Diskuse k TSO 3
admin tso
09.10.2010, 15:41:38
Reagovat
Jana napsal:
26.3.2010 v 22.52
Další zdražování (Jana, 23. 10. 2007 14:45)
Milí přátelé,
líbí se mi, že jste jasně oddělili potraviny na jídlo a tzv. základní životní potřeby od všeho ostatního spotřebního zboží. Parní lokomotivu ať si zdraží, ale ne chleba!
Chodím po obchodech a vidím, jak lidé nevěřícně kroutí hlavami nad pálkami za jídlo…máslo za 42 Kč, mléko za dvacku, půlka chleba za dvacku!…Ohledně zvyšování cen plynu, elektřiny, nájmů občané již fakt nadávají. V novinách psali, že ceny ale tak vysoké být nemusí, že to je uměle předražené! Prý za zdražením nestojí zemědělci, že na tom nevydělávají výrobci potravin, ale ty řetězce, prodejci. Mohu se tedy zeptat – kam až ty ceny chtějí zvedat? Prý se bude zdražovat dál. Co to má za smysl? O co tady komu jde? Jen se tím ožebračuje většina občanů a menšina má velké peníze. Už teď se u nás začínají lidé dělit na chudé a bohaté! Je to naprosto umělé, díky tomuto okrádání většiny menšinou. Je tomu tak, jak tomu bylo dřív. Prostě bohatí okrádají chudé. Nedivím se, že roku 1948 lidé chtěli změnu, věřili v něco lepšího, než je kapitalismus. Komunisti zklamali také. Je to motání se v kruhu. Chudáci se zase budou muset dát nějak dohromady a asi budou muset povstat. Ale copak jsou bohatí tak krátkozrací? Proč chtějí rozevírat sociální nůžky a zvyšovat sociální napětí mezi bohatými a chudými, a chtějí tedy boje, války, povstání? K ničemu jinému přeci takový vývoj nemůže vést! Jak psal tady jeden čtenář, že zdražování povede k inflaci a nakonec k válce. Nebo je to moc černé vidění?
Jana
admin tso
09.10.2010, 15:42:25
Reagovat
Odpověď Janě (nespokojení, 26. 10. 2007 21:21)
Protože jsou základní životní potřeby předmětem tzv. „volného trhu“, mohou tak trhovci (překupníci) – jelikož je spotřebitel nucen k jejich koupi za každou cenu – spotřebitele libovolnými cenami vydírat. Sami od sebe by však nikoho vydírat nemohli, kdyby jim to neumožňovaly zákony, vymýšlené tzv. „zástupci lidu“ (zákonodárci). Protože se podceňování nepřítele nevyplácí, nesmíme předpokládat, že je zákonodárce (poslanec) hlupák, že si to neuvědomuje. Raději se musíme ptát: Proč to svými zákony umožňuje?
Ať už tak zákonodárce jedná ze své vlastní vůle, či jen jako úplatná nebo vydíratelná loutka, tahaná odněkud z pozadí za nitky, nenacházíme tu jiný motiv, než mravní a morální zvrhlost, nenacházíme tu jiné pohnutky, než egoisticky a bezohledně hamižné. Byly by snad poměry jiné, kdyby byl svět v rukou organizovaného zločinu?
Vzpomeňte např. na vývoj cen následkem jejich liberalizace po tzv. „sametové revoluci“. Tehdy nám Václav Klaus v TV vysvětloval zákony tzv. „volného trhu“ následovně: „Je-li nabídka nižší než poptávka, ceny jdou nahoru, je-li nabídka vyšší než poptávka, ceny jdou dolů.“ Jako když sype ptáčkům!
Praxe však byla jiná. Např. československé zemědělství tehdy vyrábělo mnohem víc potravin, než mohl ČS trh spotřebovat (po zrušení RVHP tato nadprodukce zůstala doma). Podle Klausových zákonů trhu by tedy měly jít ceny potravin prudce dolů. Ony však šly naopak prudce nahoru! To je totiž skutečný „volný trh“!
Zoufalí zemědělci zaorávali úrodu, vylévali mléko do kanálů, nemohli prodat nadbytečný jateční dobytek atd. atd. Pokud nezkrachovali, dostávají dnes dotace za to, že nechávají půdu ležet ladem atp. Mezitím systematická likvidace našeho zemědělství (a nejen zemědělství) natolik pokročila, že už nejsme ani soběstační. Hyper a super-markety se pak postarají i o likvidaci toho, co zbylo.
Jsou to právě překupníci (vč. zpracovatelských mezičlánků), kdo na jedné straně likviduje výrobce (nízkými výkupními cenami), na druhé straně odírá spotřebitele (vysokými prodejními cenami). Díky naším zákonodárcům se ovšem mohou úspěšně hájit: „My nic nezákonného neděláme!“ Zasloužilí zákonodárci pak u nich mají garantována výnosná místa, tučné prebendy, zlaté padáky, či jak se tomu všemu říká.
Zmínili jsme se již o trojím druhu totality (totalita politická, kulturní, ekonomická). Když r. 1948 lidé chtěli změnu, zvolili si po totalitě ekonomické (liberální 1. republiky) a totalitě kulturní (protektorátu nacistického Německa), totalitu politickou (vládu jedné strany). Když konečně i v listopadu 1989 zatoužili po změně, zvolili si opět totalitu ekonomickou. Tím se uzavřel bludný kruh totality a nespokojenosti, v němž máme bloudit stále dokola, střídáním tří druhů totality, aniž si kdy pomůžeme k lepšímu životu.
To, co nazýváte „bohatými“, to nejsou krátkozrací lidé, ale bezohlední a nenažraní dravci, kterým je jedno, jaká totalita právě vládne. Oni se umí přizpůsobit každému režimu, v němž se vždy nějak proderou k moci, aby si zajistili buclatou existenci na úkor ostatních, jimiž z duše pohrdají, jako tzv. „elita“ tzv. „póvlem“ (davem, luzou, pakáží, či jak své bližní pojímají). Zde žádné povstání nepomůže, pokud má vést jen k jinému druhu totality. A pokud povstání přeroste ve válku, pak „zástupci lidu“ poženou nespokojence jedné strany proti nespokojencům strany druhé, aby se vzájemně zdecimovali. Beztoho je prý lidí na Zemi příliš mnoho.
Pohříchu, vykořisťovaní lidé netouží po ničem jiném, než po tom, po čem touží jejich vykořisťovatelé (po blahobytu). Dostanou-li příležitost, zařadí se zpravidla mezi dravce a aktivně se zapojí do utlačování nespokojených. Tak je tomu proto, že každý touží jen po své vlastní spokojenosti (popř. po spokojenosti své rodiny atp.), nikoli po spokojenosti všech.
Proto každý zpravidla ví, co chce a co nechce pro sebe, málokdo se však zabývá otázkou, co chtít pro všechny. Z tohoto pohledu jsou vlastně všichni dravci. Podle zákona džungle jsou však jedni (vykořisťovatelé) úspěšnější než druzí (vykořisťovaní). Co za daných okolností poradit vykořisťovaným? Neuvažujte jako dravci (egoidně), ale usilujte o takové uspořádání sociálních vztahů, jaké zajišťuje spravedlnost všem! Takovým řešením je trojčlenný sociální organismus.
admin tso
09.10.2010, 15:39:06
Reagovat
Viki napsal:
26.3.2010 v 22.43
Zdražování (Viki, 07. 10. 2007 00:06)
(Přesunuto z Obnoveného fóra)
Zase se zdražili potraviny. Některé však až abnormálně – mléko, máslo, těstoviny – o 50-100%
Má se zdražit elektřina, plyn, nájemné, byty… Kam toto povede?
Bude docházet ke zdražování v TSO?
admin tso
09.10.2010, 15:39:53
Reagovat
odpověď Viki – Zdražování (Nespokojení, 08. 10. 2007 21:35)
V trojčlenném sociálním organismu nemá nijaký smysl měnit ceny základních životních potřeb. Neboť tyto potřeby jsou zajišťovány základní pracovní povinností, nikoli zlomyslnou spekulací. Je-li např. k výrobě 10 kg chleba zapotřebí v souhrnu 1 hodiny práce, pak je úplně lhostejné, jakou finanční hodnotou tuto hodinu (a tedy také 10 kg chleba) oceníme. Oceníme-li ji například 1 korunou, budeme muset pracovat na 10 kg chleba 1 hodinu.
Oceníme-li ji například 1000 korunami, budeme muset rovněž pracovat na 10 kg chleba 1 hodinu.
Rozdíl v cenách je tu pouze žonglováním s počtem abstraktních nul.
To platí i pro ocenění veškerých základních životních potřeb (a tedy i základní pracovní povinnosti).
Tzn., že můžeme veškeré zžp ocenit hodnotou např. 1 koruna. Od této hodnoty zžp, kterou nemá smysl měnit, se teprve odvíjejí ceny takového zboží, které není zžp (např. cena auta), a proto může být takové zboží předmětem volného trhu a tedy také volné tvorby cen. Takovým zbožím totiž nelze spotřebitele vydírat! Na takové zboží (např. auto) si ovšem spotřebitel musí vydělat prací nad základní pracovní povinnost.
Tzn., že zžp nesmí být nikdy předmětem volného trhu (neboť jím lze spotřebitele vydírat), jak je tomu nyní!
Základní pracovní povinnost (základní životní potřeby) je tedy produktivní hodnotou, jíž je podložena měna! Naproti tomu neproduktivní zlato či jiné cennosti jsou pouze klamnou hodnotou údajně podkládající měnu.
Základní pracovní povinnost zžp zajišťuje bez ohledu na ceny zlata, zlato nezajišťuje vůbec nic.
admin tso
09.10.2010, 15:37:55
Reagovat
Viki napsal:
26.3.2010 v 22.17
Pracovní povinnost? (Viki, 15. 09. 2007 07:55)
(Přesunuto z Obnoveného fóra)
1. říkáte: mezi základní životní potřeby patří to, co je nezbytně nutné k důstojnému životu člověka (nesouvisí s občanstvím). Jak člověk nesouvisí s občanstvím?
2. co to znamená ten terminus technicus: základní pracovní povinnost? Kdo a jak ji stanoví? Komu ji stanoví? Děkuji
admin tso
09.10.2010, 15:38:38
Reagovat
odpověď Viki – zákl. prac. povinnost (nespokojení, 15. 09. 2007 21:16)
odpověď k bodu 1:
Otázka není zcela správně položena. Člověk souvisí s občanstvím, neboť občanem nemůže být nikdo jiný než člověk. Lidé jsou však svéprávní nebo nesvéprávní. Nesvéprávní jsou v podstatě ti, kteří nejsou schopni domáhat se svých lidských práv (nezletilí, mentálně postižení, atp.). Svéprávní pak mají nebo nemají občanská práva, která jsou jaksi navíc (nad lidská práva), jako je navíc např. povýšení do šlechtického stavu. Ti, co občanská práva nemají je buď vůbec nenabyli (občané je z různých důvodů mezi sebe nepřijali), nebo jim občanská práva byla odejmuta (zločinci, sociálně nesnášenliví, atp.).
Kvůli tomu musíme odlišovat také práva všeobecně lidská od práv občanských.
Proto základní životní potřeby nesouvisí s občanskými právy, ale s právy všeobecně lidskými.
Odpověď k bodu 2:
Existují-li základní životní potřeby, musí existovat také mechanismy, jakým způsobem je zabezpečit – zejména je-li na ně právní nárok (všeobecně lidské právo). Zatím nikdo nic lepšího nevymyslel, než zabezpečovat základní životní potřeby člověka prací!
Základní pracovní povinnost pak představuje takovou míru pracovní povinnosti, která je nezbytně nutná na pokrytí zžp.
Z této základní pracovní povinnosti jsou vyňaty lidé práce neschopní (děti, nemocní, přestárlí, atp.). Pro zabezpečení jejich základní životních potřeb je nutné míru zpp práce schopných solidárně navýšit.
Zpp v míře základních životních potřeb stanoví jeden z článků horní trojčlennosti (H3). Tuto minimální míru zpp navýší o míru solidarity obec podle konkrétních poměrů v obci. Přirozeně, že v rodinách s větším počtem dětí připadá na rodiče vyšší pracovní povinnost. Případnou míru solidarity si tady stanoví obec sama, podle toho, jakou míru porodnosti chce podněcovat.
Toto je přirozeně jen pracovní návrh řešení. Až budou zvoleny příslušné orgány, zvolí možná jiný postup!
admin tso
09.10.2010, 15:27:48
Reagovat
Inka napsal:
26.3.2010 v 21.06
Otázka Inka:
(Přesunuto z Obnoveného fóra)
Pronájmy (bytů,pozemků,atd.)
Otázka: Prosím o Váš názor na pronájmy (bytů, pozemků, atd.). Myslím si, že pronájmy jsou nesprávné (např.pozemek vytvořila příroda, nějaký člověk ho nějakou cestou získal, na nic ho nepotřebuje-ve smyslu neužívá ho ku prospěchu druhých-ale zneužívá prostorové tísně druhého člověka, když mu tento pozemek pronajímá). Vidíte nějakou cestu k nápravě současného stavu? Děkuji za odpověď. Inka
admin tso
09.10.2010, 15:34:52
Reagovat
odpověď Nespokojení:
Uvážíme-li, že žádný člověk, žádné lidské společenství, žádný stát, atp., žádný kontinent ani ostrov nevytvořil, pak si také můžeme uvědomit, že není nikdo oprávněn prodávat pozemky, neboť je nevytvořil a tedy nejsou jeho.
Jestliže si někdo pozemek koupil, pak se musíme ptát: Od koho? Jakým právem mu někdo tento pozemek prodal?
Budeme-li analyticky vylučovat kupující, dospějeme nakonec k prvnímu prodávajícímu, který již prodávané pozemky nekoupil. Jak je tedy získal? Svévolně si je zabral. Kdyby si dnes někdo svévolně zabral pozemek, bylo by to kvalifikováno jako krádež. Čím to bylo poprvé?
Lze namítnout: Kdyby dnes někdo svévolně zabral pozemek, okradl by tím jeho vlastníka.
Poprvé však přivlastněný pozemek vlastníka neměl, a tudíž nebyl nikdo okraden.
Předpokládejme, že by na zeměkouli žil jenom jeden člověk. Tu by skutečně zabraným pozemkem nikoho nepoškodil.
Předpokládáme-li však, že je zeměkoule obydlena dvěma a více lidmi, tu již jeden zabráním pozemku poškozuje ty ostatní.
Jakým právem by tento pozemek měl být jeho, a ne toho druhého?
Zkrátka, zabráním pozemku vyřazujeme z jeho užívání ty druhé.
Buď tedy budeme legalizovat takovou svévoli právem silnějšího, a pak toto právo musí platit i dnes, nebo se přičiníme o to, aby ti poškození byli škůdcem odškodněni.
A pokud zabrání pozemku není jednorázové (není dočasné, ale trvalé), pak ani odškodnění nemůže být jednorázové (nemůže být dočasné, ale trvalé).
Jinými slovy: Zakoupit pozemek není možné, je však možné získat dispoziční právo, ne však od jednotlivce, ale od skupiny poškozených, tj. od tolika lidí, kteří by tento pozemek mohli fyzicky užívat.
Kdyby např. tento pozemek uživil sto lidí, pak náhrada škody musí odpovídat ztrátě, kterou tím těchto sto lidí utrpělo. Náhrada škody tu tedy náleží těm lidem, kteří zabráním pozemku přišli o výživu, nebo o jiný způsob jeho užívání. Protože sto lidí již představuje obec, patří náhrada škody obci.
Není tedy v pořádku zabrat pozemek, který živil sto lidí a pak ho těmto lidem pronajímat.
Je však v pořádku, je-li tento pozemek rozdělen mezi těchto sto lidí a některý z nich svůj podíl pronajme.
Přirozenou hranicí pozemků jsou hranice kontinentů a ostrovů.
Dnešní stav je takový, že si pozemky rozdělily svévolně státy. Tím rozdělily kontinenty na jakési ostrovy. Stalo se tak opět silou, nikoli dohodou. V současnosti tedy vládnou zcela násilné poměry. Ve snaze zastavit pokračující násilí v tomto násilném prostředí, bylo mezinárodními dohodami zabrání pozemků legalizováno. Tak vzniklo mezinárodní právo, od něhož se odvíjí i právo soukromé. Každý stát si nad svými pozemky zavádí své právo. To přirozeně není v pořádku, je to však menším zlem, než pokračující boj o pozemky.
Nezbývá tedy, než hledat cesty k nápravě (k náhradám škod lidem vyřazeným z užívání pozemků) v rámci jednotlivých států. Tzn., hypoteticky rozdělit území státu mezi jeho občany. Tak máme pro každého občana právní podklad pro jeho nárok na náhradu škody.
Protože se dotaz nezmiňuje pouze o pozemcích, ale také o bytech, je třeba říci: Pokud si někdo v rámci pozemku, který je základní životní potřebou postaví domek s jedním bytem (jednopodlažní) – a v něm pronajme pokoj, je to jeho věc. Pokud si na tomtéž pozemku postaví dům s více byty (vícepodlažní) a byty navíc pronajme, je to rovněž jeho věc, pokud vyšší stavbou nezpůsobuje škody svému okolí (např. stíněním, zvýšenou kontaminací životního prostředí). Pokud však někdo zastaví bytovkami větší pozemek než je základní životní potřeba, musí platit náhradu škody z nadměrného pozemku (nikoli z bytu na něm nebo z jiné jeho produkce, pokud touto zvýšenou produkcí nepoškozuje okolí exhaláty, stíněním, hlukem, atp.). Zkrátka náhrada škody se platí z nadměrného užívání pozemků a z nadměrného zatěžování a čerpání toho, co je nad nimi nebo pod nimi.
Doplnění odpovědi:
Z výše uvedeného je zřejmé, že náhrada škody musí (společně se základní pracovní povinností) přinejmenším zajistit lidsky důstojnou existenci. Je to něco podobného jako dnešní právní pojem „životní minimum“. Ten však není úplný (a tedy není spravedlivý), protože nezahrnuje všechny součásti lidsky důstojné existence.
Protože na nezbytnou míru těchto základních životních potřeb má každý nárok, nemůže být po něm požadováno, aby z toho platil nějaké poplatky (daně, atp.). A protože s každým právem je neoddělitelně spojena příslušná povinnost, je s těmito nároky spojena také odpovídající základní míra pracovní povinnosti potřebná k vyprodukování základních životních potřeb (zpp se netýká nesvéprávných – např. dětí). Nad tuto míru pracovní povinnosti nesmí být nikdo nucen k práci (netýká se např. zločinců).
Nikdo totiž není povinen na hypotetickém pozemku hospodařit (pracovat) za druhé (netýká se např. zločinců).
Náhradu škody (neexistují daně) tedy platí pouze ti, kteří vlastní více pozemků, než je základní životní potřeba. Z pozemků nad tuto míru, musí být placena odpovídající náhrada škody (určená těm ostatním, vyřazeným z užívání).
Základní životní potřeby tedy nemohou být předmětem volného trhu, také z důvodů, že ve svých základních životních potřebách je každý vydíratelný a nemůže se tedy volného trhu účastnit volně, ale nutně.
Předmětem tzv. volného trhu tedy může být jen to, co je vyprodukováno a konzumováno nad míru zžp. (např. auta, televize atp., ale i nadměrná produkce a spotřeba toho, co počítáme mezi zžp.)
Zavedením poukázek na zboží (peněz) se všechny tyto transakce stávají jednoduššími a zmíněný hypotetický pozemkový podíl může zůstat nadále jen v rovině hypotetické. Tzn., že nemusí dojít k fyzickému rozparcelování, ale vše může být vyrovnáváno penězi. Podaří-li se taková náprava v rámci jednoho státu, nic nebrání tomu, aby se totéž podařilo v rámci celého kontinentu a konečně i celého světa.
Obdobně jako u pozemků uvažujeme taky u moří a jiných vodních ploch, o zemské atmosféře i o hlubinách Země.
admin tso
09.10.2010, 15:35:46
Reagovat
Inka napsal:
26.3.2010 v 21.10
Dotaz Inka:
…Na jedné straně mne Vaše odpověď ohromně posunula, na druhou stranu v ní nedokážu překousnout, jak píšete, že je věcí majitele, co se svým bytem udělá…to přeci není věc jednotlivce, který nějakým způsobem přišel k nájemnímu domu (původní nájemníky vystěhoval a teď je dům prázdný…takových je po Praze hodně)… a tvrdí, že dokud mu nebude někdo platit 35 000, tak to bude prázdné…
Toto se mi příčí, protože díky takovým rádoby majitelům, já nemám kde bydlet, i když bytů je dostatek….
admin tso
09.10.2010, 15:36:11
Reagovat
odpověď Nespokojení:
Četla jste to prosím pozorně? ( Ohledně majitele, který si dle svého svobodného rozhodnutí něco udělá se svým domem ?) Ono Vám možná něco uteklo…
Jestliže totiž KAŽDÝ občan má svůj vlastní byt v rámci svých základních životních potřeb v obci, potom – proč by nám mělo vadit, že někdo pronajímá svůj byt třeba turistům či známým z jiné obce, kteří zde nárok na byt nemají, protože svůj byt mají v jiné obci…
admin tso
09.10.2010, 15:36:45
Reagovat
Inka napsal:
26.3.2010 v 21.15
Dotaz Inka:
Děkuji, opravdu mi uniklo to, že prvotní je, že KAŽDÝ občan má svůj vlastní byt v rámci základních životních potřeb – tzn. pokud by toto platilo, pak nemám nic proti tomu, když občan pronajme ve svém bytě např. pokoj, protože má najednou nadbytečný pokoj třeba proto, že děti vyrostli a odstěhovali se.
Jenže, jak se dostat do situace, že KAŽDÝ občan má svůj vlastní byt? Neboli, že KAŽDÝ občan má kde bydlet? (tržní ekonomika na moji otázku odpovídá takto: občane vezmi si hypotéku a pokud nemáš na hypotéku, tak jdi pod most. Jak by na moji otázku odpověděla TSO? Nebo spíš, dala by se moje otázka nějak smysluplně vyřešit v současných podmínkách? Ptám se jak obecně, tak konkrétně za sebe
admin tso
09.10.2010, 15:37:15
Reagovat
odpověď Nespokojení:
Milá Inko, v TSO na realizací zžp dohlíží obec. Obec není abstraktní mechanismus, ale společenství konkrétních občanů, kteří vědí, co je třeba naplnit. Musejí se však sami rozhodnout, jak ve svých podmínkách daný požadavek naplnit s využitím základní pracovní povinnosti. To je čistě organizační záležitost, kterou nelze paušálně předepisovat. zde je třeba se spokojit s faktem, že obec sleduje naplnění tohoto cíle. Jak to udělá, to musíme nechat na konkrétní obci (občanech v obci).
Protože TSO zaveden není, nemůžeme řešit konkrétní případy, jako kdyby zaveden byl.
admin tso
09.10.2010, 15:26:31
Reagovat
Viki napsal:
26.3.2010 v 21.01
Otázka Viki (12.9. 2007)
(Přesunuto z Obnoveného fóra)
1. Co jsou základní životní potřeby?
2. Jestliže nebudou existovat daně, jak se pokrývají základní životní potřeby? Náhradou škody za užívání pozemků? Jen občanům v dané obci? Některá obec ale nemá tolik fabrik, aby byla schopna poskytovat občanům zžp zdarma..
Viki
admin tso
09.10.2010, 15:27:15
Reagovat
odpověď Nespokojení
1. Mezi základní životní potřeby (dále jen zžp) patří vše to, co je nezbytně nutné k důstojnému životu člověka (nesouvisí s občanstvím):
a) základní výživa (potraviny, voda, čistý vzduch, atp.)
b) základní bydlení (minimální obytná plocha, otop, osvětlení, atp.)
c) základní ošacení (obutí)
d) základní zdravotní péče
e) základní vzdělání (školství a řemesla)
f) případně další základní životní požitky dle ustanovení kulturní sféry horní trojčlennosti
2. Zžp neřeší náhrada škody za užívání pozemků, ale základní pracovní povinnost.
admin tso
09.10.2010, 15:22:41
Reagovat
Aleš napsal:
22.5.2010 v 2.40
Přemýšlím o občanské společnosti, jak ji popularizoval a presentoval Václav Havel. Dá se o TSO hovořit jako o občanské společnosti? Občanská společnost jen tak vyslovená beze všeho – to je jen prázdný pojem. TSO tomuto prázdnému pojmu dává obsah – jak např. právo veta, občanský soud… Chápu, že v tom je zásadní vnitřní kvalitativní rozdíl mezi dosavadním neuchopitelným, nekonkrétním, nedefinovaným pojmem občanská společnost a vaším.
Protože TSO klade důraz na samosprávu a soběstačnost obcí a také obec považuje za základní správní jednotku nového modelu společnosti, ve které svobodný občan může skutečně rozhodovat o sobě a o věcech, které se ho bezprostředně dotýkají …dá se tedy hovořit v souvislosti s obcí TSO o termínu „občanská společnost na obecním základě“? Je správné takto vnímat nový model občanské společnosti, nové obce?
Navíc jste v souvislosti s národem hovořili o tom, že nejsou žádné zájmy národa, ale že obce převezmou roli národa…tedy jeho roli ve sféře kultury, jako je péče o mateřský jazyk…
admin tso
09.10.2010, 15:23:07
Reagovat
zmp napsal:
23.5.2010 v 14.14
Odpověď Alešovi (občanská společnost):
Pojem „společnost“ mluví o spolčování lidí. TSO zná v principu tři druhy společenství. Politické (občanské), hospodářské (podílnické) a kulturní (rodinné, zájmové aj.).
Občanské společenství, bez ostatních dvou společenství, je politická totalita. TSO dává třem společenstvím, vč. občanského, takový řád, aby si jedno nemohlo podmanit druhé…
Protože v TSO je občanská společnost a obec tímtéž, nelze tu mluvit o „občanské společnosti na obecním základě“, neboť to by byla taoutologie (obec na obecním základě, či občanská společnost na základě občanské společnosti)…
V souvislosti s národem jsme nikde nehovořili o tom, že roli národa převezmou obce (tj. politické organizace).
V odpovědi Alešovi (role národa) jsme uvedli: „Tak jako národ převzal své kulturní funkce od kmene, tak je jednou od národa převezme horní kulturní sféra TSO, se svými dolními kulturními organizacemi (rodina, škola a jiné kulturní organizace, občanské spolky, hnutí atp.)“…
-zmp-
admin tso
09.10.2010, 15:24:28
Reagovat
Aleš napsal:
24.5.2010 v 14.31
Když řeknu jen obec, tak to je tedy špatně… je to jen politická sféra… chápu. Je-li občanské společenství, obec aj. termíny zavádějící, jak by se podle TSO měla nazývat samosprávná jednotka, obec či společenství občanů? Aby to nebyla ta politická totalita… chcete to něco nazývat trojčlenný sociální organismus? To je moc dlouhé a divné.
Proto jsem napsal, že kulturní fce od národa převezme obec – myslel jsem jako ty kulturní jednotky v té které obci. Ale asi jsem se vyjádřil nepřesně. Obec jako taková je politická sféra…
admin tso
09.10.2010, 15:24:48
Reagovat
zmp napsal:
27.5.2010 v 13.13
Odpověď Alešovi (název TSO):
V TSO se samosprávní obec nazývá „obec TSO“, nebo prostě jen obec. Jde o to vědět, že obec je jedním ze tří druhů dolní trojnosti TSO, nikoliv celý TSO.
Komu se zdá být název „trojčlenný sociální organismus“ dlouhý, může používat zkratku „TSO“. Komu se zdá být obojí divné, nechť si uvědomí, že vše nové se nám zdá být divné. Kdysi byl lidem divný název „auto“, „eroplán“ apt. Časem si na divné tak zvykli, že jim připadá obyčejné.
-zmp-
admin tso
09.10.2010, 15:18:08
Reagovat
milloo napsal:
17.6.2010 v 22.05
Občas v diskuzích na facebooku používám, abych to nějak více přiblížil lidem, místo pojmu "Právo veta" pojem "přirozený" nebo "nulový stav". Myslím, že je to pro některé snadnější pro pochopení. Ve sporu s kuřákem v jedné místnosti je "přirozený stav" samozřejmě na mé straně, protože normální je nekouřit. Připadne mi to tedy snadnější obhájit pomocí "přirozeného stavu" svá práva, než pomocí Práva veta, kde by se kuřák také mohl cítit "poškozen", že nemůže kouřit. A mohly by s méně chápavou osobou nastat zbytečné dohady…
S kamarádem jsme se dnes ale bavili o tomto problému a když jsem použil tento příklad s kouřením, tak pak mi kontroval příkladem, že s použitím "přirozeného stavu" by pak bylo snadné pro nějaké exhibicionisty nebo nudisty obhájit jejich touhy chodit po vesnici či městě nazí. Stejně tak by se mohlo ve škole či školkách učit o sexu, jak to navrhuje zvrhlík Uzel a z hlediska přirozenosti by odpůrci byli jen puritáni. Kde je potom pravda? Kdo by byl v takových případech poškozený? V oblasti práva nebo ekonomiky se to dá docela lehce stanovit, ale co se týká oblasti Kultury, tak tam už je to spíše otázka morálky a nastavení společnosti. Avšak nějaké přesné hranice tam asi určit nejdou, a proto tam bude docházet ke konfliktům a nejasnostem… Jak se na to díváte? Co s tou "přirozeností"?
admin tso
09.10.2010, 15:19:56
Reagovat
zmp napsal:
18.6.2010 v 18.03
Odpověď milloovi (přirozený nebo nulový stav):
V metodice TSO má občanské právo veta chránit dosavadní stav, proti změně která by mohla vetujícího poškodit.
Nahradíme-li tu „možnost poškození“ ochranou „přirozeného“ či „nulového“ (původního?) stavu, dostaneme se do absurdností, jak je docela správně vystihl Váš kamarád. Takto by v TSO nebyla možná ani výchova, neboť je umělá, zatímco nevychovanost je přirozená.
Proti kouření lze právo veta uplatnit, protože obtěžuje (poškozuje) nekuřáka, bez ohledu na to, zda je kouření „normální“, „nezdravé“, či „zdravé“. Kdyby kuřák vetoval nekouření, musel by prokázat, že ho nekouření obtěžuje. Tzn., že by musel kouřit neustále, např. i ve spánku, neboť jinak by byl usvědčen z obtěžování sebe sama nekouřením, což je tolik co usvědčení ze lži…
V případě tzv. „sexuální výchovy“ dětí je poškozeným poručník (např. rodič), který si sexuální výchovu nepřeje, popř. spoluobčan, kterého taková výchova pohoršuje. Ač je zde charakter poškození kulturní, přece veškeré poškozování spadá do sféry politické, tj. do pravomoci občanské (veto, soud a výkonná moc občana). Občanský soud totiž neposuzuje, zda je „sexuální výchova“ správná či nesprávná, ale zda žalujícího poškozuje (obtěžuje, omezuje jeho pravomoc atp.) či ne. V TSO je totiž veškerá výchova plně v pravomoci poručníka (rodiče aj.). Žádný „odborník“ (puritán, sexuolog či jiný učený tyran) do ní nemá právo zasahovat. Maximálně může něco doporučovat. Tzn., že u občanského soudu by se učeného sexuologa na jeho „odborný“ názor nikdo neptal a se svou „odborností“ by skončil pod poručníkem. TSO v této věci nepřipouští žádné nejasnosti či konflikty. Oprávněné je tu pouze to, co chce poručník (pokud tím nepůsobí nikomu škodu), nikoliv to, co pokládá za správné, či nesprávné tzv. „odobrník“!
Zkrátka, nahraďte sporné kritérium „přirozenosti“ nesporným „nepoškozováním“ a žádná námitka před Vámi neobstojí…
-zmp-
admin tso
09.10.2010, 15:20:48
Reagovat
Aleš napsal:
21.6.2010 v 8.44
Chápu to, že hovořit o právu veta je pro občany hodně silné kafe. Proto vnímám snahu změkčit název či pojem pro tento silný nástroj občanů v TSO při řízení společnosti. Co ale říkáte na toto: Jestliže se občané nedohodnou, tak platí původní stav… Není to vlastně potom ten nulový stav? Prostě se to, co tu bylo dosud, nemění a to doby, dokud se spolu občané nedohodnou. A ještě ohledně přirozenosti…několikrát jste hovořili o rodině a rodičovství – že rodina ve složení žena, dítě, muž – je přirozené.Tedy není potom právě to kulturní, že se do rodiny vnese nový impuls třeba v podobě homosńatků? Možná položím otázku jinak: Kdy je tedy to přirozené (klasická rodina) dostačující a kdy to přirozené se musí či má kultivovat (např. vzdělávání dětí, aby nerostly – jak se říká – jak dříví v lese)? To tzv. přirozené ale někdy v minulosti také mohlo být vneseno jako to nové, jako nový = nepřirozený, čili kulturní impuls. Je otázkou, co je přirozené. Určitě pojem přirozené se vždy nekryje s pojmem správné.
admin tso
09.10.2010, 15:21:25
Reagovat
zmp napsal:
22.6.2010 v 12.46
Odpověď Alešovi (veto, původní stav a přirozenost):
Občanské právo veta je účinným nástrojem plnoprávného občana proti jeho případnému poškození jaksi druhořadě. Jeho prvořadý význam tkví v tom, že občanské veto je jediným reálným aktem sociální svobody. Bez něj nelze sociální svobodu nijak realizovat (viz příloha č. 03n Svoboda).
Je navýsost pozoruhodné, jak se většina lidí všude a všemožně dovolává sociální svobody. Jakmile je jim však její jediná možnost ukázána, rázem se od ní odvracejí jako od utopie či anarchie. Člověk má až nutkání zařvat: Takoví lidé vlastně sociální svobodu vůbec nechtějí! Chtějí o ní jen planě žvanit a být o ní soustavně „odborně“ klamáni…
To umělé, mimo přirozené, nemusí být jen kulturní (nad přirozené), ale také nekulturní (pod přirozené). Vychyluje-li se miska vah na jedné straně nahoru, nutně se na druhé straně vychyluje dolů.
Kultivace dítěte umělou výchovou nemá za cíl změnit jeho přirozenost, ale dát dítěti vyšší smysl, překračující jeho animální přirozenost…
Člověk pokládá za „umělé“ to, co sám vytvořil, za „přirozené“ to, co sám nevytvořil. Obdobně i Tvůrce „přirozeného“ pokládá svou tvorbu za umělou. Žádnému tvůrci se však jeho tvorba nemusí vždy vydařit. Proto i Tvůrce přirozeného rozlišuje mezi tvorbou „dobrou“ (kulturní) a tvorbou „nedobrou“ (nekulturní). Bible praví, že „nedobrou“ tvorbu Tvůrce přirozeného ničil vodou (potopa světa), ohněm (Sodoma, Gomora), či jiným způsobem (kobylkami, nemocemi, válečnými pohromami atp.)…
-zmp-
admin tso
09.10.2010, 15:16:45
Reagovat
Karel napsal:
25.3.2010 v 15.29
Chod obcí (Karel, 14. 11. 2007 19:05)
(přeneseno z Obnoveného fóra)
Vážení, to Vaše právo veta občana v obci mne skutečně rozhodilo. Ale stejně si neumím v praxi ještě moc konkrétně představit, jak by nějaký zastupitel v obci obcházel občany a ptal se lidí, zda souhlasí s něčím nebo ne… To by stále musel obcházet lidi a ptát se jich? I na každou maličkost, na každou změnu? Nevím, jestli se tím lidé po čase neotráví.
Napsali jste, že by se měla každá ze tří sfér ve společnosti osamostatnit – ale jak to udělat, když třeba dnes máte ekonomiku spojenou s politikou tak pevně, že vlastně politikové vydávají rozhodnutí proti zájmu občanů!
Např. zvýšení dph z 5% na 9%. Toto zdražení se dotkne prostě všech lidí! Ale je to v zájmu jen nějaké vyvolené malé propojené skupinky podnikatelů a politiků. To samé zdražení plynu, benzínu, nájmů – prostě všeho po novém roce. Jak by mělo začít osamostatnění politiky a ekonomiky? Jak to chcete rozpojit?
I zde by občané mohli říci ne? Do čeho všeho by směli hovořit? Asi ne do chodu soukromé firmy.
A kdo a jak bude potom platit sféru kulturní, zdravotnictví, školy atp.? Kdo sféru politickou – tam patří asi i soudy? Bude tedy nějaké přerozdělování peněz? V obci? Když jeden člověk vetuje např. rozpočet obce nebo nějaké školy nebo nemocnice, soudu na příští rok, tak co se bude dít? Kdo bude platit lékaře, učitele, soudce aj.? Obec?
A jak bude placena tzv. horní trojčlennost, tedy ony tři zákonodárné sbory? Jak často by v nich občané zasedali?
Asi bude hodně zákonných úprav, takže budou asi větší než nyní? Děkuji
admin tso
09.10.2010, 15:17:39
Reagovat
odpověď Karlovi (nespokojení, 18.11. 2007 17:38)
Tam, kde panuje právo veta, nedá „sbírání hlasů“ mnoho práce. V prvé řadě si musíme uvědomit, že právo veta mohou v konkrétních případech uplatnit jen ti občané, jichž se případ nějak týká. Řekne-li pak již první z dotázaných občanů „ne!“, je další obcházení zbytečné. Tím je dáno, že občané nemusí být „otravováni“ vyjadřováním svého souhlasu, ale naopak budou vyzýváni, aby se vyjádřil (vč. zdůvodnění) pouze ten, kdo nesouhlasí. Ten to zajisté jako otravování nepocítí (pokud ano, pak přece svůj nesouhlas nemusí vůbec vyjadřovat). Sdělovací techniky, jimiž se zmíněná komunikace může transparentně uskutečnit jsou různé (dnes již nepřeberné). Nechme tedy na občanech samých, jakou si zvolí…
Pokud si volíme zástupce do totálního parlamentu, sotva můžeme očekávat, že se z něho něco osamostatní. Zde je třeba volit zákonodárce hned do tří samostatných zákonodárných sborů (kulturního, politického, ekonomického) a také je již před volbou „naprogramovat“ (pověřit, jaké zákony mají prosazovat). Má-li již zvolený zákonodárce jiný návrh, musí k němu znovu žádat pověření od svých voličů…
Občanské veto se vztahuje pouze na případné změny uvnitř obce, nikoli vně obce, tedy nikoli na volby do tří zákonodárných sborů (zde rozhoduje většinové ano). I když se kulturní a ekonomické organizace nacházejí na půdě obce, přece jejich záležitosti nejsou vnitřními záležitostmi obce a proto ani v nich občanské veto neplatí. Občanské veto se však vztahuje na rozhodnutí, zda a který pozemek obec těmto organizacím pronajme…
Příslušný podíl na financování tří zákonodárných sfér (horní trojčlennost) musí zajistit základní pracovní povinnosti, jako součást ZŽP. V těchto sférách ovšem nebudou placeni profesionální „zástupci lidu“ jako dnes, ale volení zákonodárci se budou scházet jen k uzákonění toho, čím byli svými voliči pověřeni. Za to dostanou jednorázově zaplaceno a zase se rozejdou. Tzn., že i pro ně platí základní pracovní povinnost, kterou v žádném případě nenaplní vysedáváním v parlamentě.
Základních zákonných úprav nebude více než nyní, ale naopak nesrovnatelně méně než nyní (viz programové prohlášení). Jako když Everest nahradíte kozím bobkem…
Základní pracovní povinností je financováno také základní zdravotní péče, školství atd. (viz ZŽP v programovém prohlášení).
Soudy nejsou součástí ZŽP a dnešní podobu v TSO nemají (viz programové prohlášení). Soudcem (ale i žalobcem či obhájcem) může být (ale nemusí) každý plnoprávný občan, na kterého se jedna ze sporných stran obrátí (jenž ovšem není na sporu nijak zainteresován). Za svůj výkon dostane jednorázově zaplaceno (odsouzeným, ve měně volného trhu) a tím jeho soudcování končí, dokud není osloven někým jiným…
Možná jsme k programovému prohlášení TSO mohli připojit, že ve vztahu občana k obci platí Dumasovské heslo „Tří mušketýrů“: „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“ Přeloženo do obecního žargonu platí:
„Škoda občana je škodou obce a škoda obce je škodou každého občana!“
Tzn., že tam, kde k náhradě škody nedošlo nebo nemůže dojít, hradí občanovu škodu obec. Tím vzniká škoda obci, kterou hradí všichni občané, neboť obec disponuje pouze těmi prostředky (zejména nájmy za pozemky), které jí svěřili její občané. Tím vzniká škoda všem občanům, kteří jsou tak zainteresováni na dohledu, aby škodu způsobenou kterémukoliv občanu nahradil, pokud možno, především škůdce…
admin tso
09.10.2010, 15:09:20
Reagovat
Karel napsal:
25.3.2010 v 15.02
Právo veta občana ve své obci (Karel, 13. 09. 2007 12:30)
(přeneseno z Obnoveného fóra)
Vážení nespokojení. I já jsem nespokojený. Ale myslím si, že to, co je zde napsané ohledně práva veta ve své obci, že to je absolutní nesmysl! To přece není možné! Lidé by se na ničem nedomluvili! Vždyť ani v rodině to tak nefunguje. Natož, aby se domluvili v obci nebo ve více obcích. Vždy se najde někdo, kdo bude proti. Třeba 100 lidí něco chce a jeden bude proti! A tak – kvůli jednomu bude trpět 100 dalších. Tím se zastaví veškerý vývoj v obci! To přece nemá se svobodou nic společného! Jak byste to chtěli udělat? To by jako potom lidé o všem hlasovali, o každé prkotině? To by jako jenom zasedali a zasedali a hlasovali a hlasovali? To, co tu hlásáte – to by nebyla demokracie, ale anarchie! To by si přeci každý dělal, co chce! Děkuji za odpověď.
admin tso
09.10.2010, 15:10:12
Reagovat
odpověď Karlovi – k právu veta (nespokojení, 13. 09. 2007 19:00)
Jaký je současný stav v obcích? Lidé si zvolí svoje obecní zastupitelstvo, a to se pak v obci chová stejně, jako vláda v celé republice. Například si zastupitelstvo usmyslí takový územní plán, v němž mají být ve prospěch jejich zájmů poškozeni dva nebo tři občané. Územní plán se vyvěsí na tzv. „úřední desku“ a pokud si toho postižení občané nevšimnou, mají prostě smůlu. Pokud si toho všimnou, mají před sebou možnost Sisyfovské obrany, v níž tak jako tak podlehnou. Nikdo se jich prostě na jejich souhlas neptá. Tzv. hlasující většina (zastupitelstva) může po jednom, po dvou po třech občanech postupně okrást všechny. Postupovala by jinak samozvaná skupina, která by chtěla obyvatelstvo terorizovat?
Jakápak úřední deska?! Zastupitelstvo musí mít povinnost seznámit se svými úmysly každého, koho se bezprostředně týkají. Pak musí stačit jeden nesouhlasící občan (postižený), aby se nic neměnilo. K tomu slouží právo veta! Je to opatření, na které nejsme zvyklí a obáváme se proto, že se občané (s právem) budou chovat stejně bezohledně ke svým spoluobčanům, jako dnešní bezohledná zastupitelstva. Právo veta má přinutit každého, aby se snažil se svým spoluobčanem domluvit, a nehledal cestičky, jak ho podvést.
Z věci je zřejmé, že zastupitelstvo v samosprávní obci nebude zasedat, aby vymýšlelo podvody, které nemají šanci přes právo veta projít! Zasedání tím ubude a občanské spolupráce tím přibude. Nikdo přece nebude vetovat nic, co je pro něho výhodné. Navíc musí své veto každý zdůvodnit. Nebude-li podloženo ohrožením jeho zájmů, ale bude pouze kverulantské, tu příslušný občan zjevně poškozuje ostatní spoluobčany, což řeší občanský soud.
To, že jsou lidé schopni mezi sebou se domluvit, je patrné již dnes při zakládání spontánních iniciativ (např. kluby filatelistů, zahrádkářů, chovatelů atp.) Lidé nejsou tak neschopní, jako jejich zastupitelé.
Pokud se týká rodin, jsou dnes v principu rozvrácené následkem masové popularizace nevěry, násilí, různých úchylek a zákonodárstvím (zákon o rodině, zvýhodněným sociálním zabezpečením neúplných rodin, atp.). Ve spořádaných rodinách již dnes prakticky platí právo veta každého z obou spolurozhodujících manželů.
To, co tu hlásáme tedy není anarchie, ale ani tzv. „demokracie“, ale samospráva, ochraňující sociální svobody jednotlivce proti pletichaření při hlasování tzv. „většin“.
Pletichář si vždy najde cesty, jak pro naplnění svých zájmů získat (např. úplatkářstvím) potřebnou hlasující většinu. Tomu jednou provždy zabrání právo veta, jako jediný skutečně účinný prostředek proti korupci.
admin tso
09.10.2010, 15:11:00
Reagovat
Karel napsal:
25.3.2010 v 15.04
Právo veta (Karel – 12. 10. 2007 15:58)
(přeneseno z Obnoveného fóra)
Vážení, Vaši odpověď jsme probírali se známou a musíme uznat, že ve Vaší delší odpovědi na právo veta jsme našli řadu podnětných věcí a důvodů, se kterými souhlasíme (ale s řadou ne).
Když pročítáme Programové prohlášení Obnovené Forum, je to vše velmi stručné a tudíž nesrozumitelné. Jaksi lapidárně zkratkovitě řečeno. Jenže nám unikají souvislosti a důvody, proč to tak řešit! Předpokládáme, že stejně jako jste vysvětlili a odůvodnili Váš pohled na právo veta, podobně by bylo nutné probrat a hlouběji rozebrat řadu dalších zásadních otázek, je nutno odůvodnit proč třeba to nazýváte tak divně: trojčlennost. Nebo proč svoboda jen v kultuře a ne v politice? Nebo jak občané mohou soudit? Jak byste to chtěli prakticky udělat? To je z hlediska dnešního stavu zcela absurdní myšlenka! atp. Jinak to zůstane jen jako nějaké prohlášení, kterému lidé nebudou rozumět! Nepochopí proč to tak je.
Známá také jen pokrčila rameny, co s tím?
Mimochodem, dosud jsem o Rudolfu Steinerovi nikdy ani neslyšel. A přečetl jsem toho dost.
Karel
admin tso
09.10.2010, 15:12:38
Reagovat
odpověď Karlovi (nespokojení, 15.10. 2007 19:32)
Pokud s něčím ve výkladu právu veta nesouhlasíte, pak uveďte s čím a proč. Jen tak můžeme vysvětlit věci podrobněji.
Naše „Programové prohlášení OF“ je proto tak stručné, abychom příliš rozsáhlými texty již předem neodradili případného čtenáře. Koho věc i ve stručné podobě zaujme, ten jistě položí otázku, která ho nejvíce zajímá nebo k tomu, čemu nerozumí. Tím je jednostranné mentorování nahrazeno živým dialogem,na němž jsou obě strany zainteresovány. A odpověď mu může být ušita na míru. Ostatní čtenáři se pak mohou řídit jeho vzorem a nakonec nezůstane nic nejasného.
Název „trojčlennost“ je dána samotným sociálním organismem, nikoli naší libovůlí. Sociální organismus je již ve své přirozenosti trojčlenný, jak jsme uvedli v „Programovém prohlášení“.
Neobvyklá tedy není jeho trojčlennost, ale náš přístup k věci, neboť jsme byli vychováni v totálním zmatení všech tří článků dohromady.
Každý ze tří článků sociální trojčlennosti má své vlastní zákonitosti.
Tyto zákonitosti si můžeme demonstrovat na mechanismu vah.
1. Politiku představují váhy v rovnováze, neboť politika má garantovat všem bez rozdílu rovnost (rovnováhu) práv a povinností.
2. Kulturu představují váhy vychylované z rovnováhy (porušení rovnováhy), neboť poznáváním a učením se prohlubují rozdíly mezi lidmi. I kdyby se všem dostalo stejného vzdělání, přece má každý jiné vlohy a dopracuje se tedy jiných výsledků. Tím je dána nerovnost v kultuře, která nesmí být potlačována ve jménu politické rovnosti. Tato kulturní nerovnost se tedy musí rozvíjet svobodně u každého podle jeho vloh a zaměření.
3. Ekonomiku představují váhy uváděné z nerovnováhy zpět do rovnováhy (úsilí o rovnováhu). Tato tendence ekonomiky je patrná z tržních vztahů, kde se nabídka snaží vyrovnat poptávce. Protože se poptávka stále obnovuje, tak jako po nasycení dostaneme časem zase hlad, není hospodářským úsilím o rovnováhu rovnováhy nikdy dosaženo tak, jako je to možné v politice.
V ekonomice tedy neplatí politická rovnost a to ani v poptávce (každý má jinou míru nebo druh potřeb), ani ve výrobě (každý je produktivní podle schopností a zaměření, které si rozvinul v kulturní sféře).
V ekonomice neplatí ani kulturní svoboda, rovněž ani v poptávce ani v nabídce. V poptávce proto ve svých základních životních potřebách nejsme svobodní, ale determinovaní svou přirozeností. V ostatních potřebách jsme pak determinovaní svými sklony a zaměřením, které jsme si rozvinuli v kulturní sféře.
V nabídce nemůže být svoboda prostě proto, že jejím úkolem je naplňovat poptávku, nikoli vyrábět svobodně něco, co nikdo nežádá, a pak mu to vnucovat sugestivní reklamou.
Proto v ekonomice platí pouze zákon bratrství (spolupráce na výrobě zboží atp., jímž lze uspokojovat poptávku).
Protože všechny tři sféry (politika, kultura, ekonomika) musí fungovat nepřetržitě, musí mít každá sféra svůj vlastní mechanismus. V neustálém provozu tedy musí být tři mechanismy vah, nikoli jeden společný. Nyní si představte, že namísto tří různých mechanismů vah (jeden v rovnováze, druhý vychylovaný z rovnováhy a třetí přichylovaný zpět do rovnováhy) máme pouze jeden mechanismus vah, jímž chceme všechny tři tendence (zákonitosti) naplnit. Buď to vzdáme, nebo se nám mechanismus vah rozsype. Současné vlády problém řeší systémem kompromisů, který plně nevyhovuje ani politice, ani kultuře, ani ekonomice, nebo jedním z mechanismů vždy potírá ostatní dva (odtud zmíněné tři různé totality v „Programovém prohlášení OF“).
Otázka, jak občané mohou soudit je stejná, jako otázka, jak mohou soudit současní profesionální soudcové. V obou případech musí mít soudce schopnost vlastního úsudku na základě uvažování o sporu, který posuzuje.
V současné době musí mít profesionální soudce speciální právnické vzdělání, aby se prý orientoval v nepřehledném množství zákonů. Přesto se ani dva právníci ve svých právních názorech na věc nemusí shodnout (nemluvě o tak častých nespravedlivých soudech). Zákony se snaží popsat podrobně co je a co není dovoleno. Protože však nikdy nelze popsat absolutně vše, co se může stát, pokládá se nepopsané za dovolené, přestože někomu vznikla škoda a škůdce je znám.
V TSO může být soudce každý soudný občan bez právnického vzdělání, neboť zmíněné nepřehledné množství zákonů prostě neexistuje. Jediný zákon, který musí platit a jehož porušení dokáže posoudit každý, kdo má „všech pět pohromadě“ je následující zákon: Komu byla způsobena škoda, tomu musí být škůdcem nahrazena.
Ostatní viz Programové prohlášení OF.
Cítí-li tu kdo potřebu ještě bližšího upřesnění, nechť také položí upřesňující otázku.
Nejste sám, kdo o Rudolfu Steinerovi ještě neslyšel. Rudolf Steiner byl totiž u nás komunistickým režimem zakázán, a současný režim se ho bojí. Vydávání díla Rudolfa Steinera je tak odkázáno jen na jednotlivce. V současné době však již leckteré dílo tohoto autora je již na trhu. Najdete je i na internetu např.: http://www.michael.webz.cz/
admin tso
09.10.2010, 15:13:46
Reagovat
Karel napsal:
25.3.2010 v 15.19
K právu veta (Karel, 20. 10. 2007 18:01)
(přeneseno z Obnoveného fóra)
K právu veta: Vy asi skutečně nechápete, co to je parlamentarismus – nebo se jen tak spíše tváříte? Občané jsou zastupováni volenými zástupci! Právo veta má snad jen americký prezident! Je to velmi diskutabilní právo. A v okolních zemích ho snad nemá žádný prezident, ani ministr. Natož aby ho měli občané! Právo veta – tedy takové jakési absolutní poslední slovo, měli pouze monarchové, feudálové, totalitní vládcové. Je to jednoznačně zneužitelné!
Tím by se zastavil jakýkoli vývoj. Kdyby kdokoli mohl vetovat nějaké snahy občanů, kdybychom se řídili těmito Vašimi radami, tak bychom asi dosud žili v jeskyních! Mnozí lidé lpí na tradicích, nechtějí změny! Právem veta znemožňujete pozitivní vývoj, ale naopak spějete tím do zaostávání a úpadku!
Jak k tomu přijdou třeba tři čtvrtiny občanů, aby jim někdo řekl ne? Tím by byli občané poškozeni! Tím by menšina omezovala většinu. V demokracii však má vládnout většina!
Nač by potom byla referenda? Když nadpoloviční většina řekne ano, potom je návrh odsouhlasen! To je demokratické! Tak funguje celý demokratický svět!
Např. v případě radaru jde o strategickou věc, týkající se celé ČR, Evropy i světa! Tady vůbec nejde o nějakou obec nebo občana! Tady jde o lidstvo, o svět! A Vy – se vší úctou k Vám – tady chcete umožnit, aby jediný občan, který řekne – ne, mohl uvést do záhuby tisíce či miliony lidí. Nezlobte se, to je absurdní, demagogické a od Vás nezodpovědné, co tu chcete prosadit! Je to naivní snílkovství, že by všichni byli slušní a vzdělaní! Právě taková naivita může vést do neštěstí! Přínosem takového práva by možná bylo odstranění korupce. Ale za cenu jakých rizik?
K problematice soudní:
Kde máte v Programovém prohlášení něco o potrestání viníka?
Máte tam jen: O míře škody a její náhradě rozhoduje poškozený.
Takže žádné zavírání? Co by se dělo např. s nějakým zlodějem nebo násilníkem? Jak by nahradil škodu, když někomu třeba zlomí ruku? Zaplatí bolestné a bude propuštěn na svobodu? To je nějaké divné. To se mi nějak nezdá.
S pozdravem
Karel
admin tso
09.10.2010, 15:15:16
Reagovat
odpověď Karlovi (nespokojení, 23.10. 2007 20:08)
Není nutné propadat hned hysterii a obviňovat nás z přetvářky. Je třeba nejdříve se řádně seznámit s věcí (zde s naším Programovým prohlášením), zvážit všechna pro a proti a teprve potom vynést definitivní soud.
To, co nazýváte „parlamentarismem“, to představuje totální zmatení tří různých zákonitostí (ekonomie, politika, kultura) a to na úrovni horní trojnosti (tzv. celostátní). Na této úrovni je právo veta nepřípustné, neboť zde by skutečně vedlo k důsledkům, které uvádíte. Právo veta se týká úrovně dolní trojnosti, v ní pouze politické organizace (obce) a v ní je použitelné pouze těmi občany, jichž se případ, který mohou vetovat, bezprostředně týká (jedná-li se např. o změnu, která se týká občanů bydlících v jedné ulici, pak ji mohou vetovat pouze oni, nikdo jiný).
V trojčlenném soc. organismu neřídí obec „malý parlament“ (obecní zastupitelstvo), ale samotní občané. Proto nemá obec představovat příliš velký územní celek. Tak např. samosprávní obcí nemůže být velké město, ale městská čtvrť (řecky „démos“ = odtud „demo-kracie“). Celé město pak představuje „svaz obcí“. To, co je dnes obecním zastupitelstvem, jsou v trojčlennosti pouze zaměstnanci, kteří obecní věci spravují podobně, jako např. advokát spravuje právní záležitosti svých klientů, aniž o nich může sám rozhodovat.
„Vývoj“, o který se tak obáváte, je zpravidla prosazováním sobeckých zájmů dravců (vládnoucí „elity“, zbohatlíků atp.) na úkor ostatních občanů. Jsou to právě tito dravci, kdo dává vývoji „positivní“ visačku. Pokud jim vývoj nevyhovuje, označí ho za negativní. Tak např. v Anglii, přestože je tak konzervativní (lpí na tradicích), dospěl „vývoj“ tak daleko, že je tam dnes již prakticky všechno oplocené. Veřejné prostory téměř neexistují (resp. existují ve velmi okleštěné podobě). Nemajetný občan má k „volnému pohybu“ vyhrazené „uličky“ mezi ploty (jako v kriminále), popř. musí majitelům pozemků zaplatit vstupné. K tomu spěje „parlamentarismus“.
Rozumní lidé lpí na rozumných tradicích a nechtějí změny, které jsou na jejich úkor („negativní vývoj“), nikoli k jejich prospěchu.
Pravíte-li, že „v demokracii má vládnout většina“, pak tuto ideu naplňuje pouze a jen právo veta, neboť dává vládu všem občanům obce, nikoli menšině zkorumpovatelných zastupitelů, poslanců, ministrů atp. Vždyť tito „zástupci lidu“ ve skutečnosti nezastupují ani většinu, ale zmanipulovanou menšinu účastníků voleb. Většina lidí k volbám nechodí, protože se přesvědčili, že ať zvolí kohokoli, stejně se „vývoj“ uskutečňuje na její úkor, nikoli k jejich prospěchu.
To, co nazýváte „referendum“, je jen zdánlivě rozhodnutím většiny. Pokud výsledek referenda vládnoucí elitě nevyhovuje, zaonačí to tak, aby neplatil. Možná si vzpomenete, jak v jednom evropském státě (nezáleží ve kterém) proběhlo referendum na evropské téma (patrně: „přijmout, či nepřijmout evropskou ústavu?“). Referendum dopadlo „ne!“ Protože to vládnoucí elitě nevyhovovalo, a tak za čas (za rok?) totéž referendum zopakovala. Nyní dopadlo „ano!“. Protože to vládnoucí elitě vyhovovalo, referendum již nezopakovala. Kdo tu prosadil svou? Většina, nebo menšina? Co se dělo onen rok, mezi oběma referendy? Nepamatujeme si snad na nesrovnalosti při první volbě současného amerického prezidenta? Nemáme snad své zkušenosti s ohlupováním voličů tzv. „volebními programy“, jimiž se po volbách zcela věrolomně nikdo neřídí? Jak říkáte: „Tak funguje celý demokratický svět!“
Tvrdíte-li, že „v případě radaru jde o strategickou věc“, pak se musíme ptát: Kdo rozhoduje o tom, co je a co není „strategické“? Demokratická většina, nebo věrolomná vládnoucí menšina? Týká-li se americký radar celého světa, jak tvrdíte, jaká demokratická většina má o něm rozhodnout? Celosvětová? Celosvětovým referendem? Hlasováním vlád všech světových států (vč. Číny, Indie, Ruska, Iránu atd.)? Zde se vám patrně „demokratická většina“ zamlouvat nebude, neboť jste si předsevzal, že americký radar má v Čechách být (předpokládáme, že nežijete v Brdech). Celosvětová většina by však americkému radaru (a nejen jemu) řekla jednoznačné „ne!“ Také nám ušlo, že by kdy (a kde) demokratická většina hlasovala o tom, že se budou vyvíjet rakety, proti nimž byl vyvinut radar.
Pravíte-li: „Tady vůbec nejde o nějakou obec nebo občana!“ pak mluvíte z duše vládnoucím (popř. mocným, vlivným) menšinám, které se pokládají za „elitu“. Tady jde jen a jen o zájmy menšinových elit! Samozřejmě, že to před veřejným míněním nepřiznají. Oni veřejnému mínění pokrytecky vsugerují: „Tady jde o lidstvo, o svět!“ Zhypnotizované veřejné mínění si sotva uvědomí, že „lidstvo“ (na němž údajně záleží) bez jednotlivých (konkrétních) lidí (na nichž údajně nezáleží) vůbec neexistuje. To proto, že tzv. „většina“ (demokratická, či jiná) nemá rozum a proto její hlasování nemůže nijaký „positivní vývoj“ garantovat, jak sobě i nám namlouváte. O pokrok se vždy postarali jednotlivci, na nichž podle Vás vůbec nezáleží!
To, co nazýváte „demokratickou většinou“ je takto nazýváno jen pokud její hlasování vyhovuje tzv. „vyšším zájmům“. Pokud jim nevyhovuje, potud nejde o „demokratickou většinu“, ale o pouhý „dav“, který ničemu nerozumí. Tak je tomu také s tzv. „vyššími zájmy“. Pokud nejsou v souladu se zájmy „elitní menšiny“, potud „vyššími zájmy nejsou“. Pokud má elitní menšina sobecký zájem na „tzv. vyšším zájmu“, ale veřejné mínění proti tomu reptá, tu se již vládnoucí elita dokáže postarat o nějaké strašidlo, hrozící masovou katastrofou. Což si nepamatujeme např. strašáka v podobě údajného arsenálu chemických a jaderných zbraní v Iráku?
Právě proto, že tzv. „demokraciím“ na jednotlivém občanovi vůbec nezáleží, musí se občané poohlédnout po možné změně. V tom se jim Vy snažíte zabránit svým „ne!“ vysloveném na nepatřičném místě (nikoli na úrovni samosprávní obce). Jen v trojčlenném soc. organismu jde o jednotlivého občana, který si své zájmy může ochránit pouze a jen právem veta. Tvrdíte-li, že na této obecní úrovni může „jediný občan, který řekne – ne, uvést do záhuby tisíce či miliony lidí“, pak – se vší úctou k Vám – tisíce či miliony lidí ohlupujete. Světové sociální katastrofy (války, hladomory, pandemie, inflace, hospodářské krize, státní bankroty, státní terorizmus atd. atd.), to vše rozpoutali vždy jen vládnoucí elity, nikdy jednotlivý občan, který řekl „ne!“ Kdyby jeho „ne!“ mělo takovou platnost, pak by k uvedeným katastrofám nikdy nemohlo dojít.
Dál si Vás dovolíme parafrázovat: „Nezlobte se, to, co tvrdíte je absurdní, demagogické a od Vás nezodpovědné! Je to naivní snílkovství, že by „demokratická většina“ nebo „vládnoucí elita“ (menšina) byla slušná, i kdyby byla vzdělaná! Právě taková naivita vede stále znovu a znovu do stále dokola se opakujících neštěstí!“
K problematice soudní:
V našem Programovém prohlášení není o potrestání viníka ani zmínky, kvůli spravedlnosti.
V tzv. „demokraciích“ (především u nás) je škůdce zavřen, ale způsobenou škodu poškozenému nenahradí. Je tím snad spravedlnosti učiněno zadost? Spravedlnosti by naopak bylo učiněno zadost, kdyby škůdce způsobenou škodu poškozenému nahradil. V takovém případě ho zavírat je zjevná nespravedlnost!
V současných totalitních režimech (dle Vás „demokratických“), jsou „malí“ (nikoli „velcí“) zloději a násilníci někdy (ne vždy) zavíráni a po odpykání trestu znovu pouštěni mezi slušné lidi, aniž by museli nahrazovat škodu. Zločinci jsou tak podníceni k následujícím úvahám: Vyplatí se mi v daném případě loupit? Co převažuje? Naděje na zisk (který nemusím vracet), nebo riziko, že mě zavřou (pokud mne chytí a usvědčí)? Nesnesitelná úroveň kriminality v tzv. „demokraciích“ vypovídá jednoznačně o tom, že možnost zisku převažuje nad možností rizika. Následkem toho – např. ve velkých městech USA – všichni řádní občané ztratili večerní a noční volnost. Kvůli příšerné kriminalitě nesmí (bojí se) po setmění na ulici, po níž se volně pohybují bezstarostní kriminálníci. Vysokou kriminalitou vládnoucí elity zdůvodňují zvyšování stavů represivních složek (které mohou být kdykoli použity také proti nespokojeným občanům). Tyto složky jsou pak existenčně zainteresovány na udržování (popř. růstu) dané úrovně kriminality, neboť v případě jejího drastického poklesu by musely snižovat stavy. Dnes už se i tyto složky do kriminality často samy aktivně zapojují.
V trojčlenném soc. organismu musí škůdce nejen nahradit škodu (poškozenému), ale může také (podle závažnosti jeho zločinu) jednou provždy přijít o veškerá občanská (nikoli lidská) práva, pokud je vůbec kdy získal. Projevuje-li se kdo již v mládí asociálně, občané ho mezi sebe jako plnoprávného spoluobčana nepřijmou. Kdo u jiných právo nerespektuje, ten ho sám není hoden (tak to navrhuje např. „největší z Čechů“ Karel IV. ve svých „Majestas Karolina“). Tím stoprocentně odpadá jakákoliv recidiva, i případné zneužívat práva veta, kterého se tak bojíte. Dál mohou tyto živly žít jen pod dozorem a odpovědností poručníka (plnoprávného občana), či obecní správy.
O míře a způsobu náhrady škody za zlomenou ruku, nerozhoduje v trojčlenném soc. organismu naše Programové prohlášení, ale poškozený (plnoprávný občan, nebo poručník). Kdo jiný zná míru způsobené škody, než právě on? Co je na tom divného? Divné je, že v tzv. „demokraciích“ nerozhodují o míře způsobené škody poškození, ale zkorumpovatelné institucionální soudy, jejichž soudci, se již také dovedou do kriminality aktivně zapojit…
admin tso
09.10.2010, 15:16:03
Reagovat
Karel napsal:
25.3.2010 v 15.22
Ještě k právu veta (Karel, 30. 10. 2007 17:16)
(přeneseno z Obnoveného fóra)
Tak nyní jste mne vážně zaskočili tím, že má-li skutečně vládnout většina, tak prostě musí existovat právo veta! Nehledě na odstranění korupce. No comment. To je opravdu zásadní myšlenka. To mne nikdy nenapadlo. Smekám, to se Vám fakt něco podařilo. Proti takto vyargumentovanému právu veta snad není co namítnout.
Ale přesto se ve mně vše bouří, abych to uznal a přijal za své! Až se tomu bojím uvěřit. Zcela mi to bourá můj pohled na chod světa, na demokracii! Teď to musím chvíli strávit. Karel
admin tso
09.10.2010, 14:52:19
Reagovat
Radim Lhoták napsal:
4.5.2010 v 14.21
Vážený pane Pospíšile, nezbývá mi, než uvést na Vaši adresu rčení: Věř, a víra tvá tě spasí. Je stejně marná diskuse s věřícím v Boha, že žádný Bůh není, jako s věřícím v pokrok (vývoj člověka od nižší k vyšší formě), že žádný pokrok není, ale naopak úpadek. Jám Vám Vaše TSO nehodlám vzít a tak Vás uvést do traumatu, jako když věřící ztratí víru. Nicméně racionální diskuse s Vámi není možná. Mám Však jedinou prosbu, až se Vám někde, třeba v oné malé vísce, podaří TSO nasadit do praxe, dejte mi prosím vědět, jak to dopadlo, ano?
admin tso
09.10.2010, 23:44:04
Reagovat
zmp napsal:
4.5.2010 v 14.49
Odpověď panu Lhotákovi (víra):
Lidé by měli věřit tomu, co hlásají, jinak by šlo o pokrytectví.
Někoho však jeho víra spasí a jiného nikoliv. Jde totiž o to, zda věříme pravdě nebo nepravdě.
Dovolím si Vás parafrázovat:
Je stejně marná diskuse s nevěřícím v Boha, ale jen v jeho projevy (hmotu, energii atp.), jako s nevěřícím v pokrok (v TSO), ale jen v úpadek (v Adamity).
Já se neobávám, že byste mohl TSO vzít mně, ale jiným. V každé jednotlivé diskusi na webu TSO jsou právě diskutující (např. Vy a já) spornými stranami, jejichž soudci jsou ti, kteří jejich spor sledují. Já jsem si předsevzal před tímto soudem obhajovat TSO a obžalovávat totalitu. Vy jste si předsevzal opak, tj. obžalovávat TSO a obhajovat totalitu. Proto souhlas nehledejme jeden u druhého, ale u toho třetího, u soudce.
Z uvedeného hlediska je naším předmětem sporu idea a metodika TSO (podobně jako pravidla hry v šachy), nikoliv zavedení TSO (nikoliv uspořádání šachového turnaje). To znamená, že zavedení TSO se nemusí podařit mně, ale někomu jinému.
admin tso
09.10.2010, 23:46:57
Reagovat
Pavel napsal:
4.5.2010 v 18.01
Dobrý den.TSO dle mne není založené na víře,jak nepřímo přímo píše pan Lhoták,TSO od a-z je dle mne něco,co vznikne,nebo jinak,co se odhalí pokud ze všech systémů společnosti,které tu už byly,se poučíme a odstraníme demagogie,lži a k tomu přidáme objektivní pravdy,které si je člověk nyní,v rámci vývoje vědomí, schopen uvědomit. A neříkám,že je tato stávající forma TSO už ve fázi všeobsahující pravdy,ty se odhalují postupně časem.Za 1000 let to bude třeba OPQ,to už je jedno,hlavně když to bude mít zdravé základy a vývojové předpoklady,tak jako je má nyní TSO.A hlavně,k tomu aby člověk odhalil demagogie,lži a objevoval objektivní pravdy,k tomu dle mne potřebuje býti jen vnímavý,míti trochu přehled a hlavně míti zdravé ego,to je dle mne hlavní předpoklad.Tak to vnímám já a styl a výsledky vaší vzájemné diskuze mi to jen potvrzují.Jen jsem chtěl ukázat jak to vnímá jeden z vašich soudců …
admin tso
09.10.2010, 23:48:35
Reagovat
Radim Lhoták napsal:
4.5.2010 v 19.29
Odpověď Pavlovi: Demagogie, lži, manipulace, subjektivismus, stav dezorientace a odcizení, to je stav mysli většiny lidí současné doby. Libertariáni došli tak daleko, že ve snaze potřít jakoukoliv nadvládu čehokoliv, nazvali pravdu posledním tyranem, a prohlásili, že neexistuje jediná objektivní pravda, nýbrž jen pravdy subjektivní a partikulární. Takové názory dnes papouškuje většina populace od uklízečky po inženýra. Nevím, jaké lži chcete odstranit, když jste sami namočeni v důsledcích lží, které se vám vpily do krve. Moderní odstraňování tradičního diskursu světa jako předsudků a lží minulosti vedlo k současnému pravdě odcizenému stavu mysli, ve kterém vězíte až po uši. A je to stále horší. Starověcí mužové měli k objektivní pravdě mnohem blíže, než všichni současní konstruktéři spravedlivé společnosti. Současný vývoj vědomí se objektivní pravdě stále více vzdaluje a postupně strácí i pojem o pravdě samotné, natož pak o nějakém všeobsahujícím vědění. Jste úplně mimo kolej, ego, ne-ego.
admin tso
09.10.2010, 23:49:00
Reagovat
Pavel napsal:
4.5.2010 v 20.59
Odpověď panu Lhotákovi: Věřte že mně je celkem jedno co si o pravdě myslí Libertariáni či Pepa od vedle,ať věří v cokoliv,asi je to pro jejich vývoj to nejlepší,ale jen nemocné ego si nechá naočkovat cizí názor na to co je pravdivé.Já mám svůj názor,který zatím koresponduje s tím co jsem prožil atd. Máte pravdu v tom,že jsem mimo kolej,ale tu vaší.Také mne vůbec neznáte,nemůžete ani tušit jak moc jsem v důsledcích lží namočen,jak moc či málo si to uvědomuji,co a jakým způsobem proti tomu dělám atd.I proto na mé koleji stále jsem a stále budu,ať povede kamkoliv je pro můj vývoj nejlepší,teď je v cestě jízdy TSO a to že momentálně ve vaší cestě není,to je asi zase dobré pro váš vývoj…
admin tso
09.10.2010, 23:51:51
Reagovat
Pavel napsal:
4.5.2010 v 21.40
oprava – ´´ale jen nemocné ego si nechá naočkovat cizí názor na to co je pravdivé´´ dělejte prosím jako by tam tato věta nebyla,to byl omyl…
admin tso
09.10.2010, 23:53:05
Reagovat
zmp napsal:
4.5.2010 v 21.48
Odopvěď Pavlovi (oprava):
Tak úplně to zase omyl není. Není totiž valného rozdílu mezi tím, zda si necháme naočkovat cizí pravdy, či cizí nepravdy. Jde mj. také o to, abychom ověřováním pravdivosti toho cizího (např. sdělení učitele), dospěli k vlastnímu.
Cesta poznání (zpočátku nesamostatná, později samostatná) je jedinou doménou, v níž je lidský egoismus plně oprávněný.
admin tso
09.10.2010, 23:51:01
Reagovat
zmp napsal:
4.5.2010 v 21.36
Věcné připomínky k R. Lhotákovi (odpověď Pavlovi):
Cituji: „Demagogie, lži, manipulace, subjektivismus, stav dezorientace a odcizení, to je stav mysli většiny lidí současné doby.“
Reaguji: Zdá se, že sám sebe do té většiny nepočítáte, a že si osobujete právo rozhodovat o tom, kdo do té většiny patří a kdo ne. Mně jste tvrdil, že Vaše „diferencované společenství… zavádí nového člověka“. Že by pocházel z tohoto Vašeho výběru?…
Cituji: „Libertariáni došli tak daleko… atd.“
Souhlasím: Moderní ideologické základy tomuto úpadkovému učení položila tzv. „Frankfurtská škola“.
Cituji: „Starověcí mužové měli k objektivní pravdě mnohem blíže…“
Reaguji: Ne všichni. Frankfurtská škola navazovala na starověké tradice tzv. sofistiky…
CItuji: „Jste úplně mimo kolej, ego, ne-ego.“
Reaguji: Vaše aplikace převážně obecného stavu na konkrétní osobu není ničím odůvodněna…
-zmp-
admin tso
09.10.2010, 13:31:00
Reagovat
Aleš napsal:
4.5.2010 v 8.20
Prosím administrátora webu, aby případně tento článek dal na na jiné místo, kam tématicky patří. Nechci rozbíhat diskusi jiným směrem či otvírat více front, ale když čtu zprávy, tak fakt by mne role národa v dnešní době moc zajímala…
Jakou roli má v moderní společnosti nacionalismus? Tedy jakou má dnes a jakou by měl mít v TSO? Na jedné straně je nacionalismus dobrý…máme krásné národní zvyky a tradice, lidové či národní zpěvy, kroje a pohádky, máme národnost, jazyk…
Ale na druhé straně chápu nacionalismus v dnešní době jako přežitek. Dokonce to vnímám jako něco velmi škodlivého. Jak jste psali o té Wilsonově doktríně o sebeurčení národů, že zapříčinila spoustu utrpení, miliony mrtvých v tzv. národních osvobozovacích bojích…kdy národnostní státy nutí či vyzývají své občany do války, nutí své občany umírat za svobodu národa, státu. Beru to možná jako jen tragickou nutnou součást vývoje společnosti, aby se ukázalo, kudy ne, kudy cesta nevede a že národnostní státy je cesta do pekel. Jenže mi nepřipadá, že by se lidstvo poučilo.
Znovu a znovu jsou národy a státy znepřáteleny a zbrojí jedni proti druhým.
Zase ale chápu to, že díky nacionalistickým bojům se vyvinul v lidech odpor k tomu, aby umírali pro nějaký národ či stát, pro nějaké pány, ať volené demokraticky či jak jmenované…
Proto se ptám na další či novou vývojovou fázi nacionalismu. Co s ním dnes?
Vidím opět vzrůstat nacionální vášně. Vznikají další národnostní státy.
Jde mi i o to, že i výklady samotného nacionalismu se liší. Kde je hranice mezi pozitivním národním cítěním a agresivním nebo nesnášenlivým nacionalismem?
Chápu správně to, že nacionalismus má být pouze součástí kultury (jako národní jazyk, tradice, folklór, sdílený společný prostor)? Stane-li se však nacionalismus součástí právně-politické sféry státu, tím okamžikem je nacionalismus povýšen na jednu ze státních doktrín a ve jménu svobody jednoho národa potom dělá stát (vůdcové lidu, zastupitelé) politická rozhodnutí (jako Hitler). A to už je špatně…je to na úkor svobody jiného národa. A pak už je jen krůček k válce, když jeden stát chce ovládnout jiný…ve jménu svých nějakých národních ideálů…svobod…
admin tso
09.10.2010, 13:37:55
Reagovat
zmp napsal:
4.5.2010 v 13.26
Odpověď Alešovi (role národa):
Role národa je ryze kulturní. Tuto roli však původně neměl národ, ale postupem vývojových změn v sociálním soužití lidí, tuto roli převzal od kmene, ten od rodu (zádruhy atp.) a ten zase od prvních lidí, jejichž sociální uspořádání si nelze představit jinak než jako počátky rodu, tj. jako rodinu, ve vyšším smyslu jako tzv. „Svatou rodinu“.
Následkem totálního zmatení politiky, kultury a ekonomie, zejména v tzv. „národním státě“, se kultura národa zvrhává v nekulturnost nacionalismu.
Tak jako národ převzal své kulturní funkce od kmene, tak je jednou od národa převezme horní kulturní sféra TSO, se svými dolními kulturními organizacemi (rodina, škola a jiné kulturní organizace, občanské spolky, hnutí atp.)…
admin tso
09.10.2010, 13:39:14
Reagovat
Aleš napsal:
10.5.2010 v 9.47
k roli národa:
Jaká je správná funkce – kulturní role – národa?
Vracíte se až k nějakým hodnotám – sociálního uspořádání rodu, rodiny, „svaté rodiny“. právě o ty hodnoty mi jde. tedy jaké jsou?
Co je mým národním zájmem? Jaká je role národa v mém životě a jakou roli mám já mít v národu? Jedna věc je, jak tomu je dnes v totalitní parlamentní demokracii, ale já chci vědět, jak by to mělo být v TSO, tedy snad už konečně správně…
Např. v Maďarsku se hovoří o tzv. maďarských menšinách, které nejsou na cizím území…
Hlavně s ohledem na Slovensko to vnímám (ačkoli to bylo řečeno „mírumilovně“) jako přípravu nějakých pátých kolon s možnosti výbuchu nacionálního konfliktu…
Je dobře, aby byly státy jedno-národnostní? Myslím si, že je-li v jednom státu více národů, tak je tam zaděláno na konflikt. V některých obcích jižního Slovenska je více slyšet maďarštinu než slovenštinu. Sice ta obec leží na Slovensku, ale lidé se tam cítí být více ne Slováci. Nevím si s tím rady. Stačí mi obecné řešení – nejde mi o vyhrocování slovensko-maďarských nacionálních vášní. V TSO by ta obec byla ve svazu kulturním v rámci jiného národa? A co zase ti občané, kteří by tam zůstali a chtěli by zůstat v národě původním? Je toto vůbec řešitelné i v TSO?
admin tso
09.10.2010, 13:40:04
Reagovat
zmp napsal:
13.5.2010 v 19.16
Odpověď Alešovi (k roli národa):
Řekli jsme, že role národa je ryze kulturní a že národ tuto roli převzal od kmene, rodu a rodiny. O nijakých hodnotách jsme nemluvili, takže nám nyní není zcela jasné, jaké hodnoty máte na mysli.
Ještě nejasnější je otázka: „Jedna věc je, jak tomu je dnes v totalitní parlamentní demokracii, ale já chci vědět, jak by to mělo být v TSO.“
Řekli jsme již, že tak jako národ převzal své kulturní funkce od kmene, resp. od rodu v kmeni (národ = na rodu), tak je jednou od národa převezme horní kulturní sféra TSO, se svými dolními kulturními organizacemi. Tzn., že v TSO nebude mít nynější národ nijakou roli. Protože v TSO převezme roli národa mj. rodina, zdá se být vývoj kultury uzavřen do kruhu, neboť se vrací tam (do rodiny) odkud vyšel (z rodiny). Na počátku tu ovšem byla pouze rodina. V TSO budou navíc: školy a jiné kulturní organizace, občanské spolky, občanská kulturní hnutí atp., neovlivňované totalitou.
Základy kultury předává nové generaci rodina, v podobě tzv. „mateřského jazyka“, vč. základní péče a výchovy. Přirozený požadavek, aby děti mohly chodit do škol, kde se vyučuje jejich mateřským jazykem, naznačuje, že obce TSO budou zakládány zpravidla lidmi téhož jazyka. Svaz obcí již takový požadavek nenastoluje.
Hodnoty, předávané v TSO ostatními kulturními organizacemi (mimo rodinu), uvádíme v Pilířích TSO. Vzdoro-hodnoty, předávané novým generacím současným národním státem (národem utlačovaným některou z totalit), uvádíme v Pilířích totality…
-zmp-
admin tso
09.10.2010, 13:40:46
Reagovat
Aleš napsal:
16.5.2010 v 16.58
K roli národa:
Jestliže se nemluvilo o kulturních hodnotách, tak bych se chtěl zeptat: Uznává TSO vůbec nějaké kulturní hodnoty? A jaké? Jestli ano, potom: Jaké jsou hodnoty národa, rodu, kmene a jaké rodiny?
A jaká je kulturní role národa, případně jak píšete tzv. "svaté rodiny"?
Píšete: Základy kultury předává nové generaci rodina, v podobě tzv. „mateřského jazyka“, vč. základní péče a výchovy.
Neredukujete tím národ jen na mateřský jazyk a nějakou péči a výchovu? Chápu, že jazyk je jiný, ale v čem se až tak liší péče a výchova např. v Itálii nebo Německu? Tam není skoro rozdíl.
Také bych se chtěl zeptat na to, když by existovaly obce , kde polovina lidí mluví třeba česky a půlka či více třeba polsky – komu ta obec bude patřit v TSO? Polsku či ČR? Když, tak mi z důvodů národnostních vášní nemusíte odpovídat konkrétně, ale obecně.
admin tso
09.10.2010, 13:41:32
Reagovat
zmp napsal:
17.5.2010 v 14.36
Odpověď Alešovi (k roli národa):
Otázka: „Uznává TSO vůbec nějaké kulturní hodnoty? A jaké?“
Odpověď: Výslovně bylo řečeno, že hodnoty TSO, jsou uvedeny v souboru příloh 03a-03r „Pilíře TSO“…
Otázka: „Jaké jsou hodnoty národa, rodu, kmene a jaké rodiny?“
Odpověď: V TSO nejsou žádné hodnoty národa, rodu a kmene, protože v TSO nic takového neexistuje…
Otázka: „Neredukujete tím národ jen na mateřský jazyk a nějakou péči a výchovu?“
Odpověď: Mateřský jazyk, péči a výchovu svěřuje TSO rodině a škole, nikoli národu…
Otázka: „v čem se až tak liší péče a výchova např. v Itálii nebo Německu? Tam není skoro rozdíl.“
Odpověď: Tam kde není rozdíl, tam není třeba se na rozdíl ptát. Rozdíl je tu např. mezi Evropou a Arábií…
Otázka: „komu bude patřit obec v TSO? Polsku či ČR?“
Odpověď: V TSO patří vše plnoprávným občanům. V TSO žádný „národní stát“ (Polsko, ČR aj.) neexistuje. Kdyby TSO patřil národnímu státu, nebyl by to TSO, ale kulturní totalita…
admin tso
09.10.2010, 13:27:28
Reagovat
Aleš napsal:
4.5.2010 v 2.57
Dobrý den,
děkuji všem diskutujícím za podnětné myšlenky. Jak říká pan Mašek, je to tady myšlenkově husté a začíná se mi kouřit z hlavy.
Děkuji panu Pospíšilovi za důsledné zodpovězení všech mých položených otázek. Vidím, že musím znovu a lépe prostudovat „Pilíře TSO“ i „Pilíře totality“, abych se neptal na to, co již je zpracované a vyoponované.
Pro sebe považuji jako vážný názor pana Lhotáka, který mi píše:
„…V TSO vidíte cestu k zajištění vlastní moci tím, že Vám dává právo veta. V tom se ale mýlíte. Právo veta Vám samo o sobě ještě žádnou moc nedává. Právo veta je privilegiem mocných…“
Pokud správně chápu TSO, tak právě v samosprávné obci TSO mám „Právo veta“ jako ono privilegium mocných i já.
V obci TSO se tedy mohu i já, jako obyčejný občan stát MOCNÝM.
„…Právo veta můžete mít teprve tehdy, pokud nějakou moc již máte…“
Chápu-li TSO správně, pak právě díky existenci obce TSO mám jako obyčejný občan moc tím, že jako občan mám právo veta.
„…V opačném případě Vás o to právo někdo velice rychle připraví…“
Jestli je právo veta výsadou obce TSO, potom nechápu, kdo by mne v obci o to právo připravil. Nebudu-li mít právo veta, potom by to již nebyla obec TSO, ale opět další obyčejná totalita. Nebude-li existovat právo veta (jako akt skutečné, reálné a ne jen proklamované sociální MOCI a SVOBODY občana), nebude tím pádem existovat ani TSO, ani skutečná svoboda a i MOC občana.
„…TSO má mezi svými principy rovnost. To je jeden z jeho přeludů…“
Pokud chápu TSO správně, tak tento systém se nazývá jako „trojčlennost“ právě proto, že chod společnosti rozděluje do tří relativně samostatných oblastí: 1. kulturně-duchovní sféru 2. právně-politickou sféru a 3. sféru hospodářskou…
Každá z těchto oblastí má odlišné principy chodu, které totalita nerespektuje. TSO ano. A rovnost je principem právně-politické sféry. Tedy jde o rovnost občanů v obci, ve vztazích mezi sebou v obecních věcech (odtud chápu i slovo politika, od slova polis, obec). Jinými slovy: Před zákonem jsme si všichni rovni.
Takový princip v oblasti právní resp. obecní je zcela reálný, tedy alespoň v TSO a není to žádný přelud. Máte pravdu, že to je přelud současné totalitě, kde jsou občané bezmocní a vůbec si nejsou rovní před zákonem, natož v pravomocech v obci či v rozhodování…ve srovnání s vyvolených zástupcem lidu je obyčejný občan naprostá NULA!
Plně s Vámi souhlasím.
A nyní jsem asi pochopil, proč si vlastně v mnoha věcech tak rozumíme a přesto v některých věcech vnímám Vaše zamítání TSO!
Vy totiž mícháte současný stav s TSO. Hovoříme o tom, jak to bude v TSO a Vy ale do TSO posadíte současné zmatení!
Potom skutečně Vám ty věci nesedí a TSO potom člověkovi připadá jako nesmysl či úlet!
Sám jsem s tím měl problémy a míchal jsem současnou totalitu do TSO.
Až bude TSO tak tam prostě rovnost existuje. Takže ne že neexistuje!
Existence rovnosti v oblasti politiky je prostě výchozí premisa a podmínka chodu či vůbec existence svobodné samosprávné obce TSO. Nebude-li tam rovnost, potom to nebude obec TSO.
A stejně tak tomu bylo i s tím „právem veta“ a mojí MOCÍ z toho vyplývající.
Prostě právo veta mít musím. Jestli ho mít nebudu, potom to není obec TSO a basta!
Takže hovoříme-li o obci TSO, potom nemohu jedním dechem např. o právu veta hovořit a zároveň ho i zpochybňovat. Buď je, či není!
„…V žádném společenství neplatí rovnost mezi lidmi…“
Až právě na obec TSO…
Kromě samosprávné a svobodné obce TSO zatím skutečně nevím o žádném jiném systému (dříve ani nyní), kde by v oblasti právně-politické existovala rovnost občanů. S tímto s Vámi plně souhlasím…
Ale tady se vlastně opakuje ono již zmíněné předchozí nedorozumění, že jestliže hovoříme o obci TSO, potom tam platí rovnost. Rovnost je dokonce předpokladem chodu obce TSO.
Jediný problém je ten, že se dosud nenašlo dost svobodomyslných občanů, kteří by toužili po skutečné sociální svobodě a kteří by takovou první skutečně svobodnou obec založili nebo chtěli založit a tím by prokázali její životaschopnost i v realitě…
„…O Vaše právo veta Vás snadno připraví ti, kdo v dané obci získají vliv jako reálnou moc, bez ohledu na nějaká sociální či právní schémata…“
Vnímám tady a plně tady s Vámi sdílím obavy o to, že by v obci TSO získali moc lidé, kteří by ji chtěli rozvrátit, kteří by v ní chtěli uchopit moc a vládnout ostatním svobodným občanům (vlastně už potom ne-svobodným).
„…Čím si tu moc získají, nyní nechme stranou…“
Tady bych reagoval na pana Pospíšila a požádal o sdělení, protože on jen nakousl, že právě velmi důležité je to, abychom nenechali stranou toto…jak by někdo mohl získat moc nad občany v TSO? Umím si živě představit nějakou partu spiklenců (ať už tajnou operaci nějaké rozvědky či jen lidi toužící po moci, kteří by udělali komplot, puč v obci TSO).
„…V každém případě, pokud se budete příčit jejich záměrům, velice snadno zajistí, aby Vás občanský soud usvědčil ze svévolného zneužití Vašeho práva veta…“
Zde skutečně vysoce oceňuji postřeh pana Lhotáka, protože až nyní mi dochází to, že obec TSO lze (kromě hrubého silového zlikvidování) „legálně rozvrátit jen skrze občanský soud.
Tím, že někdo neoprávněně zruší veto nějakého občana… V TSO se to nazývá nespravedlivý soud. Díky takto zmanipulovanému občanskému soudu může někdo vlivný rozvrátit chod obce TSO.
„…To lze velice snadno, protože lidé většinou nemají schopnost rozlišit dobro, které přesahuje jejich osobní zájem, natož pak objektivní pravdu, sledují především svůj subjektivní účel, jak dosáhnout co nejvyššího prospěchu. Mocní (dejme tomu vedoucí podnikatelé) je skrze sliby získají na svoji stranu, a pokud lidé nebudou mít duchovní vedení (za něco takového rozhodně nepovažuji volené metodické složky horní trojčlennosti pracující na bázi selského rozumu) a bude je zajímat jen materiální prospěch, podaří se to velice snadno, čímž Vás zbaví občanských práv. Pár takových případů, a většina lidí si ze strachu už bude velmi rozmýšlet, zda použít svého práva veta…“
Tady musím souhlasit. Toto opravdu hrozí. To by se mohlo stát.
Na to mohu jen říci: I když existuje možnost konspirace proti svobodě či proti TSO, přesto se svobody či TSO nevzdám.
Kdykoli se může stát něco i nepředvídané.
Může vybuchnout třeba sopka nad obcí TSO, kdo ví…, ale to neznamená, že nebudu o vznik obce TSO usilovat.
Kvůli nějaké možnosti hrozby pro TSO se snad mám předem vzdát svobody?
Myslím si, že TSO asi není pro ustrašené a lehce zmanipulovatelné občany.
Opět tady asi děláme chybu a přenášíme současné poměry do TSO, pracujeme se současnými kvalitami občanů tak, jak si dnešní vládcové občany formují: kdy občané jsou např. v roli otrockého postavení v práci, ve společnosti v roli bezmocných ustrašených ne-občanů, manipulovaných svazujícím strachem do otrocké závislosti na mocném pánovi… (současný systém cíleně vytváří v občanech – už od nejútlejšího dětství ve školách – sklon k tomu, nechat se ovládat, manipulovat, zastrašovat atp…). Předpokládám, že v obci TSO budou mít lidé – a to právě již od nejútlejšího dětství – vzory statečnosti, čestnosti, odvahy, dobra, lásky, moudrosti atd. atp. Vlastně v dnešní situaci si možná ani neumíme představit vnitřní – duševní a duchovní kvality a síly této nové generace nezotročených občanů, neotrockých duší a povah, svobodomyslných individualit… Myslím si spíše, že v obci TSO by nějaký samozvanec či spiklenec, který by chtěl okleštit občanům právo veta či je nějak pokoutně a spiklenecky tlačit do nějakého strachu a vzájemného podezřívání, tak že ten by se okamžitě se zlou potázal. Letěl by oknem, ani by to nedořekl…
Ale v každém případě určitě taková hrozba spiknutí proti TSO může existovat…
Protože tento příspěvek je opět velmi dlouhý, nevracím se zatím k dalším nedořešeným a nedopovězeným problémům, otázkám a věcem…
admin tso
09.10.2010, 13:37:09
Reagovat
zmp napsal:
4.5.2010 v 13.25
Odpověď Alešovi (pokud správně chápu TSO):
Chápete TSO velmi správně. Je třeba jen místy něco doladit, místy důsledně domyslet a místy povzbudit.
Cituji: „svobodné samosprávné obce TSO.“
Reaguji: Obec je samosprávní, nikoli svobodná. Svoboda není kolektivní (obecní, obecná) ale pouze individuální (svoboda plnoprávného občana TSO). Vnitřní svoboda (svobodomyslnost) se v TSO vychovává a uplatňuje ve sféře kulturní, sociálně se realizuje vetem (aktem práva veta)…
Cituji: „Díky zmanipulovanému občanskému soudu může někdo vlivný rozvrátit chod obce TSO.“
Reaguji: V obci TSO může být někdo vlivným jen následkem obdivu spoluobčanů:
a/ osvědčil se jako spravedlivý občanský soudce i v případech, které si spoluobčané netroufli správně posoudit.
b/ osvědčil se jako schopný organizátor a podnikatel v HO TSO
c/ osvědčil se jako vynikající pedagog, myslitel, objevitel, autor atp.
Od takových lidí lze spíše očekávat, že budou TSO zakládat a zušlechťovat, nikoliv rozvracet. Připusťme však, že se někdo takový přece jen najde. Nuže, jak zmanipuluje občanský soud? Zmanipuluje-li pouze jednoho, či jen několik občanských soudců, tu jsou jejich nespravedlivé soudy žalovatelné u jiného občanského soudce (viz: Občanská smlouva). Právem občanského soudu přece disponují všichni občané. Tzn., že spiklenci by museli zmanipulovat všechny občany. V takovém případě nelze než konstatovat, že TSO není pro snadno zmanipulovatelné, kteří by tím osvědčili jen svou nesvéprávnost. Jenže takoví lidé obec TSO nikdy nezaloží, takže není co rozvracet!
Připustíme-li tu ten nejhorší možný scénář, pak lidé z TSO upadnou do totality, v níž se nacházejí už teď. Nezavádět TSO z obavy, že upadneme tam, kde už jsme, je pasivita bláznů.
Jak pravíte: „Myslím si, že TSO asi není pro ustrašené a lehce zmanipulovatelné občany.“
Cituji: „To lze velice snadno, protože lidé… sledují především svůj subjektivní účel, jak dosáhnout co nejvyššího prospěchu.“
Zde se vlastně tvrdí dvojí, přičemž jedno je vyřčené, druhé zamlčené (podle principu demagogie):
a/ Totalita ano, protože zástupci lidu myslí především na svůj vlastní prospěch.
b/ TSO nikoliv, protože lidé……………. myslí především na svůj vlastní prospěch.
Akademická otázka: A na čí prospěch by lidé probůh měli myslet?
Vaše závěrečná slova jsou excelentní!
-zmp-
admin tso
09.10.2010, 23:40:48
Reagovat
Radim Lhoták napsal:
4.5.2010 v 11.22
Pane Aleši, pokud chcete ve společnosti něco zavádět, musíte vycházet z lidí, jaké máte k dispozici. Pokud by měli všechny ty krásné vlastnosti a ctnosti, o kterých mluvíte jako o předpokladu, nepotřeboval byste jim předepisovat žádné zákony, natož pak zajišťovat jejich vymahatelnost. Myslím, že by se vždycky krásně shodli na dobru pro všechny. Nemůžete ani předpokládat, že něco zavedete s podmínkou, že dodatečně pro to lidi vychováte. To se Vám z největší pravděpodobností nepodaří ani u dětí, pokud je zcela neisolujete od ostatní populace, neřkuli všechno by asi začalo fungovat až ve druhé generaci, a co do té doby? Jinak mohu Vás ujistit, že lidé nikdy, ani ve starověku, nebyli o moc lepší, než dnes. Proto starověk volil osvědčené metody, jak je ke společnému dobru přiblížit vnitřní organizací a duchovním vedením (viz např. Konfucius), proto byl starověk mnohem moudřejší, než naše racionalistická a vyspekulovaná současnost, proto v něm platily vícevrstvé hierarchie a patriarchální modely. Např. ústava Lakedaimoňanů byla po staletí vzorem pro ostatní obce (polis). Tam se skutečně scházeli muži ke společnému stolu bez žen a výchovu chlapců odstínili od vlivu matek. Čtěte třeba Xenofónta „O Kýrově vychování“, velice zajímavé čtení, jak se v Persii dospívalo výchovou k Vámi jmenovaným ctnostem.
Velký problém je pojem rovnoprávnost. To si prostě sedl někdo z moderních chytrolínů pod dojmem osvícenského ideálu, že všichni lidé jsou si rovni, tak proč by neměli mít stejná práva, a vzal slovo právo a dal před něj slovo rovnost. Vznikla tak rovnoprávnost, slovo naprosto bez smyslu, ale jakmile ten džin unikl z láhve, další chytráci si na to nabalili kdejakou spekulativní ideologii a skončilo to u právního státu, největší blamáže lidstva. Jako kdyby zákony mohly samy o sobě vládnout a měly nějakou moc. Hloubku těchto všech omylů člověk odhalí teprve tehdy, pokud se opravdu poctivě nad tím vším zamyslí a pozná, jak a na základě čeho to vlastně vzniklo, což je samozřejmě na celý filosofický spis a ne na diskusní příspěvek.
Místním dámám bych řekl: Není třeba na mě volat psychiatra ani mága, myslím to s tím patriarchátem smrtelně vážně a nemá to nic společného s nějakými mými bolístkami. Pokud vycházíme z dnešní atomizované společnosti složené z bezmocných jedinců, nechť si v ní ženy hledají toho svého pana božského, s nímž si dosyta užijí rovnoprávného hédonického partnerství. V takové situaci o nic nejde. Emancipace žen a feminizace je nejmocnějším nástrojem zotročení lidí, a ty naše elity to dobře vědí a proto to zhusta podporují. Pokud ovšem chceme vytvořit silné a mocné společenství, jako alternativu patriarchálních mocenských vrstev, musíme se řídit tím, co funguje, a nedopustit, aby nám do toho ženy příliš kecaly. Ono stačí, nakolik s námi mávají individuálně ze své vlastní přirozenosti. Takže milé ženy, nikdy jsem dosud organické společenství nezakládal, takže jsem nikdy neměl problém, o jakém se domníváte, že mě vede k mojí umíněnosti. Jestliže píši, co je nutné, aby zamýšlená organická společenství fungovala, mám na mysli vizi a podkládám ji objektivní zkušeností a tradicí předků z dob, kdy ještě nějaká organická společenství existovala. Moji individuální maličkost do toho, prosím, netahejte, to si nechte pro svoje vlastní mužské ctitele a oběti. Je stále dost mužů, kteří budou krásně a vzletně mluvit o rovnoprávnosti, či rovnocennosti obou pohlaví, aby se vám zalíbili. Nakonec, je to dneska slušný byznys, ten ovšem nemá za cíl nápravu věcí lidských.
admin tso
09.10.2010, 23:42:40
Reagovat
zmp napsal:
4.5.2010 v 14.29
Věcné připomínky k odpovědi R. Lhotáka Alešovi (jaké máme lidi):
Cituji: „Nemůžete předpokládat, že něco zavedete s podmínkou, že dodatečně pro to lidi vychováte.
To se Vám z největší pravděpodobností nepodaří ani u dětí, pokud je zcela neisolujete od ostatní populace“
Reaguji: Nejdříve bylo vynalezeno letadlo a teprve potom mohli být lidé vychování k pilotáži. Obráceně to jaksi nejde…
Cituji: „To si prostě sedl někdo z moderních chytrolínů pod dojmem osvícenského ideálu, že všichni lidé jsou si rovni…“
Odpovídám: Souhlas. Ani TSO není založen na rovnosti všech lidí (viz: Občanská smlouva, Stanovy HO TSO či Autorské právo). V TSO jsou si rovni jen plnoprávní občané…
Cituji: „Emancipace žen a feminizace je nejmocnějším nástrojem zotročení lidí, a ty naše elity to dobře vědí a proto to zhusta podporují…“
Odpovídám: Souhlas! Jak funguje emancipace žen v duchu feminismu, jako jeden z neúčinnějších nástrojů ke zotročení člověka, prostřednictvím rozvratu rodiny, uvádíme v příloha č. 02g „Matení péče s výchovou“…
admin tso
09.10.2010, 23:45:17
Reagovat
Radim Lhoták napsal:
4.5.2010 v 16.42
Odpověď panu Pospíšilovi (věcné připomínky)
Cituji: Nejdříve bylo vynalezeno letadlo a teprve potom mohli být lidé vychování k pilotáži. Obráceně to jaksi nejde…
Odpovídám: Nemuvil jsem o výchově k TSO ale o výchově k lidským ctnostem.
Cituji: Je stejně marná diskuse s nevěřícím v Boha, ale jen v jeho projevy (hmotu, energii atp.), jako s nevěřícím v pokrok (v TSO), ale jen v úpadek (v Adamity).
Odpovídám: Nevěřím v úpadek, já ho poznávám rozumem
Cituji: Vy jste si předsevzal opak, tj. obžalovávat TSO a obhajovat totalitu.
Odpovídám: Neobžalovávám TSO a už vůbec neobhajuji totalitu, to si jen namlouváte, hledám cestu z ní ven v diferencovaných společenstvích, nikoliv pouze v decentralizovaných.
admin tso
09.10.2010, 23:45:56
Reagovat
zmp napsal:
4.5.2010 v 17.11
K věcným připomínkám pana Lhotáka:
Výchova je usměrňování. Usměrňujeme-li k TSO, či k lidským ctnostem, usměrňujeme k něčemu, co tu už je. Tzn., že ctnost i TSO tu musí být dříve než výchova ke ctnosti či k TSO…
Cituji: „Nevěřím v úpadek, já ho poznávám rozumem“
Reaguji: Předpokládám, že věříte v to, co jste poznal rozumem. Tedy věříte v úpadek.
Cituji: „hledám cestu (z totality) ven v diferencovaných společenstvích, nikoliv pouze v decentralizovaných“
Reaguji: Totalita je centralistické společenství, TSO decentralizované. Nehledáte-li cestu z centralizmu v decentralismu, pak nehledáte cestu z totality, jak si namlouváte, ale chcete vyrazit klín klínem, neboť hledáte cestu z totality v jiné totalitě (diferencované)…
admin tso
09.10.2010, 23:47:58
Reagovat
Radim Lhoták napsal:
4.5.2010 v 19.09
Věcné připomínky k panu Pospíšilovi
Cituji: Výchova je usměrňování. Usměrňujeme-li k TSO, či k lidským ctnostem, usměrňujeme k něčemu, co tu už je. Tzn., že ctnost i TSO tu musí být dříve než výchova ke ctnosti či k TSO…
Odpověď: lidské ctnostni ve svém pravém pojmu, tedy něco, co je nutné k tomu, aby fungovalo TSO, jsou zde již od nepaměti. TSO je výmysl moderní doby a tak jako jiné výmysly téhož původu ignoruje, že ke ctnostem dnes nikdo lidi nevychovává, přitom je implicitně předpokládá. Navíc do toho tahá i moderní nectnosti, které považuje za ctnosti. Např. odpor k autoritám a démonizace přirozené hierarchie, kterou zcela mylně chápe jako totalitu. Totalita je přímo spjata s moderním státem a s dualitou jeho moci a občanské bezmoci. Organické společenství je hierachické v mnoha vrstvách a nemá nic společného s totalitou. Toto černobílé nazírání dualismu moci je typické až pro moderní společnost a pro všechny její zaslepené teorie, vč. TSO, které se vymezuje jako jeho opak, jako utopie rovné moci všech bez rozdílu.
Cituji: Nehledáte-li cestu z centralizmu v decentralismu, pak nehledáte cestu z totality.
Odpovídám: Jde opět o omezený soud vycházející z omezeného chápání dualismu. Tma-světlo, centralismus-decentralismus. Diferencované společenství je něco víc, než pouhý decentralismus, zavádí nového člověka, novou kulturu, kdežto Vaše cesta je jen kosmetická úprava při zachování status quo homo liberalis, člověka bez identity, bez morálky, bez moci a bez kultury. Takový člověk nutně podlehne první skutečné moci, která si na něm smlsne.
admin tso
09.10.2010, 23:50:13
Reagovat
zmp napsal:
4.5.2010 v 21.35
Odpověď Radimovi Lhotákovi (připomínky k Pospíšilovi):
Cituji: „TSO je výmysl moderní doby a jako jiné výmysly téhož původu ignoruje, že ke ctnostem dnes nikdo lidi nevychovává, přitom je implicitně předpokládá.“
Odpovídám: Vy je rovněž implicitně předpokládáte („lidské ctnosti ve svém pravém pojmu, tedy něco, co je nutné k tomu, aby fungovalo TSO, jsou zde již od nepaměti.“)
Idea TSO je tu mj. proto, aby konečně mohli být lidé ke ctnostem vychováváni, aby v tom už nikomu nemohl překážet nějaký zástupce lidu…
Cituji: „…odpor k autoritám a démonizace přirozené hierarchie zcela mylně chápe (TSO) jako totalitu.“
Odpovídám: TSO nemá odpor k autoritám, pokud tyto autority působí jen tam, kde jsou užitečné, tj. ve výchově (srovnej učitele Hnízda ve Svěrákově filmu, jehož název jsem zapomněl).
TSO nedémonizuje přirozené hierarchie tam, kde je jejich místo, tj. v ekonomice, a to jen v podílnických poměrech (viz: Stanovy HO TSO)…
Cituji: „TSO… se vymezuje jako… utopie rovné moci všech bez rozdílu.“
Odpovídám: Už jsem Vám jednou odpověděl, že v TSO není rovnost pro všechny, ale jen pro plnoprávné občany. Patrně jste to v zápalu boje nevzal na vědomí…
Cituji: „Diferencované společenství je něco víc, než pouhý decentralismus, zavádí nového člověka…“
Reaguji: Vůči TSO opakovaně namítáte, že je to utopie, protože počítá s novými lidmi, nikoli s lidmi jací jsou. Vaše diferencované společenství je však „čáry máry fuk“ zavádí. Že by je mělo schované někde v rukávě, či v klobouku?
admin tso
09.10.2010, 13:23:45
Reagovat
karla napsal:
3.5.2010 v 21.22
Vážení v TSO a okolí,sleduju vaši diskusi a docela se bavím,TSO mě zaujalo na České konferenci jako něco zcela neznámého,ale podle vzoru opičky třídí semínka na celém světě najednou stejně se prostě vylíhlo i TSO ve dvou zřejmě nezávislých příspěvcích.Jak je vidět,bude třeba začít měnit nefungující systémy,padlo to již vícekrát,že nejlépe každý od sebe a až takových lidí bude dost,můžou se dát dohromady a vytvoří jinak fungující celek.Docela se těším,že se toho ještě dožiju,na ČK byla úžasně pozitivní energie,všimli jste si?
Pan zmp tam asi nebyl,protože jeho komentáře jsou takové kousavé,ale jen co se přidali pánové,kteří na ČK byli,debata se pěkně odlehčila a i pan Radim Lhoták je najednou samý vtip…pokud to tedy s těmi ženami nemyslel vážně…Pak má asi trochu problém a k jeho pochopení by možná měl navštívit odborníka/odbornici mu nedoporučuji../ na regresi a vypořádat se s traumaty ze svých minulých životů.Pokud mu ovšem jeho ego dovolí připustit,že nějaké prožil a zcela jistě několikrát i jako žena.Tak přeji vám všem,ať najdete,co hledáte.k.
admin tso
09.10.2010, 13:18:51
Reagovat
Radim Lhoták napsal:
3.5.2010 v 19.03
Chlapi, zapomenu teď na nějaké filosofické teze a budu se snažit mluvit, jak nám všem zobák narost. Nač je třeba vymýšlet nějaká vyspekulovaná schémata, dávat dohromady ústavy a já nevím co ještě? Nejslavnější filosof všech dob Platón vymyslel ideální ústavu, která se nikdy nikde neuskutečnila. V tom to přece není. Jak byste to chtěli zavést? Založit stranu a prosadit to celostátně v tom našem parlamentu? Snad věříte, že je to nesmysl. To se vám nikdy nepodaří, i kdybyste to dokázali narvat většině lidí do hlavy proti současné moci sdělovacích prostředků, vždycky se najde nějaký chytrák, jako jsem já, který vám to rozcupuje na cucky. Chcete to zavést v nějaké malé vísce? Zkuste to a zjistíte, že je vám celá ta teorie na nic.
První se musejí lidi znovu naučit spolu žít a táhnout za jeden provaz. Až se jim to podaří, musejí se separovat od systému, začít si žít po svém, tomu systému navzdory. Pokud se vytvoří dostatečně velká a vnitřně silná komunita, může začít systém ignorovat, a ten bude mít problém, pokud bude chtít fyzicky zlikvidovat lidi, kteří si jen prostě žijí podle vlastních pravidel, a kašlou na okolí. A nic jiného, než fyzická likvidace by mu nezbylo, pokud si ty lidi prostě půjdou za svým a nenechají se zastrašit. Na to ale musejí být sakramentsky stateční a držet pohromadě, kdyby čert na koze jezdil. Potom si budou moci dovolit třeba přestat platit daně a ignorovat tu naší mizernou justici. K tomu, aby takto začali, nepotřebují žádnou ústavu, jen se spojit jako pevný a nerozborný svazek, na život a na smrt. Na praktických věcech se snad vždycky nějak dohodnou. Musejí ale být existenčně nezávislí, nejlépe mít vlastní grund, který je uživí, byť skromně.
Zkuste dát takové společenství dohromady! Najděte na to lidi. Až se vám to podaří, máte na půl vyhráno. Můžete se stát příkladem pro další skupiny a postupně vytvoříte protiváhu moci proti současným oligarchickým garniturám. Pouze taková společenství, pokud se rozšíří, mohou začít klást odpor. To jsem měl na mysli jako řešení na svojí přednášce na České konferenci, když jsem mluvil o organických společenstvích, jen jsem neměl čas to vysvětlit. Nemá smysl chtít něco řešit shora. Viz také můj článek „Cesta národního odporu“ zde: http://deliandiver.org/2009/04/cesta-narodniho-odporu.html
Co je ale třeba, aby se taková komunita záhy nerozpadla? Vidím několik zásadních bodů:
1) Musí jít o morálně kompaktní celek. Tu vnitřní sílu a soudržnost musí vytvořit muži. To je kardinální otázka. Jedna jediná emancipovaná ženská vám to rozbije natotata. Je nutné tu komunitu postavit striktně patriarchálně. Nejlépe, pokud bude postupně propojena pokrevními svazky. Potom je nezbytné, aby děti patřily celé komunitě a ne jejich matkám. Je nutné, navzdory současným zákonům, každou ženu, která se bude chtít trhnout, vyobcovat bez jejích dětí, ty musejí zůstat doma. Chápete? Vůbec bych se nebránil tomu, aby se začalo s volným sexem, bez manželství, prostě ženy musejí být určeny k plození, řádně pečovat o domácnost a o děti, bez ohledu na to, čí dítě je čí. To co vyplodí, nebude patřit jim, ale komunitě, v níž rozhodovat budou muži. Pak v ní také zůstanou a podřídí se jejím pravidlům. Jinak z toho záhy budete mít jen spory a tahanice.
2) Muži se musejí scházet u společného stolu bez žen, musejí si vytvořit smysl pro přirozenou hierarchii, vybrat ze svých řad ty nejzkušenější, nejstarší a nejsilnější, a jim dobrovolně vzdát úctu. Nejde o to, že ti vyvolení budou vládnout a druhým přikazovat, budou mít ale poslední slovo v situacích, kdy se nedojde ke shodě všech. Není vůbec třeba se obávat toho, že by toho mohli zneužít. Pokud by jednali zlovolně, snadno je ostatní chytnou za límec a vyhodí od toho stolu.
3) Je nutné si zajistit společnou existenci. Pokud půjde o zemědělskou a soběstačnou usedlost, bude to ideální. Tam kde není přístup k půdě, je možné sdružit finanční prostředky do společné kasy a pamatovat na rezervy pro všechny, když půjde do tuhého. Všichni mohou vydělávat a dávat vše na jednu hromadu. Ty prostředky by zkrátka měly být v bezpodílovém spoluvlastnictví všech mužů v komunitě a jen oni musejí rozhodovat, o významných věcech potom na radě starších, kde má samozřejmě účast každý. Mohou se scházet každý večer, když to bude nutné. Vůbec by měli utužovat vzájemnost. Myslím samozřejmě chlapi bez žen. Zpočátku nepůjde o nic tak velikého, aby se to takhle nedalo dělat. I v tom druhém případě by ale měli všichni sdílet nějaké společné bydlení, dnes se už podobné komunitní komplexy i budují. Je možné si zpočátku postavit někde třeba jurty (viz příklad na České konferenci) a vytvořit koncentrovaný satelit, kam nebude mí každý jen tak přístup.
4) Děti by pokud možno neměly chodit do státních škol, ale měli by je vyučovat muži a ženy doma. Stačí jeden učitel, či učitelka, buď z vlastních řad, nebo za úplatu z vnějšku. Vedle výuky je však nutné, a to především chlapce, vést ke zdatnosti a spravedlnosti. Na to by si dospělí muži měli vždycky najít čas.
5) Dále je nutné zajistit domobranu. Všichni muži by měli být ozbrojeni a cvičit se v obraně. Půjde o uzavřené společenství, které si bude vytvářet vlastní pravidla a kulturu, podle vlastních možností a schopností. Takové společenství se brzy stane cílem různých útoků, před kterými se musí uchránit.
6) Není vůbec třeba konstituovat nějaké právní předpisy, vymýšlet občanské soudy, práva veta či co. Takové společenství nepotřebuje zákony, a už vůbec ne na papíře. Stačí přirozený smysl pro pravdu a spravedlnost. Jediným trestem pro toho, kdo by chtěl permanentně škodit celku, je vyobcování bez nároku na odškodné, neměl by ani nárok odnést si nějaký podíl na majetku. Prostě odejde s holým zadkem. V tom mu nikdo bránit nebude. O takovém trestu rozhodne rada starších za souhlasu všech ostatních. Nic víc není třeba. To bude platit jak pro muže, tak pro ženy. Jak už jsem řekl, jejich děti patří komunitě, proto ty děti zůstanou doma také, ať se děje co se děje.
No, zrovna mě nic dalšího nenapadá, tak přemýšlejte, já si jdu dát něco k večeři. Komu je to k smíchu, ať se popadne za břicho, mně je to fuk. Pak si přečtu ty věcné připomínky zmp.
admin tso
09.10.2010, 13:43:15
Reagovat
zmp napsal:
4.5.2010 v 14.29
Věcné připomínky k odpovědi R. Lhotáka Alešovi (jaké máme lidi):
Cituji: „Nemůžete předpokládat, že něco zavedete s podmínkou, že dodatečně pro to lidi vychováte.
To se Vám z největší pravděpodobností nepodaří ani u dětí, pokud je zcela neisolujete od ostatní populace“
Reaguji: Nejdříve bylo vynalezeno letadlo a teprve potom mohli být lidé vychování k pilotáži. Obráceně to jaksi nejde…
Cituji: „To si prostě sedl někdo z moderních chytrolínů pod dojmem osvícenského ideálu, že všichni lidé jsou si rovni…“
Odpovídám: Souhlas. Ani TSO není založen na rovnosti všech lidí (viz: Občanská smlouva, Stanovy HO TSO či Autorské právo). V TSO jsou si rovni jen plnoprávní občané…
Cituji: „Emancipace žen a feminizace je nejmocnějším nástrojem zotročení lidí, a ty naše elity to dobře vědí a proto to zhusta podporují…“
Odpovídám: Souhlas! Jak funguje emancipace žen v duchu feminismu, jako jeden z neúčinnějších nástrojů ke zotročení člověka, prostřednictvím rozvratu rodiny, uvádíme v příloha č. 02g „Matení péče s výchovou“…
admin tso
09.10.2010, 14:51:05
Reagovat
Radim Lhoták napsal:
4.5.2010 v 16.42
Odpověď panu Pospíšilovi (věcné připomínky)
Cituji: Nejdříve bylo vynalezeno letadlo a teprve potom mohli být lidé vychování k pilotáži. Obráceně to jaksi nejde…
Odpovídám: Nemuvil jsem o výchově k TSO ale o výchově k lidským ctnostem.
Cituji: Je stejně marná diskuse s nevěřícím v Boha, ale jen v jeho projevy (hmotu, energii atp.), jako s nevěřícím v pokrok (v TSO), ale jen v úpadek (v Adamity).
Odpovídám: Nevěřím v úpadek, já ho poznávám rozumem
Cituji: Vy jste si předsevzal opak, tj. obžalovávat TSO a obhajovat totalitu.
Odpovídám: Neobžalovávám TSO a už vůbec neobhajuji totalitu, to si jen namlouváte, hledám cestu z ní ven v diferencovaných společenstvích, nikoliv pouze v decentralizovaných.
admin tso
09.10.2010, 14:55:32
Reagovat
zmp napsal:
4.5.2010 v 17.11
K věcným připomínkám pana Lhotáka:
Výchova je usměrňování. Usměrňujeme-li k TSO, či k lidským ctnostem, usměrňujeme k něčemu, co tu už je. Tzn., že ctnost i TSO tu musí být dříve než výchova ke ctnosti či k TSO…
Cituji: „Nevěřím v úpadek, já ho poznávám rozumem“
Reaguji: Předpokládám, že věříte v to, co jste poznal rozumem. Tedy věříte v úpadek.
Cituji: „hledám cestu (z totality) ven v diferencovaných společenstvích, nikoliv pouze v decentralizovaných“
Reaguji: Totalita je centralistické společenství, TSO decentralizované. Nehledáte-li cestu z centralizmu v decentralismu, pak nehledáte cestu z totality, jak si namlouváte, ale chcete vyrazit klín klínem, neboť hledáte cestu z totality v jiné totalitě (diferencované)…
admin tso
09.10.2010, 13:08:00
Reagovat
Jiří Jakub Mašek napsal:
3.5.2010 v 7.51
Ouvej, nevládnu uměním žonglovat se slovy, ani nemám vytříbený smysl pro filozofii, rozsah slovní zásoby mám tak malý, že se dá mluvit o katastrofě. Mám rád věci jednoduché a jasné, uchopitelné i mým omezeným rozumem.
Toto oddělení fóra má téma „Právo a povinnost“. Tyto pojmy jsou prúvodci lidských skupin – poslední člověk nebude mít ani práva ani povinnosti, protože právo i povinnost jsou jen vyjádřením kolektivního vědomí o pravidlech spolunažívání, souhlasu s nimi a respektu k této skutečnosti a možnosti kolektivu si nějakým zpúsobem dodržení pravidel vymoci, nebo toho, kdo je nebude respektovat ze společenství vyloučit.
Co se týká moci, zapadá do této představy docela dobře také. Moc (nad lidmi) není možná bez kolektivního vědomí, které moc respektuje, ať už je dúvodem respektu prospěšnost takového stavu pro kolektiv, nebo jen hrozba násilné interakce (takový respekt ale nemá perspektivu příliš dlouhého trvání).
Touha po moci, jako motivace pro veškeré lidské konání? To je pro mě těžko pochopitelné, snad jsou i jiné motivy, ne?
TSO a utopie – dúkazy pro tvrzení, že společenství organizované podle pravidel TSO je čirou utopií vycházejí z tvrzení, že lidé jsou takoví a nebo makoví, což se dá doložit pomocí statistických údajú. Mám takový pocit, že se zapomíná na to, že egzistence lidské společnosti probíhá v čase, a že se mohou projevit faktory, které nejsou v současnosti zjevné, které mohou procesy vývoje urychlit. Totality nemají jinou možnost než stupňovat represi lidí, zákonitě tedy musí jednou dojít ke změnám, které se projeví v nerespektu k totalitní moci, k pádu totality. Otázka je, jestli se vývoj bude opakovat v nové totalitě, jak už je zvykem, nebo ne. Pravidla TSO dávají šanci jít cestou netotalitní společnosti.
admin tso
09.10.2010, 13:16:47
Reagovat
zmp napsal:
3.5.2010 v 17.27
Odpověď Jakubovi Maškovi (právo a povinnost):
Opět rovnou k věci.
Cituji: „poslední člověk nebude mít ani práva ani povinnosti“
Jde o to, jak si posledního člověka představujete. Pokud nám to nesdělíte, nemůžeme si ověřit, zda tu máte pravdu či ne…
Cituji: „Moc (nad lidmi) není možná bez kolektivního vědomí, které moc respektuje…“
Klobouk dolů!
Mj. právě to je součástí dialogu mezi Pilátem Pontským a Ježíšem z Nazareta (uvedu vlastními slovy):
Pilát: „Jsi král?“
Ježíš: „To o mně můžeš říci jenom ty (nikoli já)!“
Cituji: „Touha po moci, jako motivace pro veškeré lidské konání? …snad jsou i jiné motivy, ne?“
Ano! I konání mocných je motivováno např. hladem (a jinými fyziologickými potřebami), zvědavostí (a jinými duševními potřebami), pokud u nich nepředpokládáme konání z lásky, z touhy po poznání atp.
admin tso
09.10.2010, 13:07:20
Reagovat
Tomáš napsal:
3.5.2010 v 4.23
Vážení diskutující. Zaujala mě Vaše polemika na téma práva a povinnosti.
Padla tu i otázka, co je to vlastně právo. Známe právo dané zákonem, známe také právo morální, a byla tu řeč i o právu silnějšího. Máme-li správně definovat právo, mělo by to být cosi, co je v těchto případech společné. Dle mého názoru je zde společné to, že právo umožňuje oprávněnému konat bez negativních následků.
Právo dané zákonem a právo silnějšího lze sjednotit, neboť právo silnějšího není než právo dané zákonem, jež uzákonil silnější. Společné je tu to, že obojí je dáno vůlí člověka (ať už jde o svévoli jedince, či o kompromis skupiny hlasujících). U morálního práva není původcem vůle člověka, ale cosi jiného (své svědomí neovládáme, maximálně ho můžeme ignorovat).
Ve vztahu k zákonnému právu jde tedy o to, že zákon nedává nikomu jinému právo dotyčného za takové chování trestat, či si na něm cokoli vynucovat. Ve vztahu k morálnímu právu to znamená, že takové chování je v souladu se svědomím a proto nezpůsobuje např. výčitky svědomí. Právo je tedy jakousi zárukou toho, že za tímto právem oprávněné chování nebudeme (v daném kontextu) pykat.
Jak je to s povinností? Je pravdou teze, že každé právo souvisí s nějakou povinností?
Je-li pravdou, že právo je zárukou, pak je nutně každé právo spojeno s povinností ručitele záruku dodržet. Tím ručitelem je ten, kdo kontroluje a vymáhá dodržování zákona. V případě zákonného práva je to obvykle policie a soustava soudní moci, v případě morálního práva je to svědomí a karma (či boží soud, atp.).
Namítal-li by kdo, že ručitel nemusí existovat, pak je na místě otázka, zdali vůbec právo bez ručitele (vymahatele) je právem. Je-li totiž právo zárukou, pak logicky předpokládá ručitele, bez kterého nemůže prakticky existovat.
Toto však není povinnost, o které zde byla řeč v předešlé diskusi. Tam byla řeč o povinnosti oprávněného a o povinnosti tzv. povinného. Týká-li se právo více než jednoho subjektu (má-li mít pro společnost nějaký smysl a má-li být vymahatelné, je to vlastně vždy), potom samo o sobě zaručuje oprávněnému, že muže něco dělat, čímž zároveň zaručuje, že ostatní mají povinnost tuto možnost respektovat. V tomto ohledu souhlasím s panem Lhotákem.
Co se týče práv a povinností v TSO, chápu to tak, že TSO je postaveno na ústavních zákonech, které jsou vždy svázány s nějakou povinností oprávněného. TSO tedy usiluje o jakousi rovnováhu mezi právy a povinnostmi na obou stranách, tzn. nečiní z nikoho povinného, aniž by mu zároveň nedalo nějaká práva a obráceně, nečiní z nikoho oprávněného, aniž by mu zároveň nedalo nějaké povinnosti. Tj. z pohledu ústavy TSO není nikdo jen oprávněný a nikdo jen povinný. Jaké jsou výhody takové rovnováhy? Za předpokladu, že povinnost svázaná s nějakým právem bude určena správně, je tato rovnováha dle mého názoru zárukou toho, že nikdo nebude díky takovým zákonům zvýhodněn oproti někomu jinému. Proto je mi tato snaha o rovnováhu sympatická. Je zde ovšem otázka, položená už panem Lhotákem, cituji: „podle jakého morálního imperativu se ke každému právu váže nějaká povinnost, a jaká by ta povinnost měla být?“.
Teze pana Lhotáka – cituji: „Právo a povinnost nejsou duální pojmy ve vztahu k jednomu subjektu, ale vyžadují dvě strany, oprávněného a povinného.“ je tedy pravdivá, ale protože se vůbec netýká TSO a její snahy o rovnováhu práv a povinností, nelze ji považovat za námitku proti TSO. Pan Lhoták vlastně jen říká, že principy, které se TSO snaží aplikovat při deklarování práv, nejsou pro právo principy samozřejmými.
Otázkou však zůstává, zda-li právo, které není v duchu TSO spojeno s povinností oprávněného (odpovědné právo), může být spravedlivé. A pokud ano, jak náročné je v takovém systému v porovnání s TSO spravedlnosti práv dosáhnout.
admin tso
09.10.2010, 13:15:53
Reagovat
zmp napsal:
3.5.2010 v 17.25
Odpověď Tomášovi (právo a povinnost):
Jděme rovnou k věci!
Cituji: „Dle mého názoru… právo umožňuje oprávněnému konat bez negativních následků.“
V praindické Bhagavatgítě se mj. popisuje válka mezi kmenem Kuruovců a Pánduovců. Na jedné z nepřátelských stran probíhá před bitvou rozhovor mezi bojovníkem Ardžunou a jeho vozatajem Krišnou. Ardžuna vyjevuje své obavy z karmických následků své účasti v bitvě (ze zabíjení nepřátel). Krišna Ardžunu opravňuje k boji zhruba následujícími slovy: „Teď není čas myslet na karmu, teď je třeba bojovat!“
Že má Krišna pravdu, o tom se můžeme přesvědčit např. na vztahu rodičů a dětí. Děti mají právo přijímat dary (obživu) od rodičů, přestože se tím karmicky zadlužují (budou muset splatit dluh, tj. budou za to pykat). Jinak by totiž jejich vývoj nebyl možný.
Tolik k otázce práva bez negativních následků…
Děti vůči rodičům nemají pouze práva, ale také povinnost poskytnutými dary nemrhat a využít je k vývoji své budoucí samostatnosti. Ani rodiče nemají vůči dětem pouze práva, ale také povinnost své děti živit.
Nuže, kolik je tu celkem práv a povinností a v jakých vzájemných vztazích se nacházejí?
1/ právo dětí přijímat dary od rodičů + povinnost rodičů poskytovat dary dětem = právo oddělené od povinnosti
2/ karmické právo rodičů (věřitelů) + karmická povinnost dětí (dlužníků) = právo oddělené od povinnosti
3/ právo rodičů panovat dětem (výchova) + povinnost rodičů sloužit dětem (péče) = jednota práva a povinnosti
4/ právo dětí na službu rodičů (péči) + povinnost dětí poslouchat rodiče (výchova) = jednota práva a povinnosti
Pan Lhoták má pravdu v bodech 1 a 2. V bodech 3 a 4 pravdu nemá!
admin tso
09.10.2010, 13:06:26
Reagovat
Miloš napsal:
3.5.2010 v 0.04
Panečku, tak to je tedy diskuze, jaká tu dlouho nebyla! Klobouk dolů před všemi zúčastněnými. Radost pohledět, jen je problém vše pochopit, jak je to „filozofické“… Myslím, že nejen já, ale i případní další čtenáři by uvítali „jednodušší“ debatu…
Jsem rád, že jste se zapojil do debaty, pane Lhotáku Určitě je to nejenom oživení, ale i myšlenkový přínos pro nás pro všechny. Protože jsem měl možnost zúčastnit se České konference, zůstalo mi v paměti Vaše vystoupení. Bylo to velmi kritické (ale přesné) zhodnocení stavu společnosti, avšak na závěr jste sám řekl, že nevíte, co s tím (kudy a jak dál)?… Myslím, že není těžké kritizovat druhé, avšak je již umění přijít s řešením. Jak bylo vidět i na České konferenci, tohle neumí ani „elita národa“ nabídnout. Já osobně si vážím každého, kdo nejenže vidí problém ve společnosti, ale umí i předložit návrh, co s ním. Kritika je totiž jen první stupeň, následovat by ale mělo i řešení situace. Tak to dokonce funguje i v některých firmách, že když někdo přichází za šéfem s „problémem“, musí mu zároveň předložit i návrh k vyřešení situace, jinak nesmí přijít…
Je potřeba si uvědomit jednu věc. VŠICHNI JSME NA JEDNÉ LODI! Proto by mělo být v zájmu nás všech, abychom společně hledali řešení. Já znám TSO teprve něco přes půl roku, ale obdivuji jeho tvůrce ze schopnosti něco takového vymyslet a zkombinovat. Sice je to „od zeleného stolu“, avšak nemyslím si, že by to bylo jen proto zcela špatné. Věřím, že hlavní myšlenka je správná, jen je potřeba „odladit“ detaily. I když to bude zdánlivě „vychytané“, určitě se při případném zavedení do praxe najdou další problémy, které bude třeba ošetřit. Nesmíte být zase tak přehnaně kritický, dokonalé to nebude nikdy, je to „živý organismus“. Jen se podívejte kolem sebe, jak se dennodenně musí řešit problémy, a to i po několika staletích funkcionality. Podle mě je malicherné „slovíčkařit“. To dělají jen nepraktičtí „filozofové“, praktici hledají řešení…
Máte zcela jistě obrovské praktické zkušenosti. Zavrhovat cokoli je snadné, zkusme ale hledat řešení. Zajímalo by mě, jestli jste v TSO našel vůbec něco, s čím souhlasíte, případně co byste ještě skousl… A jestli je něco, s čím nesouhlasíte, tak jak byste to řešil Vy? )) Diskuze by měla být od toho, abychom hledali řešení, ne jenom problémy. I já osobně se s některými věcmi nemůžu zcela srovnat. Budu je tu postupně nadhazovat, jsou to docela závažné věci a týkají se reálného přechodu na „občanskou společnost“. Věřím, že řešení najdeme, i kdybychom TSO měli zcela překopat. Jde nám všem o to, abychom mohli žít lépe. Proto je nesmyslné, abychom se vzájemně napadali. Trocha nadhledu nad věcí neuškodí, ne? ))
admin tso
09.10.2010, 13:05:44
Reagovat
Radim Lhoták napsal:
2.5.2010 v 21.46
Pane Pospíšile, dodatečně jsem si přečetl Vaši odpověď Alešovi. Je plná vzletných představ a křesťanské rétoriky, dobře tam mluvíte o výchově, mám z toho pocit, že nejste poctivý, protože takové duchovní a morální základy jsou naprosto neslučitelné s osvícenským liberalismem, na němž je postaveno TSO. Tady Vám zcela přestávám rozumět.
admin tso
09.10.2010, 13:10:34
Reagovat
zmp napsal:
3.5.2010 v 17.23
Odpověď Radimovi Lhotákovi (nepoctivost):
Pane Lhotáku,
TSO není postaven na osvícenském liberalismu, ale naopak je nekompromisně namířen proti němu. Z jakých tradic TSO vychází, to uvádíme v příloze č. 01a „TSO“. Mj. se tam zmiňujeme o jakobínském heslu „volnost, rovnost, bratrství“, protože by nebylo poctivé ignorovat skutečnost, že idea sociální trojnosti zazněla také u svobodných zednářů. Nebudeme mít přece antipatii např. k pravdě jen proto, že i o té často mluví, jako o ní mluví ostatně každý. Jedna věc je ovšem o pravdě mluvit a jiná věc je pravdu poznat.
Vezměme si např. staletou křivdu, pociťovanou českým národem kvůli upálení Mistra Jana Husa. Proč byl Jan Hus upálen? Každý Čech Vám odpoví: Protože neodvolal pravdu! Odtud také na standartě českého presidenta vyšita slova: „Pravda zvítězí!“ Čeští vlastenci rádi citují Husova hesla o pravdě: „Miluj pravdu, braň pravdu… atd.“ Mezi těmito hesly však jedno chybí: „Poznej pravdu!“
Obdobně jako s pravdou se to má také se sociální trojností. Že skutečně existuje, jako „politika, kultura a ekonomie“, to nemůže nikdo popřít, neboť to přímo bije do očí. A přece se z této pravdy lidstvo dosud nepoučilo. Proč? Protože ji dosud nedokázalo správně pojmout. To byl také případ Francouzské revoluce a z ní vzešlého osvícenského liberalismu, jenž se postavil odmítavě ke křesťanské Trojnosti a tak si vyrobil předsudek vůči sociální trojnosti, ač ji heslem (volnost, rovnost, bratrství) hlásal, ač s tímto heslem na rtech umíral na pařížských barikádách, či se válel smíchy v pařížských bankách…
admin tso
09.10.2010, 12:54:57
Reagovat
Aleš napsal:
1.5.2010 v 14.28
Dobrý den vážení přátelé,
konečně se zde rozpoutala zajímavá diskuse. Je mi líto, že se ani jeden nedržíte jednoho tématu a skáčete z jednoho na druhý. Chtěl jsem se totiž připojit k Vašemu dialogu s otázkami, které mi nejsou jasné. Vy totiž diskusi valíte dál hlava nehlava a nevracíte se k věcem, které – dle mého názoru – vlastně zůstaly nedodělané, nedopovězené, nevyjasněné…a to ke škodě všech. Vše jen nakousnete a už od toho utíkáte dál Oba dva!
Nevím tedy, jestli jste se pohádali a tím končí tento Váš zajímavý hovor, a nebo jestli se můžu přidat. Jen se prosím na mně nevrhejte osobně. Možná Vám je to jasné, ale já tomu nerozumím a proto mne zajímá:
1. jak tedy vzniklo právo? Co to je vůbec právo?
připadá mi to tak, že právo jako takové vzniká až se vznikem člověka. Zvířata spolu zápasí a slabší prohraje. Silnější tedy ovládne terotorium – a je tedy v právu. Ale to až lidé nazvali „právo“. na teritorium atp.
Myslím si, že až člověk si vymyslel či vykonstruoval zákony (zachytil např. objektivně fungující vesmírné zákonitosti) a v sociálních vztazích zachycené zákonitosti jsou vlastně třeba jako tzv. desatero…a pak tak člověk dal vznik právu.
2. Myslím si, že člověk se rodí bez práva. Proto právo existuje až jako výmysl lidí (resp. podchycení sociálních zákonitostí a formulovaných jako zákony). Např.Deklarace – Listina lidských práv a svobod.
Z toho hlediska by mne zajímalo, jak to, jestli se člověk rodí bez práv, tak hned v první větě Listiny je věta, že člověk se rodí svobodný.
Rodí-li se člověk bez práv, jak to, že hned je svobodný?
Je skutečně svobodný a nebo je to jen slovní formulace Listiny?
A také nerozumím tomu, zda svoboda je právo, nebo povinnost? Co to je vlastně za kategorii?
Rodím-li se svobodný, tak a co jako? Co s tím? Co je to za právo? Co z toho vyplývá pro mne či pro druhé?
3. Co je to povinnost? Jak vzniká,kde se bere a kdo mi ji jako dává?
Potom je to v rozporu se svobodou. Jsem-li svobodný, tak přece nemám žádnou povinnost.
Povinnost je něco, co činí člověka nesvobodným, nebo se pletu?
Myslím si, že povinnost je zákonitý následek nějaké příčiny.
Ale existuje i povinnost, kterou si člověk dá sám sobě, jako nějaký vyšší morální princip, třeba tak, že někdo se odhodlá třeba jako Jan Palach a upálí se jako morální apel pro ostatní lidi. Dal si tak vlastně sám ze sebe povinnost, bez vnějších příčin.
4. Protože stavíte proti sobě či vedle sebe povinnost a právo – já si dovolím k tomu dát příčinu.
Myslím si, že právo má nějakou příčinu. A tak i povinnost má nějakou příčinu.
Proto mi zde spíše vyvstává ne dualita, ale trojnost: Příčina práva a povinnosti.
Z práva nevyplývá povinnost. Ani z povinnosti nevyplývá právo.
Avšak právo i povinnost je následek něčeho….