět,něco mi teď říká,cítím to tak a také to tak vnímám a snad jsem si to z metodiky TSO správně uvědomil,že sféra politická i hospodářská je výplod ze sféry kulturní,že sféra kulturní je zde hlavní pilíř.Že tedy to co jsem zde naznačil,ty témata,patří-začínají ve sféře kulturní (svoboda) a jen občané si sami rozhodnou jak k těmto věcem bude v té obci přistupováno,třeba rozhodnou, že o tomto si rozhodne sama matka (nechají to ve sféře kulturní), nebo rozhodnou,že potrat je zakázán (vloží to do sféry politické), nebo že při adopci mají přednost plodní heterosexuálové,poté neplodní heterosexuálové,až pak plodní homo/lesb a na závěr neplodní homo/lesb,pak je jen na jakémkoliv občanovi,chopit se případně svého práva veta,pokud ho to či ono pohoršuje,omezuje,ohrožuje atd,a ovlivnit to,a přesvědčit o tom druhé….Chápu a vnímám to správně? Ale jak jsem na začátku psal,mohou být v TSO některé věci,které je objektivně nepřípustné vůbec umožnit uzákonit? Že jsou prostě dané přírodou např.rodina = muž a žena a dítě…Manželství=umožněno jen mezi mužem a ženou…Jsou v TSO nějaké takové dané neměnné normy?Nebo je to úplné začínání od píky,od svobodného ducha lidí v obcích?
admin tso
09.10.2010, 15:57:11
Reagovat
zmp napsal:
18.6.2010 v 18.01
Odpověď Pavlovi (potrat a adopce):
Na rozdíl od totalit zná TSO jen zákony ve smyslu dohody (dvojstranné, či kolektivní), v podobě smlouvy, ústavy, stanov atp. (viz pilíře TSO, příloha č. 3e. „Slušnost nad zákon“). Mimo smlouvu je v TSO vše na vůli občanů, kteří se řídí zásadou, že nikdo nesmí být poškozen, popř. způsobená škoda musí být poškozenému nahrazena…
V případě potratu je poškozen lidský zárodek, je potlačeno jeho lidské právo na život, garantované Občanskou smlouvou TSO. Tím se potrat dostává ze sféry kulturní do sféry politické. Je-li při potratu škůdcem jen jeden z rodičů, je poškozeným druhý rodič. Jsou-li tu škůdcem oba rodičové, je poškozeným další z příbuzných (prarodiče atp.). Není-li tu dalších příbuzných je tu poškozeným a tedy i žalobcem obec…
V případě potratu zárodku zplozeného znásilněním je více škůdců, poškozených i škod:
Škůdcem je pachatel násilí na ženě a pachatel násilí na plodu (jeho vrah, či vrazi).
Poškozeným je:
a/ zavražděný lidský zárodek – řeší se jako v předešlém případě.
b/ znásilněná žena-matka.
Znásilněná má právo na dvojí odškodnění:
- Jako žena má právo na odškodnění způsobeného násilí.
- Jako matka má právo na odškodnění za nechtěné těhotenství (pokud plod nezavraždí)…
Umělé oplodnění:
Výsledkem umělého oplodnění je zpravidla zdravotně postižené dítě. Tzv. „odborníci“, kteří si z umělého oplodnění udělali výnosný kšaft, to před veřejností tají. Jsou však plně odpovědní za poškozené zdraví dítěte i za klamání jeho rodičů. Nejde tu tedy o právo dítěte na „přirozené početí“, ale na „bezpečné početí“, ve smyslu vyloučení nebezpečného zasahování do početí…
Adopce dítěte:
TSO zná pojem „rodičovství“ či „adopce“ v duchu „poručnictví“ (péče a výchovy). V TSO může být poručníkem jen plnoprávný občan. Žádný občan však není poručníkem dítěte automaticky, ale jen na základě zplození vlastního dítěte, nebo na základě svěření cizího dítěte občanským soudem. V TSO jsou tedy dva stupně výběru vhodného poručníka:
a/ přijetím do občanského stavu spoluobčany (zde může každý občan uplatnit své právo veta).
b/ svěřením do péče a výchovy občanským soudem (zde může nespokojený občan soudce žalovat).
Sotva lze tedy očekávat, že by se v TSO mohl stát poručníkem někdo, kdo ve svém okolí budí pohoršení.
Co je to homosexualita?
Zdravý rozum praví, že je to úchylka od zdravé lidské přirozenosti. Zvrhlost učeného intelektuála praví, že je to normální, jako má za normální svou vlastní zvrhlost, která je zvrhlíkům dána špatnou výchovou.
Karma se na lidech projevuje dvojím způsobem:
a/ zevně = vnějším osudem
b/ vnitřně = tělesným zdravím či nemocí
Homosexualitu lze tedy pokládat za karmickou jen tam, kde jeví viditelné příznaky tělesného postižení, jaké vykazuje např. „hermafrodit“ (člověk s obojími pohlavními orgány). Takové postižení negativně ovlivňuje také duševní život postiženého.
Tak jako platí sokolské heslo: „ve zdravém těle zdravý duch“, tak také platí jeho pedagogická obdoba: „zdravý vychovatel, zdravá výchova“. Bude-li se těmito kulturními zásadami řídit také občanský soud (sféra politická), žádné úpadkové excesy v TSO nehrozí…
Uzákoňování přírody a přirozenosti je projevem bláznovství. Proto TSO nezná nijaké normy pro člověka, muže, ženu, rodinu, manželství, či pro jakýkoliv jiný mezilidský vztah. Ústava TSO, Stanovy HO TSO, Občanská smlouva TSO a Autorské právo TSO pouze obecně formulují výše zmíněnou zásadu, že nikdo nesmí být poškozen, popř. musí být poškozenému nahrazena škoda. Na konkrétní dodržování této zásady dohlíží samotní občané (právem veta, občanským soudem, výkonnou mocí). Protože uvedené zásady TSO jsou pro lidstvo odkojené totalitami nezvyklé, chvíli potrvá, než se v nich naučí orientovat jednoduše. Až se to naučí, nebudou potřebovat ani námi formulované ústavy.
A protože je metodika TSO navržena na základě neblahých zkušeností s dosavadními totalitami, není TSO založeno na začínání od píky, ani na svobodném duchu lidí v obcích (k tomu TSO lidi teprve vychová), ale na zkušenostech s dosavadním sociálním vývojem lidstva. Jde jen o to, naučit se tyto zkušenosti správně pozorovat, správně o nich uvažovat a konečně o nich správně usuzovat. Z negace špatných zkušeností pak člověku vyplyne pozitivní poučení…
-zmp-
admin tso
09.10.2010, 15:57:39
Reagovat
Pavel napsal:
19.6.2010 v 9.54
Dobrý den. Moc Vám,pane Pospíšile,děkuji za všeobsahující reakci. Opět jste mi potvrdil a pomohl mi si více uvědomit, že TSO představuje to pravé (zdravé,člověku důstojné,objektivně pravdivé) vývojové prostředí pro člověka. Rád bych se ještě zeptal, jak by měl člověk správně svobodomyslně vnímat – sebevraždu (říkám si co je to za svobodu,kde si člověk nemůže ani rozhodnout o své smrti.Do toho se mi ale vkrádá pocit,že já si sobě život nedal,tak ani nemám právo si ho brát. Umím si ale představit situaci,že svobodomyslný člověk se dostane do takové situace,že vědomě pozná,že v tomto životě,už nebudou karmické příležitosti pro dorovnávání karmy a že svým nadálím setrváním na tomto světě,díky tomu že třeba způsobil něco hrozného,bude jeho přítomnost jen šířit negativní energii,která by ho jen dále karmicky zadlužovala)..?…transfuze krve (zde se mi nedaří dohlédnout,jak moc velký (devastující) vliv pro Já toto má,pokud má.Že za cenu prodloužení jednoho tohoto života, naruším vývoj svého Já..?….pornografie – jak moc a v jakých sférách člověka je škodlivá, je-li,pokud je scéna nenásilná,neperverzní a dobrovolná a pokud je divák dospělí a dobrovolný divák.Vnímám správně negativa ,že má pro člověka diváka nezadaného (platí i pro aktéra) – duševně mu ubírá sil pro nalezení té pro něj pravé partnerky, pro pár (platí i pro aktéry) – duševně jim ubírá sil pro hledání šťastné společné cesty životem, pro manželé (platí i pro aktéry) – stejné jak pro pár + dle dnešní přísahy smilstvo.Vnímám správně že v této podobě má negativní vliv na duši – jen pasivní sex bez lásky (tělo bez duše),má případně jiná hlubší negativa,či pozitiva..?……vývojová otázka + židovská otázka – také díky anthroposofii ,pokud jsem díky ní v sobě správně našel ty síly,toto správně si uvědomit,tak vnímám,že každý národ,spíše rasa – kultura má v určité době své poselství – její kultura (směs pravd a demagogii) přirozeně se dere do popředí vývoje,dle právě nezaměnitelné směsi pravd a demagogii v ní. Tedy každá kultura je projev fáze vývoje vědomí. Zde mne zajímá,zda-li cílem v této hmotné rovině existence lidstva je dosáhnutí určité stejné fáze vývoje lidí,že předpoklady konce této cesty dosáhnout mají všichni lidé,bez ohledu na rasu atd..Nebo má tyto předpoklady jen určitá rasa? Nebo zde ( v budoucnu) nepůjde vůbec o rasu , ale o ducha v člověku,že jen kultura-projev rasy zanikne (indiáni-své kulturní poselství splnili,ať už bylo jakékoliv) ale lidé- jejich Já se inkarnuje dále. Je inkarnace vůbec možná do jiné kultury- rasy.Možná že ano,ale jen pro duše,které si těchto souvislostí (u zanikající kultur ) jsou vědomi,nevím. Nebo konec kultury značí i konec jejich Já.Jsou v této teorii (pokud ji vnímám správně) zahrnuti i židé,nebo mají úplně jinou,na tomto paraelní cestu…?…
admin tso
09.10.2010, 15:58:45
Reagovat
zmp napsal:
19.6.2010 v 19.33
Odpověď Pavlovi (sebevražda, transfuze, pornografie, židé):
Sebevražda je vždy motivována láskou, a to dvojí:
1/ láskou k bližním = sebeobětování – lze-li takto zachránit milované. Dějiny znají také rituální sebeobětování za národ, např. před rozhodnou bitvou atp.
2/ sebeláskou = egoidní sebevražda:
a/ sebevrah nevěří, že by v tomto světě mohl dospět k naplnění svých tužeb
b/ sebevrah chce uniknout utrpení (nemoci, trestu, pronásledování, výčitkám svědomí atp.).
Zatímco sebeobětování (1) má za následek pozitivní karmu, sebeláska má za následek karmu negativní:
2a/ sebevrah v daném životě pohrdl možností pokračujícího vývoje, tj. darem života, který není zadarmo.
2b/ sebevrah odmítl vyrovnat karmu utrpením – vyrovnání tím jen odložil na příště a ještě mu naroste karma o 2a.
Strach z utrpení v případě 2b nikoho neomlouvá. Překonání strachu se v příštím životě projeví v mimořádných schopnostech, podlehnutí strachu v mimořádných neschopnostech (v karmických nemocech atp.). Člověku se vyplatí překonávat strach doslova za každou cenu. Odměnu ovšem získá příště, neboť kdyby s ní počítal ihned, nepřekonával by strach, ale stupňoval by vypočítavost…
Transfuze krve:
Není důvod k devastaci lidského „já“ následkem transfuze, pokud potřebná krev není získána násilím (poškozením jiného), ale jako dar. To platí i pro transplantace atp…
Pornografie:
Pornografií se zpravidla míní již pouhé naturalistické zobrazování lidské nahoty a sexuality.
Nebudeme-li takto z pornografie vinit samotného Stvořitele, budeme muset hledat jinou definici pornografie. Patrně bychom ji měli hledat v oblasti ponižování lidské důstojnosti násilím, vydíráním, nevěrou, vulgaritou, zvráceností atp., ale také např. puritánstvím. Osvobodíme-li se od uvedených excesů, dostaneme „erotiku“ jako „hru lásky pro dospělé“, jako pedagogický dar bohů, v duchu Komenského: „škola hrou!“ (srovnej např. Kamasutru).
Protože láska je to nejvyšší, čeho může člověk ve svém vývoji dosáhnout, lze sotva tvrdit, že je již dnes někdo schopen skutečně láskyplného pohlavního života. V současnosti jsou lidé schopní lásku zpravidla jen napodobovat (hrou na ni). Za lásku je zpravidla pokládána pouhá sympatie, radost z partnerství, fascinace tělesnou sličností, rozbouřené hormony, posedlost, závislost atp.
Sex se od erotiky liší tím, že nepřihlíží k partnerským citům, ale k pouhému mechanismu příslušného aktu (pohlavního spojení, mazlení, pohlazení atp.). Do oblasti sexu však nespadá jen mechanické napodobování erotiky, ale např. také přesvědčení, že pohlavní akt je tu jen kvůli plození dětí…
Židovská otázka:
Každý národ, každá rasa, každá kultura, každé náboženství je v každé době nositelem určité vývojové možnosti, podobně jako např. různé učební obory. Jsou tu od toho, aby jimi jednotlivý člověk postupně procházel (v reinkarnacích) a osvojil si tak všestranné poznání reality (pravdivé i nepravdivé, dobré i zlé). Do tohoto sociálního spektra byly postupně vnášeny nové a nové učební obory tzv. „vyvolenými národy“. O některých víme, o některých nevíme. Posledním z řady vyvolených národů byl tzv. „izraelský národ“ (nikoliv jen „židovský národ“). Propříště přinese nový učební obor „TSO“, který jednostranná poslání národů nahrazuje všestranností, tj. jakousi souhrnnou „učňovskou zkouškou“.
Pokud se nacionální či rasová nesnášenlivost dopustí genocidy jiného národa, jakoby chtěla z duhového spektra vymazat některou barvu, jakoby chtěla některý tón v celkové harmonii zakázat. Aby mohl jednotlivý člověk dospět vrcholu svého vývoje, nesmí mu na cestě vzhůru chybět žádný stupeň (schod atp.). Tzn., že genocida není namířena jen proti určitému národu, ale proti vývoji každého člověka, tj. proti lidstvu vůbec. Mezi pozoruhodnosti reinkarnace patří např. skutečnost, že se člověk příště inkarnuje právě v tom národě, který nyní z duše nenávidí. Jen tam bude mít možnost vyrovnat karmu…
Tím budiž zodpovězena také otázka, zda je možná inkarnace do jiné kultury:
Ať se nám to líbí, či nelíbí, v řadě inkarnací musíme projít všemi kulturami. Některými (zpravidla všemi) i vícekrát, podle toho, kolik jsme z ní stihli nabrat, jaký ke které chováme předsudek, či jsme některou nějak poškodili. Židé tu nepředstavují nijakou výjimku, neboť nejsou Židy svým prapůvodem, ale často jen proto, že v předchozí inkarnaci byli antisemity…
-zmp-
admin tso
09.10.2010, 15:47:51
Reagovat
Pavel napsal:
20.7.2010 v 19.31
Dobrý den. R.Steinerem byl prý také formulován tento základní sociální zákon – Blaho určitého celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec požaduje výnosy svých výkonů sám pro sebe, to znamená, čím víc z těchto výnosů dává svým spolupracovníkům a jeho vlastní potřeby jsou uspokojovány ne z vlastních výkonů, ale z výkonů ostatních…
Mně se ten zákon líbí a osobně by se mi i líbilo, zda-li by tímto zákonem nešlo i nějak obohatit, v metodice TSO, právě vztah ZŽP s ZPP ..?..Vidím nyní v metodice TSO, pro podporu tohoto zákona, jen tu možnost, že by někdo dobrovolně pracoval nad rámec ZPP. Třeba i něco v metodice TSO přehlížím…Nebo že by třeba v nějakém přepočtu mužská ZPP produkovala ZŽP pro ženy a naopak , nevím, jen tak o tom teď přemýšlím. Jaký je prosím na tento zákon a jeho zavádění váš názor?
admin tso
09.10.2010, 15:48:31
Reagovat
zmp napsal:
21.7.2010 v 11.29
Odpověď Pavlovi (práce jednoho pro druhého):
V diskusi na starém webu Obnoveného fóra, byl mj. vznesen dotaz, jak TSO řeší např. nezaměstnanost, protože o ní v metodice TSO nebylo nikde zmínky a dodnes není. Odpověděli jsme, že nezaměstnanost v TSO není možná, kvůli ZPP. Sotva se totiž najde někdo, kdo by pracoval za souseda, aby mu zajistil bezpracné ZŽP: Ať pracuje také! Dneska já, zítra on. To není třeba metodicky deklarovat, to je dáno způsobem lidské zainteresovanosti.
Obdobně je tomu také s prací jedněch pro druhé. V prostředí HO TSO, v němž není nadřízených ani podřízených, ale vládnou tu podílnické vztahy bratrství, nemusí nikdo pracovat pro vedení HO (na cizí zisk), pro stát (na inflaci), ani pro bankéře (na daně). V atmosféře HO TSO je spolupráce společenskou událostí, jako když se parta kamarádů sejde na stavbě domu jednoho z nich a příště zase jiného z nich atd. Ani to není třeba metodicky deklarovat, neboť je to dáno atmosférou bratrství v HO TSO, a to jak v rámci, tak i nad rámec ZPP.
Zkrátka, sejmeme-li z lidí jho hospodářského otroctví, stanou se z „třídních nepřátel“ časem bratři, „třídní nenávist“ se obrátí v lásku k bližním…
-zmp-
admin tso
09.10.2010, 15:49:27
Reagovat
Pavel napsal:
21.7.2010 v 15.54
K Vašemu prvnímu odstavci – Píšete o ZPP jako by byla celkově povinná, ona je ale přeci povinná jen pro toho, kdo chce využít práva na ZŽP. Vlastně pro toho, kdo v tomto režimu je nezaměstnaný, tak pro toho ve stejné situaci v TSO je ZPP vlastně téměř povinná, protože zde hrozí, že by si ZŽP obstarával "nelegálně".Nebo?
….píšete: Sotva se totiž najde někdo, kdo by pracoval za souseda, aby mu zajistil bezpracné ZŽP atd. – já to spíše myslel tak, že by pracoval ne za, ale pro souseda (pro ženy,muže) . Že by i snad sousedovi (třeba mužům) došlo, že když někdo pracuje pro něj, tak že pokud on pro něj nic nevykoná, tak jeho "živitel" zemře hlady a sám stejně bude muset jednou pracovat.Takhle by alespoň mohli mezi sebou vzájemně "soupeřit" o to kdo se bude mít lépe (muži x ženy) a pokud jde o soupeření mezi dvěma pohlavími, ve kterém jde o blaho toho druhého a to o blaho druhého pohlaví, které obecně přirozeně milujeme a bez kterého neexistuje ani naše budoucnost – budoucnost lidstva – pokud živitel jednoho zemře hlady – lidstvo vyhyne, tak by se myslím ZPP stala přirozeně něčím "krásným"a z lásky, nevím jak to lépe vyjádřit. Ale souhlasím, že se toto nedá deklarovat,k tomu musí lidé sami dospět, pokud je právě toto bude naplňovat…
K druhému odstavci bych měl jednu připomínku – Ano, vnímám že práce v HO by byl velký krok ku předu, vůči tomu jaké způsoby panují nyní. Ale stále bych byl placen za své výkony a mé potřeby by tudíž byly uspokojovány výnosy z vlastních výkonů – proto v tomto ještě stále úplné bratrství nevnímám, jako by tam byl stále stín egoismu. Vnímám nynější formu HO jako takovou (asi nutnou) mezifázi mezi dneškem a bratrstvím – což asi vyjadřujete ve třetím odstavci tím , že se stanou bratři až časem…A také že ZPP je povinnost, ale práce na stavbě domu kamaráda by z povinnosti být neměla – možná nepsané pravidlo v partě kamarádů, ale ne povinnost. Proto ani ve výpomoci kamarádů nevnímám úplné bratrství, vadí mi v tom to "nepsané pravidlo – já jemu a pak on mě". To je kamarádství, ne bratrství…..Ale můžu se mýlit…
admin tso
09.10.2010, 15:50:37
Reagovat
zmp napsal:
22.7.2010 v 11.58
Odpověď Pavlovi (k práci jednoho pro druhého):
ZPP je povinná jen ve vztahu k ZŽP, nikoli kvůli obavě z nekalé obživy (od té je tu povinnost náhrady škody atd.)…
Pokud budete pracovat za pro souseda a necháte jen na něm, zda také přiloží ruku k dílu, pak dopadnete jako v Owenově utopistickém experimentu. Velice rychle budete mít za sousedy jen samé povaleče. Obava, že jejich živitel takto brzy zemře je obavou parazita, což jistě není motivace hodná TSO…
Ani soupeření není slučitelné s TSO, jehož ekonomika je založena na spolupráci, tj. na podílech. Soupeření o to, kdo se bude mít lépe je mendrákem snobismu a motivuje k elitářství, tedy k vykořisťování.
Stín egoismu v bratrství vnímáte správně. Úkolem bratrství není likvidace egoismu, ale jeho vyvážení altruismem, v duchu:
„Miluj bližního svého jako sebe samého.“ Tedy nikoliv víc (ani míň) než sebe sama…
Stanovy HO TSO nejsou něčím mezi otrokářstvím a bratrstvím ale jsou pravidly samotného bratrství. Je to s nimi však jako s pravidly nové hry. Pravidla tu již jsou, ale hráči tu ještě nejsou. Teprve časem se lidé podle těchto pravidel naučí hrát…
ZPP je povinností jako následek svobodné volby (chtění) ZŽP, v duchu pravidla podmíněnosti: Chci-li, musím!
Chci-li ZŽP, musím mít ZPP. Chci-li mít bratrství, musím spolupracovat s bratry. Bratr však není povaleč (parazit, škůdce), ale ten kdo také chce mít bratrství a proto také musí spolupracovat s bratry. Bratrství je vzájemná spolupráce (směna), nikoli jednostranná výpomoc (dar). Pravidla bratrství jsou tedy pravidly spolupráce. Dar je svobodnou obětí bez pravidel.
Spolupracovat pak můžeme současně, nebo jeden po druhém (dnes já, zítra on, žádný však nejen pro druhé, ale i pro sebe, tj. pro všechny). Střídá-li se takto deset lidí, pak pro sebe pracujeme jen jednou za deset dní. Devět dní pro nás pracují druzí.
Citoval jste slova R. Steinera:
„Blaho určitého celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec požaduje výnosy svých výkonů sám pro sebe, to znamená, čím víc z těchto výnosů dává svým spolupracovníkům a jeho vlastní potřeby jsou uspokojovány ne z vlastních výkonů, ale z výkonů ostatních.“
R. Steiner tedy říká: „čím méně“, nikoli „žádné“ a „čím více“, nikoli „veškeré“…
Nepojímáme-li bratrství jako pokrevní svazek, pak mezi kamarádstvím a bratrstvím není žádný rozdíl…
-zmp-
admin tso
09.10.2010, 15:51:22
Reagovat
Pavel napsal:
22.7.2010 v 16.33
K Vašemu druhému a třetímu odstavci – Vím, že mám problém se vše obsahově vyjádřit tak jak bych rád, proto si dovolím Váš odstavec pozměnit tak, aby z něj vyplynulo to, jak jsem to myslel : verze pro muže – Pokud budete pracovat za pro všechny ženy a necháte jen na nich, zda také přiloží ruku k dílu, ….. Velice rychle budete mít ze všech žen jen samé povaleče. Obava, že jejich živitel takto brzy zemře je obavou o budoucnost lidstva, …..Já myslel, že by všichni muži, v rámci ZPP a ZŽP, pracovali pro všechny ženy a naopak. Prostě to jak jsem to myslel, tak v tom parazitování není, ale závislost – přirozená závislost jako je mezi mužem a ženou. A soupeřením o to kdo se bude mít lépe, tím jsem myslel soupeřením o to aby se ten druhý (např. ženy) měly lépe – také zde jde o přirozené soupeření, tak jak se druhé pohlaví snaží to druhé zaujmout a právě zaujmout může tak, že mu umožní aby se mu žilo dobře – zajistí mu kvalitní, atd. ZŽP v takovém množství, které on si žádá a potřebuje a hlavně aby se ukázalo, jak o něj stojí, tak se bude snažit pro něj o to nejlepší. A čím se bude mít lépe, tím také bude pro něj přitažlivější atd. Přijde mi to takové přirozené…
Psal jsem – Nebo že by třeba v nějakém přepočtu mužská ZPP produkovala ZŽP pro ženy a naopak…Nevěděl jsem totiž, jak předejít tomu, aby určité pohlaví nebylo o něco oproštěno ,pokud nechceme ,aby muži dělali i ženské práce a naopak.
Proto souhlasím s – R. Steiner tedy říká: ?čím méně?, nikoli ?žádné? a ?čím více?, nikoli ?veškeré?? Je to pravda a vlastně to ani bez toho nejde, protože vlastně ženy budou i potřebovat to co si pro sebe umí vyrobit jen ony sami a naopak (mužské a ženské práce), proto by to bylo tak, že by muži pro sebe tvořili i to co je jen jim přirozeně dáno tvořit a zároveň by to tvořily pro ženy a naopak, ale toto už vlastně v jisté formě vždy fungovalo, dokud nezačaly ženy dělat mužské práce a naopak, asi se to i začalo dít díky tomu, že už v tom tuto vzájemnou výpomoc lidé přestávali vnímat. Tak z mé úvahy je nakonec jen asi uvědomění si toho, co v TSO již skrytě asi je. Pokud ano, možná by to chtělo více oddělit a zviditelnit. Nebo?
admin tso
09.10.2010, 15:52:21
Reagovat
zmp napsal:
23.7.2010 v 12.14
Vaše hledání nesobeckosti v bratrství (v ekonomice) trochu připomíná Steinerův „klub nesobeckých“. V tomto klubu nesměl nikdo nic žádat pro sebe, ale jen pro druhé. A tak když členové něco chtěli, domluvili se a jeden žádal za druhého…
Naproti tomu „soupeření o to aby se ten druhý měl lépe“ se zdá být výbornou pedagogickou metodou, jak naučit lidi zcela „přirozeně“ (tj. bezbolestně) prohrávat…
Snaha zaujmout druhé pohlaví nepatří do ekonomie, ale do kultury. Bohužel, však v dnešních totalitách je tendence tuto snahu komercializovat. Tak např. zdánlivě kulturní podniky typu různých „mis“ často (ne vždy, abychom nikoho neurazili) zabezpečují na jedné straně tržní nabídku, tj. nabízejí prachatým celebritám bohatý výběr luxusního „bílého masa“, na druhé straně zabezpečují tržní poptávku, tj. zprostředkují miskám různé příležitosti, jak se s takovými pracháči seznámit (na přehlídkách, dobročinných akcích atp.). Emancipace neemancipace, dodnes je v mnohých praktických ženách hluboce zakódován ekonomický pud, výhodně se vdát, nebo si alespoň najít štědrého křena. To, co nabízejí jako protihodnotu je „snaha zaujmout druhé pohlaví“, vulgárně řečeno nabízejí zcela přirozeně „svoje tělo“. Protože je víc prachatých mužů než žen, muži mají pro podobné aktivity méně příležitostí. Jinak v tomto směru mezi pohlavími rozdíl není. Naděje na úspěch tu umírá poslední, neboť jak pravíte: „(každý) může zaujmout tak, že mu (někdo druhý) umožní aby se mu žilo dobře“…
To, co nazýváte ženské a mužské práce, to nepatří do ZPP ani do HO ale do rodiny. Ten hlavní rozdíl mezi mužskou a ženskou prací jsme „oddělili a zviditelnili“ v jednom z pilířů totality jako přílohu 02g „Matení péče s výchovou“…
Asi se naše odpověď s vaší úvahou opět minula. Nedejte se však odradit, a pokuste se ji formulovat přesněji (doporučuje tu upustit od pohlaví, neboť je to otázka egoismu). Existuje nepsané pravidlo, že čím lépe se člověk naučí věc vyjádřit, tím lépe se jí naučí rozumět. To platí pro obě strany a je to také jeden z nepsaných záměrů našeho diskusního fóra…
-zmp-
admin tso
09.10.2010, 15:53:28
Reagovat
Pavel napsal:
24.7.2010 v 9.05
Než-li nesobeckost ve sféře ekonomické, jsem spíše tou úvahou vlastně hledal a snažil se objevit, uvědomit si, vnést určitou nějakou kulturnost do sféry politické – konkrétně právě do vztahu ZPP a ZŽP. Jen jsem se tak, krom snahy o rozšíření sociálního zákona, vlastně snažil nadhodit, jak by taková honba za ZŽP mohla mít i nějaký vyšší, ušlechtilý smysl, než-li "jen" ZPP pro vlastní existenci .
Já nemyslel oddělit a zviditelnit mužskou a ženskou práci, já myslel oddělit a zviditelnit to, že jeden dělá pro druhého a nejpřirozenější mi přišlo pokud dělá muž pro ženu a naopak. Což je vlastně skryto i v dělbě práce. Tedy nakonec je asi obyčejná dělba práce řešením pro mou úvahu. A v obci i svazu obcí, v rámci ZPP a ZŽP, by se to v tom, ta práce pro druhého dala i vnímat, v této nynější celosvětové ekonomice už je to téměř nemožné asi proto i ta má asi zbytečná úvaha.
Je ale pravda, že jsem popletl to, že je nějak dána mužská a ženská práce i v rámci ZPP či OH. V OH je to svobodná volba, co např. žena chce vykonávat za práci, a v rámci ZPP – tam je to asi dáno tím, co si popřípadě sami lidé odsouhlasí jako mužské a ženské práce.
Asi jsem se jen vlastně snažil nadhodit i určitý positivní přístup k tvorbě ZŽP a pokud bych v takové obci TSO žil, možná by se mi i nejen tento přístup sám zjevil. Že i to zprvu nepříjemné – ZPP + dělba práce – může mít v sobě i něco více ušlechtilého..
Asi ještě někdy vnímám černobíle barevné TSO…
admin tso
09.10.2010, 15:54:10
Reagovat
zmp napsal:
24.7.2010 v 12.32
Odpověď Pavlovi (nesobeckost):
Protože je kulturní sféra sférou svobody, je prakticky nemožné v ní cokoliv deklarovat či ustavovat, nechceme-li ji obrátit ve sféru nesvobody, sešněrovanou ve jménu svobody bezpočtem norem, jako je tomu v totalitách. Tzn., že vnášet kulturu do ostatních dolních organizací (nikoli do ostatních horních orgánů) nelze nijakými deklaracemi či ustanoveními, ale jen skrze svobodnou vůli jednotlivců, vychovaných kulturně ke svobodomyslnosti…
ZŽP a ZPP má skutečně poslání výhradně existenční, s vyloučením možnosti jakéhokoliv vydírání. To lze předepsat, protože to přináleží k politické organizaci (obci), po vynětí z organizací volného trhu. Kulturnost do toho vnesou svobodně sami občané (např. podle Vámi citovaného doporučení R. Steinera)…
Zviditelňování práce jednoho pro druhého představuje vlastně formalistickou propagandu, která je vždy určitým druhem nátlaku (morálního) jemuž se lidé mohou podvolit pouze formálně, nikoli svobodně. Chceme-li udělat něco pro jiné, tu to neděláme pokrytecky kvůli zviditelnění. Čím svobodněji (neřku-li s láskou) tak činíme, tím méně si přejeme, aby to bylo zviditelněno…
Ani když vyloučíme totalitní parazitismus (vykořisťování) z dělby práce, nedostaneme ještě práci jednoho pro druhého, pokud si každý neuvědomí, jak malý je jeho podíl na společné produkci a nepocítí vděčnost za podíl ostatních…
Projeví-li podílníci v HO TSO vůči někomu ohleduplnost, kterou Stanovy HO nepředepisují, a poskytnou-li mu nějakou nadstandardní úlevu či prospěch, pak je to možné opět jen jako projev individuální svobodomyslné obětavosti…
Ústavy, stanovy a smlouvy musejí být stroze věcné a nesmějí obsahovat (ale ani vylučovat) nijaké osobní výjimky, či skupinové ohledy (na pohlaví, národnost, rasu, vzhled atp.), nemají-li být nespravedlivé…
Ušlechtilost nehledejte v TSO, ale v lidech. TSO však (na rozdíl od totality) výchově lidí k ušlechtilosti nepřekáží…
-zmp-
admin tso
09.10.2010, 15:54:37
Reagovat
Pavel napsal:
24.7.2010 v 13.48
Máte pravdu. I díky Vám, Vašemu zájmu, a ve snaze Vám svůj názor vysvětlit, jsem si díky tomu i sám uvědomil nedostatky mé úvahy, ty i měly být vyjádřeny v mém posledním příspěvku. Váš poslední příspěvek nedostatky mé úvahy samozřejmě vyjádřil mnohem lépe. Děkuji Vám…
Věřte že opravdu nemám ambice jiným říkat, co a jak mají vnímat. I věřte, že kdybych býval věděl, že má úvaha je právě v tomto směru mylná, tak bych o tom takto veřejně nepolemizoval…
admin tso
09.10.2010, 15:55:01
Reagovat
Pavel napsal:
24.7.2010 v 14.33
Tedy někdy ty ambice mám, hlavně pokud vidím ,že někdo někoho omezuje či ohrožuje, ač to může být suběktivní – proto se i snažím díky anthroposofii být co nejvíce objektivní. Nebo pokud se někdy snažím někomu tím pomoci – myšleno jako radu. A pokud je rada dobře myšlena i řečena, tak i sám takové rady rád přijímám. Nyní je to v rámci mé obhajoby .
admin tso
09.10.2010, 15:45:01
Reagovat
Pavel napsal:
3.7.2010 v 21.30
Vnímám správně, že ZŽP pro své děti budou muset (muset – pokud chtějí předejít hrozbě z občanského soudu za zanedbání péče) rodiče zajišťovat tím, že se ZŽP dětí zahrnou do ZPP rodičů, poručníků? – pokud tedy lidé v obci nerozšíří ZŽP pro všechny děti bez navýšení ZPP pro jejich rodiče, poručníky vlivem např.přebytků ZŽP obce – nadprůměrná úroda atd…. Či májí právo rodiče toto navýšení ZPP odmítnout, pokud svým vlastním podnikáním nad rámec ZPP a peněz z toho vydělaných, použijí pro nákup ZŽP pro své děti? A za jakých podmínek se děti už budou muset podílet na svých ZŽP? – Např. že rodiče či poručník obci oznámí,že jejich dítě již dokončilo studia?…
admin tso
09.10.2010, 15:45:40
Reagovat
zmp napsal:
5.7.2010 v 11.10
Odpověď Pavlovi (ZŽP a ZPP):
Občan má na ZŽP právo, nikoliv povinnost. Teprve využije-li svého práva na ZŽP, je vázán také příslušnou ZPP. Kdo je schopen ZŽP zajistit jinak (nikoliv pohoršujícím způsobem), než využitím práva na ZŽP, ten nemá ani příslušnou ZPP…
Mimo ZPP, vázanou na osobní ZŽP, je možná také ZPP stanovené většinovým usnesením (volbou) občanů, vázaná buď na ZŽP jiných (neschopných práce a bez živitele atp.), či na různé potřeby obce (inženýrské sítě apt.), jež nelze zajistit jinak (např. financováním z tržeb za pronájmy pozemků)…
Obojí ZPP se vztahuje na každého, kdo je k tomu způsobilý, pokud jeho ZPP na sebe nevzal někdo jiný (živitel, obec atp.). Způsobilost k ZPP, k podílu na ZPP či k jiné náhradní práci, souvisí se zdravotním stavem a s věkem (s ukončením základní školní docházky). Tento věk (např. 15. let) se nemusí krýt s plnoletostí (např. 21. let) a rozhoduje o něm výhradně poručník (rodič, živitel atp.), který nemusí nikomu nic oznamovat…
-zmp-
admin tso
09.10.2010, 15:46:28
Reagovat
Pavel napsal:
5.7.2010 v 16.23
Tedy dejme tomu, že v obci budou i lidé, kteří nebudou využívat práva na ZŽP…V Obci bude lidmi, kteří vykonávají ZPP, vyprodukováno určité množství ZŽP….Ti kdo se na tvorbě ZŽP přímo nepodílejí, je budou ale také potřebovat…Dejme tomu, že to bude někdo, kdo žije v obci dle metodiky TSO, ale pracuje mimo ní, např. protože obec-e TSO ještě neumožní podmínky pro tento druh práce, ač je pro obec TSO ta jeho práce potřebná – neumožní ji díky vysoké technické,technologické,vědecké,atd. náročnosti. Dejme tomu, že ten člověk pracuje ve stávajícím systému jako – nevím např. vedoucí výroby informačních technologií – tedy podílí se na výrobě a vývoji počítačů, které obec TSO pro svou činnost potřebuje – přístup k informacím,výzkum,věda,hlasování atd. Mimo jiné si tou prací i vydělá peníze v systému, kde hodnota peněz je zvrácená a tyto peníze přinese domů,do obce TSO. V obci tedy asi bude fungovat směnárna či dvojí měna (vnitřní x vnější)…
V obci si jeho přínosu z práce mimo obec budou vědomi a navýší o to ZPP třeba všem, aby i pro něj byly lidmi vyprodukovány ZŽP, protože dle přílohy č.03j (ZŽP a ZPP) nejsou ZŽP součástí volného trhu a on by jinak k nim neměl v obci přístup,nebo? Nebo lidé v HO (hospodářských org.) pro ZŽP mají i možnost produkovat ZŽP nad rámec krytí ZPP? Že by určité HO produkovali ZŽP a plus ,dle zájmu zaměstnanců-spolupodílníku,by i další produkcí dorovnávali poptávku volného trhu? Asi se lidé časem specializují na svou činnost a v rámci přivydělání si či navýšení jejich ZPP za jiné,by si to mohli odpracovat či si tím přivydělávat v téže HO..?….
admin tso
09.10.2010, 15:46:58
Reagovat
zmp napsal:
6.7.2010 v 11.43
Odpověď Pavlovi (ZŽP nad rámec ZPP):
Název ZŽP je vyhrazen jen pro zboží, které je vyňato z volného trhu a v rámci využitého práva na ZŽP je jeho zabezpečení dozorováno obcí. Kdo tohoto práva nevyužije, ten si musí své potřeby zabezpečit sám ve sféře ekonomické, tj. na volném trhu. O to se již obec nijak nestará, nikomu k vůli tomu ZPP nenavýší a o ničí zásluhy se nestará.
A protože volný trh je nad rámec ZŽP, nelze v něm zabezpečované potřeby nazývat ZŽP…
Také směnárny spadají do sféry ekonomické, takže ani o ně se obec nestará…
ZŽP i zboží nad rámec ZŽP produkují vždy HO, takže mohou být také HO, které produkují obojí. Obec se stará pouze o to, aby každý dostal ZŽP za odvedenou ZPP, pokud svého práva na ZŽP využil. Vše ostatní závisí jen na podnikavosti HO ve sféře ekonomické…
-zmp-
admin tso
09.10.2010, 15:43:02
Reagovat
Karel napsal:
25.4.2010 v 22.42
Základní životní potřeby, základní pracovní povinnost lze chápat mnohem obecněji a současně se více přiblíčit ke konkrétnímu životu lidí, než je zde napsáno v diskusi.
Aby jeden člověk mohl více uspokojovat své životní potřeby, musí druhý člověk více pracovat. Je to snad 100 tisíc let probíhající dělba práce lidí a hlavně neustále prohlubující se spolupráce.
Má-li pro mne spotřebitele na mobilním telefonu být klavesnice vpředu, musí někdo kdo tomu rozumí (desítky a stovky lidí) spolupracovat, aby se trefil správně. Klavesnice přijdou z Číny, software z Indie, atd. a celého světa.
Forma, jestli při té spolupráci je někdo domucován hladem, nebo nedostatkem peněz k obživě své rodiny, nebo proto, že jej to baví, je druhotná a různá podle zvyklostí a stupně vývoje společenosti. Přestože je forma vztahů druhotná, může más lidi přivádět až k nepříčetnosti, pokud v té formě vztahů máme nespravedlivé postavení.
Co více ještě psát konkrétnějšího?
admin tso
09.10.2010, 15:43:44
Reagovat
zmp napsal:
27.4.2010 v 19.55
Odpověď Karlovi (ZŽP):
Stručně řečeno pravíte: „Aby jeden mohl uspokojit své potřeby, musí druhý pracovat. To je dělba práce…“
Odpovídáme: To, není dělba práce, ale vykořisťování člověka člověkem. Dělba práce je když např. jeden pomele obilí na mouku a druhý z ní upeče chleba… Zde není důležité, zda je mlynář v Číně a pekař v Indii.
Stručně řečeno pravíte: „…zda je, či není člověk k práci nucen hladem (či jinak), je formální a druhotné, podle zvyklostí a stupně vývoje společnosti.
Odpovídáme: Ano, v totalitních společnostech, bez ohledu na to jak jsou vyspělé, je zvyklostí otrokářů nutit otroky k práci, přičemž je druhotné, zda tak činí hrubým násilím nebo rafinovaným vydíráním základními životními potřebami (hladem aj.). Forma společenských vztahů ovšem druhotná není, neboť jiné vztahy vládnou v otrokářských totalitách a jiné v TSO, který otrokářské vztahy naprosto vylučuje.
Pro zavedení, či vyloučení otrokářství je formální ustavení společenských vztahů (Ústava) jednoznačně prvotní.
Obdobně jsou prvotní např. pravidla hry v šachy, zatímco vlastní hra v šachy je druhotná. Bez pravidel nelze šachy hrát. A jak by se asi hráčům líbila pravidla, která by natolik protěžovala např. černé figury, že by bílé nikdy nemohly vyhrát?
-zmp-